@Sancti/08-20

[Officium]
sv. Bernarda, Opata a Učitele Církve

[Name]
Bernarda

[Ant Vespera]
Blažený Bernard * již v dětství obdržel dobrého ducha, díky němuž byl chlapcem učenlivými a velmi milým. 
V mravních disciplínách * a pokroku v ctnostech zakrátko zazářil nad ty, kteří jej učili, a byl ustanoven učitelem. 
S postupujícím věkem * rostla zároveň i jeho moudrost, a milost u Boha i lidí. 
Dnes, * odložil svatý Otec své tělo, a bohatý zásluhami vešel do svatyně, podobným učiněn slávě Svatých.

[Responsory Vespera 1]
R. Blažený Bernard jako nádoba z ryzího zlata, ozdoben všemi druhy drahých kamenů, proudy milosti vypustil mezi lid: 
* A přijal štólu slávy k završení ctnosti. 
V. Učiněn byl jako planoucí oheň, a jako vonné kadidlo v letních dnech:
R. A přijal štólu slávy k završení ctnosti. 

[Hymnus Vespera]
Bernard, ten Učitel slavný 
V nebesa vstoupil dnešní den:
Přitáhla jej božskou mocí
Záře, Blesk slávy Otcovy. 
/:<i>Splendor patérnæ glóriæ:</i> Hymnus k nedělním Laudám, když jsou dlouhé noci.:/
_
Jásá teď nebe chválami
Z Bernardovy společnosti;
Jejž jsi k nebesům připojil,
Ježíši, naše spasení.
/:<i>Exúltet cœlum laudibus:</i> Hymnus k Nešporám Apoštolů. <i>Jesu nostra redémptio.</i> Hymnus k Nanebevstoupení Páně.:/
_
Jak štěně rudé na hřbetě
Jsi předznamenal to dítě,
Že Učitelem se stane, 
Stvořiteli vznešený hvězd.
/:<i>Cónditor alme síderum.</i> Hymnus k adventním Nešporám.:/
_
Narozeného Krista jej
Osvítilo narození.
To dostal darem od tebe,
Světlo, blažená Trojice!
/:<i>O lux beáta Trínitas.</i> Hymnus k Nejsv. Trojici, který se zpívá i každou „zelenou“ sobotu.:/
_
Tajemství posvátných spisů 
Vykládá, též i tajemství
Jež vykonal v Marii Panně
Bůh, Stvořitel veškerenstva.
/:<i>Deus Creátor ómnium.</i> Hymnus k nedělním Nešporám, když jsou delší noci.:/
_
Rosou on prodchnut milosti
Čiší sladkou výmluvností;
Skrz tě, prameni moudrosti,
Jenž dáváš cenu nejvyšší.
/:<i>Summi largítor præmii.</i> Hymnus k postním Vigiliím.:/
_
Posedlé pak zlými duchy
Čistí, nemocí trpící
Léčí, trpícím též dává
Velikou radost ze spásy.
/:<i>Magnum salútis gaudium.</i> Hymnus k procesí na Květnou neděli.:/
_
Svůj život žije přešťastně
S Marií, Krista Rodičkou,
S níž pak ochutná přesladké
I věčné dary Kristovy.
/:<i>Ætérna Christi múnera.</i> Hymnus k Vigiliím Apoštolů.:/
_
Ó, Bože, nejvýše mocný, 
Tobě buď chvála i sláva: 
Dej po ubohém životě
Nám přeblažené radosti. 
Amen. 
/:<i>Beáta nobis gáudia.</i> Hymnus k Laudám svatodušním.:/

[Versum 1]
V. Oroduj za nás, svatý Bernarde.
R. Abychom hodnými byli učiněni zaslíbení Kristových.

[Ant 1]
Vyvýšil * Pán svého Svatého, a dal mu poznat Svaté, aby v dobrém byla završena jeho díla, a pokoj Boží nad ním spočinul navěky.

[Oratio]
Dokonej, prosíme, Pane, v nás zbožný účinek svaté nábožnosti; a abychom obdrželi hojnost tvé milosti, ať se za nás svatý Bernard, Opat a výjimečný Učenec, svými zásluhami i prosbami u tebe vždy přimlouvá. 
$Per Dominum

[Invit]
Vyznáním chvály klaňme se Hospodinu, * Jenž štolou slávy ozdobil svého Vyznavače Bernarda.

