[Officium]
2. Neděle po Zjevení Páně

[Ant 1]
Bůh přijal * svého služebníka Israele, jak mluvil k Abrahamovi a jeho potomkům navěky.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Bratři, * buďte posíleni v milosti Boží, jež jest v Kristu Ježíši, našem Pánu, alleluja.

[Oratio]
Všemohoucí, věčný Bože, jenž věci nebeské i pozemské řídíš, snažné prosby lidu svého milostivě vyslyš a mír svůj uděl našim časům. 
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek druhého listu svatého Apoštola Pavla Korinťanům
!2 Kor 1:1-5
1 Pavel, z Boží vůle Apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej církevní obci Boží v Korintě a všem křesťanům v celé Achaji.
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
3 Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy.
4 On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás.
5 Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

[Responsory1]
R. Hospodine, neusvědčuj mě ve svém hněvu, ani mě netrestej ve svém vzteku.
* Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem slabý.
V. Strach a obavy na mě přišly, a opanovaly mě temnoty.
R. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem slabý.

[Lectio2]
!2 Kor 1:6-7
6 Když my jsme v trápení, vám z toho plyne útěcha a záchrana; když se nám dostává útěchy, plyne z toho útěcha i pro vás. A ta potom způsobuje, že statečně snášíte stejná utrpení jako my.
7 A proto máme, pokud jde o vás, pevnou naději; víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i v naší útěše.

[Responsory2]
R. Bože, jenž sedíš na trůnu, a soudíš spravedlivě, budiž útočištěm chudých v jejich trápení.
* Neboť jen ty shlížíš na útrapy i bolest.
V. Tobě totiž odevzdal se chudý, sirotku budeš pomocník.
R. Neboť jen ty shlížíš na útrapy i bolest.

[Lectio3]
!2 Kor 1:8-11
8 Nechceme, bratři, abyste zůstali bez zpráv o soužení, které nás postihlo v Asii. Velmi těžce, nad lidské síly na nás dolehlo, takže jsme už nevěděli, jak to přežít.
9 Dokonce jsme sami nad sebou už vynesli rozsudek smrti. Ale to všechno se stalo proto, abychom nespoléhali sami na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé.
10 On nás už z tolika nebezpečí života zachránil a také zachrání. Ano, v něj skládáme naději, že nás i nadále bude zachraňovat,
11 když vy nám budete pomáhat svými modlitbami, aby tak za nás jich děkovalo mnoho a mnohonásobně kvůli tomu dobrodiní, kterého se nám dostalo.

[Responsory3]
R. Po mé pravici je Hospodin, abych nezakolísal.
* Proto se zaradovalo mé srdce, a zajásal můj jazyk.
V. Hospodin je mým dědičným podílem, i mou číší.
R. Proto se zaradovalo mé srdce, a zajásal můj jazyk.
&Gloria
R. Proto se zaradovalo mé srdce, a zajásal můj jazyk.

[Lectio4]
Řeč svatého Jana Zlatoústého.
!Z Předmluvy k Epištolám svatého Pavla.
Když pozorně naslouchám čtení z Epištol svatého Pavla, a každý týden často dvakrát, i třikrát či čtyřikrát, kdykoliv slavíme památky svatých mučedníků, velmi se raduji a jásám, těším se z této duchovní polnice a jsem nadšen, zahořím touhou, když uslyším tento přátelský hlas a téměř jako bych samotného Apoštola zde viděl před námi a slyšel ho vyprávět.	 Avšak přece trpím a těžce snáším, že tohoto muže všichni neznají tak, jak by se slušelo; někteří o něm dokonce vědí tak málo, že ani neznají počet jeho Epištol. Neděje se tak z nezkušenosti, ale proto, že jim je zatěžko vzít důkladně do rukou spisy tohoto světce.	

[Responsory4]
R. Ukázal jsi mi, Hospodine, cesty života.
* Naplnil jsi mě radostí ze své tváře; potěšením z tvé pravice až do konce.
V. Ty jsi ten, kdo mi navrátí mé dědictví.
R. Naplnil jsi mě radostí ze své tváře; potěšením z tvé pravice až do konce.

