[Officium]
Octáv Navštívení Panny Marie

[Lectio1]
Z Písně Písní.
!Kapitola 5.
Ať přijde milý můj do své zahrady, a jí úrodu svých jabloní!“ Ženich: „Přijď do mé zahrady, sestro má a nevěsto, nasbíral jsem myrhu svou se svým vonným kořením, pojedl plást se svým medem, napil se svého vína se svým mlékem. Jezte, přátelé a pijte, opájejte se, nejmilejší!“

[Lectio2]
Já sice spím, ale mé srdce bdí. Slyším hlas svého milého, když klepe: „Otevři mi, má sestro, má přítelkyně, má holubičko, má bezúhonná.“ Vstala jsem, abych otevřela svému milému. Z rukou mi kanula myrha, nejlepší myrha stékala z mých prstů. Západku svých dveří jsem otevřela svému milému, on však odbočil jinam a odešel. 

[Lectio3]
Dech se mi zatajil, když promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla; volala, ale neozval se. Našli mě strážci, kteří procházejí městem, zbili mě a ranili mě; strážcové městských hradeb mi odňali můj plášť. „Zapřísahám vás, dcery jerusalemské, najdete-li mého milého, abyste mu pověděly, že se soužím láskou.“ 
	

[Lectio4]
Jaký je tvůj milý, nad milé milejší, ó nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, nad milé milejší, že nás tak zapřísaháš? Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných. Jeho hlava je třpytivé ryzí zlato, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů černé jako havran. Jeho oči jsou jako holubice nad potůčky vod, jež v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům.  (ČEP i Hejčl, velmi upraveno dle Vulgaty)	 
  

[Lectio5]
Řeč svatého Bernarda Opata.
!O slovech Apokalypsy, kapitola 12. Veliké znamení.
Nesmírně nám, moji nejmilejší, uškodili jeden muž a jedna žena; avšak, díky Bohu, též skrze jednoho muže a jednu ženu bylo vše obnoveno; navíc jsme k tomu získali množství milosti. Není to totiž tak, že by to, co jsme získali,  odpovídalo velikosti hříchu; avšak hojnost získaného dobra převyšuje velikost škody. Tak byl tedy přemoudrý a přelaskavý náš stvořitel. On nejenže nerozbil to, co bylo otřeseno, ale naopak mnohem lépe to přetvořil tak, že ze starého Adama nám utvořil nového, a Evu přelil do Marie.

[Lectio6]
Nám by totiž mohl zcela stačit Kristus, neboť i nyní všechna naše dostatečnost vychází z něj. Nebylo však pro nás dobré pouze to, že jsme lidmi. Více se hodilo, aby se na naší nápravě podílela obě pohlaví, neboť při našem pádu ani jedno nescházelo. Nyní tedy ani tato žena, požehnaná mezi všemi ženami, nebude zahálet, neboť i pro ni se našlo místo v tomto smíření. Je nám totiž třeba prostřed­níka k tomuto Prostředníkovi, a nikdo nám zde nemůže být užitečnější než Maria. 	

[Lectio7]
Obejměme tedy stopy Mariiných nohou, bratři moji, a v nanejvýš oddané prosbě se vrhněme k jejím přesvatým nohám. Držme ji a nepouštějme, dokud nám nepožehná, je totiž mocná. Podobně jako je stanová plachta prostředníkem mezi rosou a zemí, kterou obýváme, žena mezi sluncem a měsícem, tak je i Maria ustanovena mezi Kristem a Církví.	

[Lectio8]
Možná se budeš divit, že rosa nepokrývá plachtu stejně jako ženu oděnou sluncem. Je zde sice velká podobnost, avšak zcela podivuhodná je blízkost slunce a ženy. Jak totiž v tak velikém žáru může přežít tak křehká přirozenost? Právem se totiž divíš, svatý Mojžíši, a se zvědavostí toužíš pohledět. Opravdu však zuj obuv svých nohou a zakryj své tělesné myšlenky, pokud toužíš po tom, abys mohl přistoupit.	

[Lectio9]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Kapitola 1.
Za onoho času Maria vstala a ve spěchu odešla do hor, do města Judova. A vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. A ostatní.
_
Homilie ctihodného Bédy Kněze.
!Řeč o Navštívení Panny Marie.
Čtení svatého Evangelia, které jsme právě slyšeli, nejdražší bratři, nám vykládá vždy úctyhodné počátky naší spásy, a zároveň nám doporučuje vždy napodobovat spásonosné léky pokory. Protože totiž po styku s nákazou pýchy rod lidský začal hynout, slušelo se, aby lék pokory, kterým má být uzdraven, mu nabídly hned první chvíle rodícího se času spásy. A protože skrze nerozvážnost ženy, která byla svedena, vstoupila do světa smrt, bylo vhodné, aby se jako na znamení návratu života právě ženy navzájem předcházely v oddaných pro­jevech vzájemné pokory a laskavosti.

[Lectio10]
Prve nám tedy svatá Boží Rodička ukázala cestu pokory do výšin nebeské vlasti; a to svým úctyhodným příkladem čistoty a neméně také nábožnosti. Pokud tedy sláva panenského a neporušeného těla ukazuje, jaký je asi život v nebeském městě, po kterém toužíme, kde se nikdo nežení ani nevdává, ale lidé jsou jako Andělé Boží v nebesích; ukazuje nám také výjimečnou ctnost mysli, skrze niž bychom měli nebeské říše dosáhnout.	

[Lectio11]
Neboť (jak jsme již poznali z předchozího čtení svatého Evangelia) po andělském vidění a oslovení si Maria zasloužila býti povýšena. Poté, co se dozvěděla o tom, že porodí dítě seslané z nebes, nijak se nepovyšovala pro dary z nebes, jako by snad měly být od ní samotné; avšak aby ještě více byla hodna božských darů, kroky své mysli namířila do bezpečí pokory, a takto odpověděla Archandělu, který jí přinášel radostnou zvěst: „Jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova.“	

[Lectio12]
Jak jsme tedy v dnešním čtení slyšeli, Maria se starala, aby stejnou pokoru, kterou projevila vůči Andělovi, projevovala i vůči lidem, a co je znakem ještě větší ctnosti, i vůči lidem níže postaveným. Kdo by totiž nevěděl, že panna Bohu zasvěcená má vyšší hodnost než žena oddaná Bohu? Kdo by pochyboval, že Matka věčného Krále právem stojí nad matkou vojáka? Přesto však Maria, pamětliva Písma, které nás učí „oč jsi větší, tím více se ve všem ponižuj,“ hned jakmile se Anděl, který k ní promluvil, navrátil do nebeské říše, vstala a vydala se do hor; a zatímco nesla ve svém lůně Boha, zamířila k příbytkům Božích služebníků a chtěla s nimi mluvit.	