[Hymnus Matutinum]
v. Bernard z urozené rodiny pochází,
Přeslavný v zásluhách, s bratry též slavnými
Uprchl do skrytu, otcova majetku
Vzdal se, též světa kvítečku.
_
Chválil Boha silně, svatý byl odmala,
Učitel výtečný z božského vnuknutí:
Bděl vždy usilovně, pod spásným okem
Matky byl jako koťátko.
_
Končí Vigiliæ, on usnul u vchodu.
Vtom lůno Marie vydá nám Synáčka.
Chvály pak promluvy podnítí úsilí.
Dá chlapec mince potají.
_
Tluče na něj žena, „Zloději!“ zavolá;
Zrak přibitý k zemi, do tůně se vrhá;
Písně zavrhuje, přepych zapuzuje,
Na prostém lůžku vždy usíná.
_
Chvála Bohu Otci, sláva i nádhera,
Jediný Syn jeho hříšným ať odpouští,
Nám Utěšitel ať udělí radosti,
Na vše nekonečné věky. 
Amen

[Ant Matutinum]
Cesty svatého muže * jsou cesty krásné, a všechny jeho stezky jsou mírné, neboť se chopil stromu života.;;1
Stezky spravedlnosti * a cesty Svatých střežil, a tak blahoslavený Muž dokončil běh života v pokoji.;;2
Požehnání Páně * nad hlavou spravedlivého, památka jeho na věky věků.;;4
Vstával * za úsvitu, a tím si vyhledával svatý Otec dobra, jako kvetoucí lilie vypučel.;;5
V zákonech pokoje * stálo jeho potomstvo, a jeho sláva trvá až na věky.;;8
Hospodin vyvýšil * navěky roh svého Pomazaného, a dal mu úmluvu života, i stolec své slávy.;;10
Jako rašící olivovník, * a cypřiš, jenž se vznáší do výše: tak blahoslavený muž vystoupil k slávě svatosti.;;14
Vztáhl * svou ruku svatý muž k oběti Oltáře, a z krve hroznu vylil božskou vůni vznešenému Vládci.;;20
Rozmnožil * svůj národ spravedlivý muž, dosáhnuv slávy ve svém způsobu života.;;23
Uctil * Boha svatý muž ve svých skutcích a v zalíbení byl jím přijat.;;63
Pozdvihl * ruce ctihodný Otec, aby svými rty vzdal Bohu slávu a v jeho jménu se chlubil.;;64
Pán dal * svému Svatému radost srdce, aby za jeho dnů nastal pokoj v lidu Božím.;;91
Naplnil * Pán svého Svatého duchem porozumění a on sám poskytoval lidu Božímu proudy nauky.;;256;257;258

[Responsory1]
R. První ctností svatého muže byl vzhled jeho těla: tak spořádaně a vždy týmž způsobem jednal,
* Aby se na něm neukázalo nic, co by mohlo urážet ty, kdo na něj pohlédnou.
V. Všechno v něm bylo ukázněné, všechno znamenité ctností, podoba dokonalosti.
R. Aby se na něm neukázalo nic, co by mohlo urážet ty, kdo na něj pohlédnou.

[Responsory2]
R. Opatřen mnohou ctností i věděním přibližoval se Svatý Boží důstojnosti Svatých,
* Přinášeje s plodem skutků slova nebeské moudrosti.
V. Od dětství hledal Původce života a ducha obrátil k výrokům Božím:
R. přinášeje s plodem skutků slova nebeské moudrosti.

[Responsory3]
R. Skutky svatého Otce byly jako slunce před tváří Boží:
* A jeho oči bez přestání hleděly na jeho cesty.
V. Nejsou mu skryty úmluvy Boží:
R. A jeho oči bez přestání hleděly na jeho cesty.

[Responsory4]
R. V bázni Boží byla sláva svatého Otce a v jeho smýšlení myšlení Boží:
* A veškerá jeho řeč byla v přikázáních Nejvyššího.
V. Stal se pastýřem lidu Božího v moudrosti posvátného slova.
R. A veškerá jeho řeč byla v přikázáních Nejvyššího.
&Gloria
R. A veškerá jeho řeč byla v přikázáních Nejvyššího.

[Lectio5]
Bernard se narodil ve městě Fontaine-lès-Dijon v Burgundsku do šlechtické rodiny. Již jako mladík byl pro svůj výjimečný vzhled velmi žádaný u žen, avšak žádná jej nedokázala odradit od jeho rozhodnutí zachovat čistotu. Když mu bylo asi dvacet dva let, rozhodl se vstoupit do Kláštera v Cîteaux. Jeho bratři se snažili jej od tohoto úmyslu všemi prostředky odradit, avšak on byl výřečnější a úspěšnější. Mnohé z nich totiž dokázal přivést k témuž rozhodnutí, takže s ním odešlo více než třicet společníků, aby složili tentýž řeholní závazek.

[Lectio6]
Když přijal mnišský hábit, podivuhodným způsobem se cvičil v postech, nočním bdění a modlitbách. Pěstoval také Křesťanskou chudobu, a na zemi vedl život jako v nebi, kdy byl dalek všech starostí o pomíjivé věci a žádostivosti po věcech, které mu nepatřily. Vyzařovala z něj obdivuhodná pokora, nevýslovná laskavost, nejvyšší dobrota. Tak moc si navykl kontemplaci, že běžné smysly sotva používal, pouze když konal skutky milosrdenství, což činil s nejvyšší moudrostí. 