[Lectio5]
A ani my to, co víme, pokud něco víme, to nevíme pro svou vrozenou dobrotu či bystrý rozum, ale proto, že jsme vůči tomuto muži získali nesmírnou náklonnost a nikdy jsme nepřestali číst jeho spisy; pokud totiž někoho milujeme, známe lépe než ostatní jeho skutky, abychom se mohli zabývat pouze jím samotným. To, co nám zde tento svatý jakoby ukazuje, řekl i Filipanům: „Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem či obhajuji Evangelium.“

[Responsory5]
R. Budu tě milovat, Hospodine, má sílo; Hospodin je má skála,
* A mé útočiště.
V. Můj osvoboditel, můj Bůh, můj pomocník.
R.A mé útočiště.

[Lectio6]
Proto pokud se i vy chcete pilně zabývat čtením, nic jiného po vás není třeba vyžadovat. Pravdivé je totiž Kristovo slovo, když řekl: „Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ Ostatně, poněvadž mnozí z těch, kdo se zde s námi scházejí, převzali jak výchovu dětí, tak péči o manželku i starost o obživu rodiny, a proto nevydrží věnovat se celé tomuto úsilí: vy však alespoň sami sebe povzbuzujte k tomu, abyste přijali aspoň to, co jiní shromáždili; věnujíce právě tolik píle naslouchání tomu, co bylo řečeno, kolik věnujete shromažďování peněz. Neboť ačkoli je potupné od vás vyžadovat jen tolik píle, přece bude žádoucí, dáte-li alespoň tolik.

[Responsory6]
R. Hospodinova je země, a vše, co je na ní;
* Okrsek zemský, a všichni, kdo v něm přebývají.
V. On ji založil nad moři, a nad řekami ji připravil.
R. Okrsek zemský, a všichni, kdo v něm přebývají.
&Gloria
R. Okrsek zemský, a všichni, kdo v něm přebývají.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 2:1-11
Za onoho času se konala svatba v Káně Galilejské. Byla tam matka Ježíšova; a na svatbu byl pozván také Ježíš se svými učedníky. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 9. na Jana, u začátku.
To, že byl Pán pozván a přišel na svatbu, nám kromě skrytého významu má též ukázat, že Pán chodil na svatby. Přišli totiž tací, o kterých Apoštol řekl, že lidem zakazovali brát se, a říkali, že sňatky jsou zlo a stvořil je ďábel; když se však našeho Pána v Evangeliu ptali, zda je člověku dovoleno propustit ženu z jakéhokoliv důvodu, řekl, že to dovoleno není, pouze v případě cizoložství. Ve své odpovědi, jestli si pamatujete, řekl toto: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“

[Responsory7]
R. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.
* Můj Bože, v tebe důvěřuji, a nebudu se stydět.
V. Střez mou duši, a vysvoboď mě.
R. Můj Bože, v tebe důvěřuji, a nebudu se stydět.

[Lectio8]
A ti, kteří jsou řádně vzděláni v katolické víře, vědí, že to byl Bůh, kdo stvořil sňatky; a stejně jako manželské spojení je od Boha, rozvod je od ďábla. Avšak v případě cizoložství je proto dovoleno manželku propustit, neboť ona sama už nechtěla být manželkou, když nezachovala manželskou věrnost. Avšak ani ty, jež Bohu daly slib panenství, jakkoliv vyšší stupeň cti a svatosti jim v Církvi náleží, nejsou o sňatek připraveny; jich se totiž týká sňatek, a to spolu s celou Církví, v němž ženich je Kristus.

[Lectio9]
A proto byl tedy Pán pozván na svatbu a přišel, aby utvrdil manželskou čistotu a ukázal, že sňatek je svátost; neboť i ženich na této svatbě v Káně vystupoval v roli Páně, když mu správce svatby řekl: „Uchoval jsi dobré víno až dosud.“ Dobré víno nám totiž Kristus uchoval až dosud, totiž své Evangelium.
&teDeum

[Ant 2]
Byla svatba * v Káně Galilejské: a byl tam Ježíš i Maria, jeho matka.

[Ant 3]
Když docházelo víno, * přikázal Ježíš naplnit džbány vodou, která pak byla proměněna ve víno, alleluja.
