[Officium]
úterý v druhém týdnu po Zjevení Páně

[Lectio1]
Čtení z druhého listu svatého Apoštola Pavla Korinťanům
!2 Kor 5:1-4
1  Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.
2 Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě jako šat i svůj příbytek z nebe,
3 a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky.
4 Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem.

[Responsory1]
R. Sluchem svým pohleď na mé slzy, Bože; nemlč přede mnou, odpusť mi; 
* Neboť obyvatel jsem u tebe, i poutník.
V. Nechť se ti zalíbí, abys mě vysvobodil; Hospodine, k pomoci mi pospěš.
R. Neboť obyvatel jsem u tebe, i poutník.

[Lectio2]
!2 Kor 5:6-10
6 Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána.
7 To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme.
8 Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
9 A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme.
10 My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

[Responsory2]
R. Postavil Hospodin mé nohy na skálu, a vedl mé kroky Bůh; 
* A vložil mi do úst novou píseň.
V. Vyslyšel mé prosby, a vyvedl mě z jezera utrpení.
R. A vložil mi do úst novou píseň.

[Lectio3]
!2 Kor 5:11-15
11 Protože tedy víme, že je třeba bát se Pána, snažíme se lidi přesvědčit. Bůh nás dobře zná a doufám, že i vy nás dobře znáte, když nás posuzujete podle zásad svědomí.
12 Tím vám nechceme zase doporučovat sami sebe; dáváme vám jen možnost, abyste se námi mohli chlubit a abyste měli co odpovědět lidem, kteří se vychloubají vnějškem, ale o srdce nedbají.
13 Jestliže jsme si tedy počínali, jako bychom byli beze smyslů, bylo to proto, že Bůh tak chtěl. Jestliže jednáme jako při smyslech, je to pro vás.
14 Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni;
15 a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

[Responsory3]
R. Já jsem řekl, Hospodine, smiluj se nade mnou; 
* Uzdrav mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
V. Od všech mých nepravostí vysvoboď mě, Hospodine.
R. Uzdrav mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
&Gloria
R. Uzdrav mou duši, neboť jsem zhřešil proti tobě.
