[Officium]
Neděle v Oktávu Zjevení Páně

[Versum 1] (rubrica cisterciensis)
V. Klanějte se Bohu.
R. Všichni jeho Andělé.

[Ant 1]
Chlapec Ježíš * zůstal v Jerusalémě; a jeho rodiče o tom nevěděli, a mysleli si, že je spolu s ostatními, takže jej hledali mezi příbuznými a známými.

[Oratio]
Prosíme tě, Pane, prosby svého pokorně prosícího lidu následuj svou nebeskou laskavostí; aby viděl, co je třeba dělat, a na to, co viděl, i nabral sílu.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek prvního listu svatého Apoštola Pavla Korinťanům
!1 Kor 1:1-3
1 Pavel, z Boží vůle povolaný za Apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes
2 členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho.
3 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

[Lectio2]
!1 Kor 1:4-9
4 Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši.
5 Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání.
6 Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno,
7 takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.
8 On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista.
9 Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

[Lectio3]
!1 Kor 1:10-13
10 Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
11 Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte.
12 Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“
13 Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?

[Lectio4]
Řeč svatého Lva Papeže.
!Řeč 4. o Narození Páně.
Je správné a rozumné, nejdražší, dokonce povinnost pravé zbožnosti radovati se z celého srdce ve dnech, které přináší svědectví o skutcích božského milosrdenství, a náležitě oslavo­vat události, které se staly k naší spáse. K tomuto uctívání nás vede samotná zákonitost koloběhu života, která krátce po dni, v němž se s Otcem spolu­věčný Syn Boží narodil z Panny, nám přinesla dnešní slavnost Epifánie, zasvěcenou Zjevení Páně.

[Lectio5]
V této slavnosti ustanovuje božská prozřetelnost velikou ochranu naší víry, když zatímco si v slavnostní úctě připomínáme a klaníme se dětství Spasitelově v samém počátku, skrze tyto první zmínky je nám doložena pravá lidská přirozenost, jež v Kristu vzešla. Neboť tímto se ospravedlňují nehodní, takto se z hříšníků stávají svatí, pokud věříme, že v jed­nom a tomtéž našem Pánu Ježíši Kristu je pravé Božství i pravé lidství. Božství proto, že v této podobě Boha již přede všemi věky je rovný Otci. Lidství proto, že v této podobě služebníka se v těchto dnech sjednotil s člověkem.

[Lectio6]
Tedy k upevnění této víry, jež se vyslovuje proti všem omylům, se gestem božského úradku z veliké milosti stalo, že lid, který sídlil v nejvzdálenějších východních končinách, zběhlý v umění čísti hvězdy, vyčetl znamení o narození chlapce, který měl vládnout nad vším Israelem. Nový záře se tedy objevila mudrcům, jasnější než ona hvězda, a ta záře naplnila duše pohlížejících takovým obdivem ke své kráse, že mudrci pochopili, že něco, co takový úkaz oznamuje, nelze podcenit.	

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Luk. 2:42-51
Když bylo Ježíšovi dvanáct let, vystoupili do Jerusaléma podle zvyku svátečního dne, a až se naplnily dny, kdy se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jerusalémě. A ostatní.
_
Homilie svatého Ambrože Biskupa.
!Kniha 2. na 2. kapitolu Lukáše.
Ve dvanácti letech, jak čteme, mají svůj počátek učené debaty Páně. Dvanáct také musel být počet těch, kteří hlásali Evangelium a kázali o víře. Pán rozhodně nezahálel bez zájmu o své rodiče podle těla, on, který podle těla byl zajisté naplněn moudrostí a milostí Boží. Po třech dnech jej nalezli v chrámě. To mělo být náznakem, že po třech dnech svého vítězného utrpení, se na nebeském trůnu a v božské úctě ten, o němž věřili, že je mrtvý, sám nabídne naší víře vzkříšený.

[Lectio8]
A proč jste mě hledali? Kristus má dvojí původ, otcovský a mateřský. Otcovský je ten více božský, mateřský takový, že sestoupil do našich trápení a zvyků. A proto věci, které neodpovídaly jeho přirozenosti, věku či našim zvykům, nelze připsat lidským ctnostem, ale měli bychom je vysvětlit božskou mocí. Jinde jej matka povzbuzuje k veřejnému zázraku, zde jej matka kárá, neboť se ještě obrací na to, co je lidské. Avšak když se zde píše, že mu bylo dvanáct let, později že měl také tolik učedníků, vidíš, že matka se poučila od syna, aby mu nebránila v moc­nějším působení, neboť ji překvapil jeho zázrak už v tak raném věku.	

[Lectio9]
I přišel do Nazareta a poslouchal je. Jaký by to byl učitel ctností, kdyby byl sám nesplnil zbožnou povinnost? A divíme se, jak to bylo s Otcem, když byl podřízen matce? Tato podřízenost však nebyla ze slabosti, ale z lásky. I přesto však lítý had zvedl svou proradnou hlavu z doupěte a ze svých hadích prsou vyvrhnul jed. Jeden heretik řekl, že když velký Otec posílal Syna, zrodil jej nedokonalého, třebaže má moc zrodit lepšího, aby mu byla zapotřebí pomoc od toho, který jej posílá. Potřeboval i lidskou pomoc, aby zachoval příkaz matky?
&teDeum

[Capitulum Laudes]
!Řím 12:1
v. Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba.
$Deo gratias

[Capitulum Sexta]
!Řím 12:3
v. Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru.
$Deo gratias

[Capitulum Nona]
!Řím 12:4-5
v. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy.
$Deo gratias

[Ant 3]
Synu, * proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec a já jsme tě v bolestech hledali. Proč jste mě hledali? Nevěděli jste snad, že mi náleží být v tom, co je mého Otce?
