@Sancti/07-19

[Officium]
sv. Vincence z Pauly, Vyznavače

[Lectio2] (rubrica cisterciensis)
Vincenc z Pauly, národností Francouz, se narodil ve vesničce Pouy nedaleko města Dax v Akvitánii, a již tehdy, od chlapeckého věku, se vyznačoval výjimečnou láskou k chudým. Od starosti o otcova stáda byl povolán k učení a poté, co byl vysvěcen na kněze, padl do zajetí Turkům, kteří jej odvlekli do Afriky. Avšak když Kristu získal samotného svého pána, který jej vlastnil, od barbarských břehů spolu s ním, a za pomoci Bohorodičky, odplul, a učinil pouť k apoštolským prahům. Odtud se vrátil zpět do Francie, a neúnavně se ponořil do péče o duše. Byl kaplanem veslařů na galérách pro celou Francii, a když jej král povolal zpět, byl udiven, s jakým zápalem se stará o spásu člověka, ať už se jedná o vévodu, nebo veslaře. Mniškám Navštívení od svatého Františka Saleského byl proboštem, a s takovou moudrostí asi čtyřicet let o ně pečoval, že se nanejvýš zalíbil úsudku přesvatého Biskupa, že prohla­šoval, že nezná lepšího kněze než Vincence. Věčným slibem hlásání Evangelia chudým, především rolníkům, zavázal sebe i odchovance Kongregace, kterou založil pod jménem Kněží Misionářů. Jak mnoho pracoval pro větší kázeň Kléru a nakolik pro větší víru a zbožnost, nám ukazuje, mimo jiné, množství vystavěných seminářů pro vyšší Kleriky, i množství kazatelů Božího slova poslaných nejen do provincií samotné Francie i ostatní Evropy, ale až k Barbarům a Indům. 

[Lectio3] (rubrica cisterciensis)
Není žádný druh pohromy, který by jej otcovským trestem nestihl. Když věřící úpěli pod jhem Turků, děti jim na pospas dané, panny  v ohrožení, vyhnané mnišky, muži odsouzené ke službě na galérách, nemocné poutníky, tělesně i duševně postižené pouliční umělce a řemeslníky, a nesčetné žebráky Vincenc obdarovával a za hosty, někdy sotva živé, přijímal a laskavě se o ně staral. Různá území stižená morem, hladem nebo válkou velkolepě obnovil. Založil také několik bratrstev ku pomoci a péči o ubohé, mezi nimi i slavný spolek  žen, který se velmi rozšířil po jménem Společenství dívek křesťanské Lásky. On sám, uprostřed těchto i dalších svých předůležitých činností byl vždy zaměřen řádně na Boha, ke všem vlídný, a sám vždy pevný, prostý, přímý, pokorný, vždy se odvracel od poct, bohatství a potěšení. Nakonec útrapami a stářím sešlý pokojně zesnul roku 1660, ve věku 85 let, v Paříži v domě svatého Lazara, který je ústředím Kongregace misionářů. Proslavil se ctnostmi, zásluhami i zázraky, proto jej Klement XII. zanesl mezi Svaté.