[Lectio7]
Takto zaneprázdněn byl s několika Mnichy poslán, aby postavil Klášter v Clairvaux, a byl jmenován jejich Opatem. Vystavěl Kláštery i na mnoha jiných místech. I když mu byl nabídnut úřad Biskupa v Janově či Milánu, i na dalších místech, vyznal, že se považuje za nehodného pro tak vznešený úřad. Napsal mnoho děl, jaká pero ještě nikdy předtím nezapsalo, a v nichž se ukázalo, že učení mu spíše předal Bůh, než že by je získal tvrdou prací.	

[Lectio8]
Jako muž nanejvýš ctnostný byl často povoláván nejvyššími panov­níky, aby urovnával jejich spory a ustanovoval i věci Církevní, takže často přicházel do Itálie. Převelice pomohl Svatému Otci Innocenci II. v boji proti schismatu Petra Pierleona, když promluvil s Císařem římským, Jindřichem I., králem Anglie a na koncilu svolaném ve městě Pisa. Poté ve věku šedesáti tří let zesnul v Pánu a proslaveného zázraky jej pak Papež Alexandr III. zanesl mezi Svaté. Svatý Otec Pius VIII. jej pak na návrh Kongregace pro Posvátné Obřady vyhlásil a potvrdil Učitelem Církve. Nejenže všem přikázal, aby v den jeho slavnosti sloužili Mši a Officium s texty Učitelů církve, ale udělil také každoroční plnomocné odpustky pro všechny, kteří v den slavnosti tohoto Svatého navštíví jakýkoliv chrám Cisterciáckého Řádu.

[Responsory5]
R. Ó vonná lilie, všude rozsévající oživující vůni líbeznosti:
* Jehož u nás památka jest v požehnání, u nebešťanů přítomnost v poctě.
V. Učiň, ať zpívajíce o tobě nejsme zbaveni podílu na takové plnosti:
R. Jehož u nás památka jest v požehnání, u nebešťanů přítomnost v poctě.

[Responsory6]
R. Přijal svatý muž od Hospodina moc v přikázáních, aby poddané učil svědectvím pravdy:
* A v zákoně Božím dával lidu světlo.
V. Přidal mu Hospodin slávu, aby na věky vlastnil dědictví pokoje:
R. A v zákoně Božím dával lidu světlo.

[Responsory7]
R. Zákon pravdy v ústech svatého Otce:
* A nepravost nebyla nalezena na jeho rtech.
V. V pokoji a spravedlnosti chodil před Bohem:
R. A nepravost nebyla nalezena na jeho rtech.

[Responsory8]
R. Dóminus ustanovil věčnou smlouvu s blahoslaveným Otcem Bernardem:
* A spravedlnost i své soudy mu ukázal.
V. Veliké věci cti Boží spatřilo jeho oko:
R. A spravedlnost i své soudy mu ukázal.
&Gloria
R. A spravedlnost i své soudy mu ukázal.

[Lectio9]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 5:13-19
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům:  „Vy jste sůl země. Pokud se sůl zkazí, čím se bude solit?“ A ostatní.
_
Homilie svatého Bernarda Opata.
!Řeč 85. na Píseň písní. 
Slovo moudrost (lat. sapientia) možná vychází ze slova chuť (lat. sapor), neboť pokud ji přidáme ke ctnosti jako nějaké koření, dodá jí lahodnou chuť, takže i když ctnost samotná je bez chuti, můžeme ji pak pociťovat jako velmi zřetelnou. Ani nepovažuji za odsouzeníhodné, pokud někdo definuje moudrost jako chuť dobra. Tuto chuť jsme ztratili již na samém počátku bytí lidského rodu. Tuto chuť, která v ústech našeho srdce, tělesně vyjádřeno, na počátku převládala, pošpinil jed odvěkého hada, a my jsme pocítili něco jiného než dobro, a škodlivá pachuť se začala rozvíjet.

[Lectio10]
Nyní moudrost usilovně přemáhá zlobu v myslích, do kterých vstoupila, a chuť zla, kterou zloba přinesla, zahání moudrost po svém vstupu chutí lepší, neboť oslabí tělesné smysly, vytříbí intelekt, a uzdraví i opraví chuť v srdci. Zdravé srdce již pociťuje dobro, pociťuje samotnou moudrost, které se mezi dobrými věcmi nic nevyrovná.

