[Hymnus Matutinum]
v. Cokoliv pěli dávní Prorokové,
Cokoliv v dávných příkazech zákona,
Obsáhne pro nás, jejž máme slaviti,
Život Opata.
_
Mojžíše zdobí zbožnost dobrých lidí,
Abraháma zas přeslavné potomsto,
Isáka krása nevěsty, i přísné
Příkazy otci.
_
On též byl ctnostmi mnohými obtížen,
Vznešený řádů našich Patriarcha,
Isáka, Mojžíše i Abraháma, 
V srdci svém spojil.
_
On sám ty, které světa bouře smetly,
Zde zbožným pláčem k životu navrátil, 
Mír pak z místa, kde strach býti nemůže,
V pokoji přines'.
_
Sláva buď Otci, zrozenému Synu, 
I tobě, rovný oběma odvěků,
Vznešený Duchu, jeden Bože,
Po vše časy a věky.
Amen.

[Responsory1]
R. Byl to muž, ctihodného života, milostí požehnaný <i>(Benedictus)</i> i jménem. Od samého období jeho dětství měl srdce starce,
* Svůj věk převyšoval svým chováním, a nepodvolil svého ducha žádným potěšením.
V. Odešel tedy do ústraní, věděl vše, zároveň však nic, byl moudrý, jako by však nebyl.
R. Svůj věk převyšoval svým chováním, a nepodvolil svého ducha žádným potěšením.

[Responsory2]
R. Svatý Benedikt více toužil vytrpět zla světa, než chvály, 
* Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován.
V. Božská milost jej totiž předcházela, a čím dál tím více svých duchem vzdychal k nebesům:
R. Radši chtěl být pro Boha sužován útrapami, než potěšeními tohoto života být povzbuzován. 

[Responsory3]
R. Poradili se a přimísili mu jed do vína; a nabídli jej jako obvykle k požehnání Otci, muž Boží učinil znamení Kříže, a nádoba smrtonosného nápoje praskla,
* Jako by ji namísto znamení Kříže uhodil kamenem.
R. Pochopil hned muž Boží, že měl před sebou nápoj smrti, který nedokázal snést znamení života.
V. Jako by ji namísto znamení Kříže uhodil kamenem.

[Responsory4]
R. Pane, nehleď na mé hříchy, ale na víru tohoto člověka, který žádá vzkříšení svého syna: a navrať do tohoto tělíčka duši, kterou jsi vzal. A když Benedikt dokončil svou modlitbu, chlapec ožil, 
* A zdravého jej navrátil jeho otci.
V. A když vstupovala duše zpět, celé tělíčko se zachvělo, a před očima všech, kteří tam byli, chlapec najednou ožil. 
R. A zdravého jej navrátil jeho otci.

[Lectio5]
@Sancti/03-21:Lectio4:s/At last.*//s

[Responsory5]
R. Ó chvályhodné a slavné zásluhy svatého Benedikta, který zatímco pro Krista zavrhl vlast i světskou slávu, dosáhl společenství všech svatých, 
* A účastným se stal odměn věčných.
V. Uprostřed sborů Vyznavačů je jeho místo, kde patří na samotný pramen všeho dobrého.
R. A účastným se stal odměn věčných.

[Lectio6]
@Sancti/03-21:Lectio4:s/.* At last/At last/s s/$/~/
@Sancti/03-21:Lectio5:s/Afterwards.*//s

[Responsory6]
R. A když svatý Benedikt seděl ve své cele, zdvihl oči vzhůru a viděl duši své sestry, jak vyšla z jejího těla, 
* V podobě holubice pronikla do nebeských tajemství.
V. On se zaradoval z tak veliké její slávy, vzdal díky všemohoucímu Bohu a oznámil bratřím její odchod. 
R. V podobě holubice pronikla do nebeských tajemství.

[Lectio7]
@Sancti/03-21:Lectio5:s/.* Afterwards/Afterwards/s

[Responsory7]
R. Když nastala temná noc a muž Boží usilovně prodléval na modlitbách, jako by na něj svítil paprsek slunce, 
* Hleděl na celý svět najednou. 
V. Kdo však uzřel Stvořitele, nedostatečné mu je všechno stvoření.
R. Hleděl na celý svět najednou. 

[Responsory8]
R. Svatý otec, když se zdálo, že upřel veškerou sílu svých očí do světelné záře, viděl duši Germána, kapuánského Biskupa, 
* V ohnivé kouli viděl, jak jej Andělé odnášejí do nebe.
V. A stalo se, že za nejdůstojnějším mužem Biskupem Germánem vyslali člověka, který když tam přišel, nalezl jej již zesnulého.
R. V ohnivé kouli viděl, jak jej Andělé odnášejí do nebe.

