[Officium]
bl. Evžena III., Papeže a Vyznavače

[Oratio]
Dej, prosíme, všemohoucí Bože, na přímluvu blahoslaveného Evžena, tvého Vyznavače a Biskupa, abychom ti celým srdcem sloužili; neboť nad námi nezvítězí žádný nepřítel, pokud se tobě vpravdě svěříme.
$Per Dominum.

[Commemoratio]
!Připomínka Sv. Theobalda, Opata
@Commune/C5:Oratio proper
v. Bože, jenž vidíš, že umdléváme ve své slabosti; pomáhej nám laskavě, a na přímluvu svatého Theobalda, Opata, nás ve všech našich skutcích vnuknutím předcházej, a s pomocí ochraňuj; aby veškeré naše modlitby i konání vždy u tebe začínalo, a poté, co je ty začneš, i zakončeno.
$Per Dominum

[Lectio5]
Evžen toho jména třetí, nazývaný předtím Bernard, byl vlastí Pisánec. Když dosáhl dospělosti, vydal se do boje v řadách kleriků a zanedlouho byl vysvěcen na kněze. Pro své nesmírné duševní dary si zasloužil býti ustanoven Kanovníkem Metropolitní kapituly v Pise. Okouzlen příkladem svatého Bernarda, který zrovna přišel do Pisy, mu svěřil svůj život a v Clairvaux oblékl mnišský hábit. Pod vedením takového velikána prospíval natolik, že jej svatý Bernard nejprve ustanovil představeným Kláštera Farfa, a později jej Svatý Otec Innocenc II. jmenoval Opatem Kláštera svatých Vincence a Anastáse v Tre Fontane. Když vykonával tento úřad a rozšířila se pověst o jeho  podivuhodné svatosti a moudrosti, takže jej Kardinálové po smrti Lucia II. jednomyslně zvolili Papežem. Sotva se ujal svého Pontifikátu, vtrhla do Říma vojska nepřátel, která se snažila svrhnout vládu Římské Církve. Když se to stalo podruhé, musel odtud Evžen odejít, avšak když se zanedlouho tato bouře uklidnila, opět se tam s nejvyššími poctami a přáním všeho dobrého navrátil.

[Lectio6]
Když přebýval ve Viterbu, přijal Vyslance Anglie, Skotska, Německa, Španělska i Francie, kteří slibovali poslušnost a věrnost svatému Petru v jeho osobě; také mnoho arménských Biskupů, především jménem Metropole a svého lidu, kteří si vyžádali jeho úsudek o vážnějších záležitostech Východní Církve. Vydal se do Francie, kde se účastnil Koncilů v Remeši a Trevíru, na kterých vyhlásil za bludy učení Eona a Gilberta Porre­tánského, a mnoho jiných věcí moudře ustanovil ku kázni kněžstva a svobodě Církvi. Pak spolu se svatým Bernardem navštívil Kláštery v Clair­vaux a Cîteaux, a všude zanechal pře­slavné příklady svatého života. Od svatého Bernarda si také vyžádal spasitelné rady ohledně spravování Církve a ochraně práv Apoštolského Stolce. On mu tedy věnoval cennou knihu De consideratione (Úvaha), která s nebeskou moudrostí pojednává o výsadách i povinnostech Biskupa a Vládce. Výtečně se též zasadil o vzdělání, když reformoval studia Theologie a práv. Zavedl totiž Akademické, jak se nazývají, stupně, s jejichž pomocí bystřil mysli mladých.

[Lectio7]
K jedinečné touze o zachování míru napnul všechny své síly, když zprostředkoval mír mezi městy Pisa a Lugo. Nanejvýš miloval důstojnost Domu Božího, neboť Basiliku Santa Maria Maggiore k větší kráse vyzdobil, a mnoho jiných chrámů přestavěl či obohatil cennými dary. Vatikánské Basilice udělil navýše čtvrtinu obětních darů, které jí dle zvyku náleží, kromě desátku, který jí udělil již apoštolský Kníže svatý Lev IX. Císaře Jindřicha, vznešený příklad Katolických vládců, zanesl mezi Svaté. Nakonec byl v Tivoli, kam se uchýlil, aby unikl letnímu vedru v Římě, stižen těžkou nemocí, a smrti spravedlivých vyšel vstříc dne 8. července roku 1153 poté, co na Petrově Stolci seděl osm let a čtyři měsíce. Jeho tělo bylo přeneseno do Říma a uchováno ve Vatikánu spolu s tělesnými ostatky svatého Řehoře III. a blahoslaveného Petra Levity. Když vznikl jeho posvátný kult, již tehdy ozářen světlem zázraků, který sílil a šířil se i do jiných zemí, Svatý Otec Pius IX. po poradě s Kongregací pro Posvátný Ritus, tento kult schválil a potvrdil.

[Lectio8]
Z Dopisu svatého Bernarda Opata Evženovi III.
!Jenž byl první k Svatému Otci Evženovi
Chci promluvit ke svému Pánu. Již se totiž neodvažuji říci „synu,“ neboť ze syna se stal otec a z otce stal se syn. Ten, který přichází po mně, byl již přede mnou; avšak nezávidím mu, neboť co ve mně scházelo, pevně věřím, že se nachází v tom, který přišel nejen po mně, ale také skrze mě. Neboť pokud dovolíš, vlastně jsem tě zrodil skrze Evangelium. Jaká je tedy naše naděje, naše radost a slavná koruna? Nejste to snad vy před Bohem? Moudrý syn je totiž chloubou svého otce. Od nynějška tedy nebudeš nazýván synem, ale dostaneš nové jméno, které již vyřkla ústa Páně. Toto je proměna skrze pravici Nejvyššího a mnozí se z této proměny budou radovat. Neboť, stejně jako se kdysi z Abrama stal Abraham, z Jakoba Israel, a abych z tvých velkých předchůdců zmínil ještě nějaké, stejně jako z Šimona stal se Kefas (Petr), ze Šavla Pavel, tak i z mého syna Bernarda stal se můj Otec Evžen. Touto radostnou a užitečnou, jak doufáme, proměnou je povýšen. Je to ten prst Boží, který z prachu pozvedá nuzného, a z bahna pozvedá chudáka, aby jej posadil spolu s knížaty, a obdržel trůn slávy. Zbývá jen, aby poté, co došlo k této tvojí proměně, také ta, která ti byla svěřena, Nevěsta tvého Pána, se změnila v lepší, a již nebyla nazývána Sarai (trpká), nýbrž pouze Sára (Princezna). Snaž se pochopit, co říkám. Pán ti totiž udělí porozumění.