[Lectio11]
Jak mnohá jsou dobra a ti, kteří je konají, jejich chuť nepociťují! A to tehdy, pokud nejsou vykonána pro chuť dobra, ale z rozumu, nějakou náhodou, nebo z nutnosti. A naopak, mnohé věci lidé učiní, aniž by pocítili zlo, neboť jsou k tomu donuceni, buď strachem, nebo žádostivostí po nějaké jiné věci, než je chuť zla. Ti ovšem, kteří věci činí z pohnutí srdce, jsou buď moudří, a mají potěšení ze samotné chuti dobra, nebo jsou zlovolní, a nalezli zalíbení v samotném zlu, aniž mají naději nalézti patřičnou útěchu u druhého.	

[Lectio12]
Co je však zloba jiného, nežli chuť zla? Blažená mysl, která se zcela utvrdila v chuti dobra a nenávisti ke zlu. Tato přeměna vede k moudrosti, tedy je pak možné šťastně zakusit vítězství moudrosti. Neboť v čem jiném se jasněji ukáže, že moudrost přemáhá zlobu, než v případě, kdy se zřekneme chuti zla, která není nic jiného, než samotná zloba, a vnitřní chuť dobra nám zaplní nejhlubší nitro mysli, a my pocítíme pouze sladkost?

[Responsory9]
R. Ó plody obsypaná olivo v domě Božím! Ó oleji radosti přinášející dobré věci, lesknoucí se zázraky!
* Učiň nás účasnými světla, z něhož se raduješ, i té sladkosti.
V. Vstoupil jsi v moc Hospodinovu, a již jsi mocnější, když se k tobě modlíme.
R. Učiň nás účasnými světla, z něhož se raduješ, i té sladkosti.

[Responsory10]
R. Blažený Bernard jako nádoba z ryzího zlata, ozdoben všemi druhy drahých kamenů, proudy milosti vypustil mezi lid: 
* A přijal štólu slávy k završení ctnosti. 
V. Učiněn byl jako planoucí oheň, a jako vonné kadidlo v letních dnech:
R. A přijal štólu slávy k završení ctnosti. 

[Responsory11]
R. Měl ctihodný Otec v moudrosti nauky jas vůči zástupům:
* A tváře knížat se mu podivovaly.
V. V tváři mocných byl milý , a zanechal po sobě památku potomstvu v požehnání:
R. A tváře knížat se mu podivovaly.

[Responsory12]
R. Vydal vyznání Svatému, a Vznešenému ve slově slávy. Z celého srdce chválil Hospodina,
* A miloval Boha, jenž jej učinil.
V. Dal okrasu v slavení díla svatého a ozdobil své časy až do konce:
R. A miloval Boha, jenž jej učinil.
&Gloria
R. A miloval Boha, jenž jej učinil.

[Ant Laudes]
Tvému domu, * Pane, náleží svatost, v níž se připomíná památka tak veliké svatosti. 
@:Ant Vespera

[Hymnus Laudes]
Vstoupil v Cistercium s třiceti bratřími,
Bratrovo manželství v klášteře ukončí;
Gerard, nepřátelským mečem když proboden,
Spoután, přec vyšel svoboden.
_
Na příkaz Biskupa poslechne sedláka;
Olej pak z kalicha pije místo vína: 
Stál za svými slovy z srdce prorockého,
Hrábě přirovnal k prstenu. 
_
Napsal slavný dopis „Uprostřed deště vod,“
V příběhu zlým mouchám přivedl rychlý skon;
I ženu nepravou, souženou duchem zlým,
Uzdravil Kříže znamením. 
_
Pěvec co Mariin, Písmo nám vykládá,
Okrádá podsvětí, mrtvým život dává: 
Též národ barbarský o tom svatém mluví
Ústy, perem i zázraky.
_
Chvála Bohu Otci, sláva i nádhera,
Jediný Syn jeho hříšným ať odpouští,
Nám Utěšitel ať udělí radosti,
Na vše nekonečné věky. 
Amen. 

[Versum 2]
@:Versum 1

[Ant 2]
Požehnán buď * Pán Bůh našeho Otce, neboť jeho učením i příkladem budoval svou Církev: jeho šťastným přijetím do nebe udělal radost své obci: jeho slavnou vzpomínkou dnes dává utěchu jeho současné rodině.

[Ant Vespera 3]
Cesty svatého Muže * jsou cesty krásné, a všechny jeho stezky jsou pokojné, neboť se držel stromu života.
Stezky spravedlnosti * a cesty Svatých zachovával tento blažený muž, a běh života v pokoji dovršil.
Požehnání Hospodinovo * spočívá na hlavně spravedlivého, jeho paměť trvá na věky věkův.
Vstal * za úsvitu svatý Otec a hledal dobro, jako rozkvetlá lilie vyrostl.

[Versum 3]
@:Versum 1

[Ant 3]
Jásá * v Hospodinu duch svatého Muže, když osvobozen od tělesné těžkosti celý odešel k Bohu, a přilnul k němu tak, že je s ním jeden duch navěky.