[Lectio9]
Sermon of St Peter Damian
!Sermon 9; for S. Benedict
Behold, we have forsaken all and followed thee. Solemn word, mighty undertaking, a holy work and one worthy of blessing, to leave all things and follow Christ. These are the persuasive words of voluntary poverty, which have brought forth monasteries, and filled the cloister with monks and the woods with anchorites. These are the words of which the Church sings: 'By the word of thy lips I have kept me from the paths of the destroyer.' We shall receive rest for our labour, riches for our poverty, a reward for our tribulation. It is a great thing to forsake all, but to follow Christ is a greater; for we read of many who have left all but who have not followed Christ. This is our task, this our labour; in this lies the essence of human salvation; nor can we follow Christ unless we forsake all, for He rejoices as a strong man to run a race, and he who bears a load cannot follow.

[Responsory9]
R. Přesvatý Vyznavači Kristův Benedikte‚ Otče a vůdce mnichů; 
* Přimlouvej se za naši spásu i za spásu všech lidí.
V. Oddanému lidu pomoz svatou přímluvou, aby pro pomoc tvých proseb dosáhl nebeských říší.
R. Přimlouvej se za naši spásu i za spásu všech lidí.

[Lectio10]
'Behold' he says, 'we have forsaken all' not only the riches of this world but the desires of the soul too; for he who holds on to the self has not forsaken all. And it is useless to abandon other things if we do not abandon ourselves, since man's heaviest burden is man himself. What tyrant is more cruel to man, what power more savage, than his own will? Under its sway you can never rest or sit at your ease, and the more it wearies you in enforcing obedience to itself, the more it goads and stings and weighs you down, being unmindful of kindness and a stranger to mercy. This is the nature of self-will: the more obedient its subject, the more cruelly is he bound in its chains. 'What shall we have therefore?' Peter has forsaken all; not only is he following, he has followed for a long time; and now for the first time he asks what he will receive. What, Peter? Did you not promise obedience to the voice? You made no contract with the Lord. But listen to what the Lord God says, and await that hope in which, in this uncertain world, we must confide.' 'You shall sit', says the Lord who is Truth. Splendid sitting, welcome rest, full sufficiency.

[Responsory10]
R. Tentýž pak rok, v němž měl odejít z tohoto života‚ některým učedníkům, kteří s ním přebývali, a také některým, kteří přebývali daleko; 
* Oznámil den své přesvaté smrti.
V. Přítomným kladl na srdce, aby to, co slyšeli, uchovali v tajnosti: těm vzdáleným ukázal, co nebo jaké znamení jim bude dáno, až jeho duše vyjde z těla.
R. Oznámil den své přesvaté smrti.

[Lectio11]
But lest our long awaiting should mar the sweetness of His promise, He controls the restlessness of our minds with a sweeter word. For he knows our weakness; He knows that our cowardice cannot brook delays; in His loving kindness He meets this problem and counteracts it, saying: 'And everyone that has forsaken house, or brethren, or sisters, or father, or mother, or wife, or children, or lands for my name's sake, shall receive a hundredfold, and shall inherit everlasting life.' “The mouth of them that speak lies shall be stopped'; now all they who transgress without cause are ashamed. For we have promise of the life that now is, as well as of that which is to come; and it is clear that the promise of receiving a hundred-fold applies to this life, since the words which follow are 'and shall inherit everlasting life'.

[Responsory11]
R. Šestého dne pak požádal učedníky, aby jej přinesli do Oratoře, a tam se na svou smrt připravil svátostmi Páně; 
* A uprostřed hrstky svých učedníků vydechl naposledy.
V. Když se jeho nemoc každým dnem zhoršovala, postavil se s rukama nataženýma k nebi.
R. A uprostřed hrstky svých učedníků vydechl naposledy.

[Lectio12]
Those who have not yet received the hundredfold reward must scrutinize their hearts and diligently examine all the work of their hands; they will certainly find some corner or lodging-place unknown to the Saviour. And what is our hundredfold reward but the consolations, the visitations and the first fruits of the Spirit, sweeter than honey; the witness of our consciences; the joyous and lovely expectation of the just, the memory of God's abundant sweetness, the great multitude of His delights, of which there is no need to tell those who have known them, just as it is impossible to describe them to those who have not known them. There is no one to whom all this exposition of our text better applies than to our father and master St. Benedict. He forsook the world and all its flowers in boyhood to run with strong strides after the running Christ; and he did not rest until he had caught up with Him.

[Responsory12]
R. Cesta, přímo směrem na východ, se z jeho cely táhla až do nebe: Přistoupil k ní z nebe jasný muž ctihodného vzezření‚ a ptal se, čí je ta cesta, na kterou hledí;
* Oni však přiznali, že nevědí. 
V. On jim tedy řekl: „Toto je cesta, po které miláček Páně Benedikt vystoupil do nebe.
R. Oni však přiznali, že nevědí.
