[Officium]
3. Neděle po Zjevení Páně

[Oratio]
Všemohoucí, věčný Bože, shlédni milostivě na naši bezmocnost a vztáhni pravici své velebnosti k naší ochraně.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začíná list svatého Pavla Galaťanům
!Gal 1:1-5
1 Pavel, Apoštol ustanovený ne od lidí ani prostřednictvím nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých,
2 a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím;
3 milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista,
4 který se obětoval za naše hříchy, aby nás zachránil z tohoto zlého světa, jak to chtěl Bůh, náš Otec ‒
5 jemu buď chvála na věčné věky. Amen.

[Lectio2]
!Gal 1:6-10
6 Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému Evangeliu.
7 Ale to naprosto není nějaké jiné Evangelium! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili Evangelium Kristovo.
8 Ale i kdybychom vám my sami nebo Anděl z nebe hlásali Evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet!
9 Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet!
10 Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych se lidem líbil? Kdybych se ještě líbil lidem, nebyl bych Kristovým služebníkem.

[Lectio3]
!Gal 1:11-14
11 Prohlašuji vám, bratři, že Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské:
12 já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.
13 Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit.
14 V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.

[Lectio4]
Z Výkladu svatého Augustina Biskupa na Epištolu Galatským.
!Na Předmluvu. Svazek 4.
Důvod, proč Apoštol psal Galaťanům, je tento: aby poznali, že milost Boží v nich působí to, že již nejsou vázáni židovským zákonem. Když totiž poslouchali kázání o milosti Evangelia, nechyběli někteří z obřezaných, třebaže Křesťanů podle jména, kteří ještě nepochopili výsadu oné milosti, a chtěli být podrobeni břemenu zákona, které Pán Bůh nevložil na ty, kdo slouží spravedlnosti, nýbrž hříchu. Spravedlivý zákon dal nespravedlivým lidem, aby poukázal na jejich hříchy, ne aby je odňal. Hříchy totiž dokáže odejmout pouze milost víry, jež působí skrze lásku.

[Lectio5]
Muži obřízky tedy chtěli, aby Galaťané, již v této milosti ustanoveni, byli opět ustanoveni pod břemenem zákona, a tvrdili, že jim Evangelium nic neprospěje, dokud nebudou obřezáni a nepodrobí se ostatním židovským obřadům stran těla. A proto Galaťané začínali podezřívat Apoštola Pavla, který jim hlásal toto Evangelium, že nenásleduje učení ostatních Apoštolů, neboť oni vybízeli Pohany, aby se požidovštili.	

[Lectio6]
Stejná otázka se totiž objevuje i v dopisu Římanům, i když zde se to zdá býti jinak, neboť v tomto případě ukončí hádku a uklidní spor, který vznikl mezi těmi, kdo uvěřili ze Židů, a těmi, kdo uvěřili z Pohanů. Jedni byli přesvědčeni, že obdrží Evangelní odměny za zásluhy podle skutků zákona, a odmítali, že by odměny měly býti dány neobřezaným, neboť si je nezaslouží. Druzí se chtěli vyvyšovat nad Židy, neboť právě Židé zabili Pána. Ovšem v tomto listu píše těm, kteří již byli přesvědčeni mocí těch, kteří pocházejí z Židů, a nutili lidi k poslušnosti zákonu.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 8:1-13
Za onoho času, když sestoupil Ježíš z hory, následovaly jej mnohé zástupy. A hle, přišel k němu malomocný a klaněl se mu. A ostatní.
_
Homilie svatého Jeronýma Kněze.
!Kniha 1. Komentáře na 8. Kapitolu Matouše.
Teprve když Pán sestupoval z hory, objevily se zástupy, neboť tito lidé nedokázali vystoupit výše. A první k němu přišel malomocný, neboť s tak rozvinutou leprou již nedokázal vystoupit na horu a poslouchat Spasitelovu řeč. A za zmínku stojí, že právě tento malomocný je prvním člověkem, který je uzdraven; druhý je setníkův chlapec, třetí Petrova tchyně v horečkách v Kafarnaum, na čtvrtém místě ti, kdo byli obětováni, aby je mučili zlí duchové, kteří byli sloven vyhnáni, když Pán uzdravil všechny nemocné.

[Lectio8]
A hle, malomocný přichází, klaní se mu, a říká: (příhodně, po kázání a vyučování, nabízí se příležitost pro znamení, aby působením zázraku bylo v posluchačích posíleno slovo, které právě slyšeli) „Pane, pokud chceš, můžeš mne uzdravit.“ Kdo se dovolává vůle, o moci nepochybuje. A Ježíš natáhl ruku, dotkl se jej a řekl: „Chci, buď čistý.“ Jakmile Pán natáhl ruku, lepra okamžitě zmizela. Uvaž také, jak pokorná a bez vyvyšování je tato odpověď. Malomocný řekl: „pokud chceš.“ Pán odpověděl: „Chci.“ Malomocný dodal: „můžeš mne uzdravit.“ Pán navázal a řekl: „Buď čistý.“ Ne však, jak si mnozí latiníci myslí, že by se to mělo spojit a číst „Chci tě uzdravit,“ ale zvlášť, jak prve řekl: „Chci,“ pak rozkáže „Buď čistý.“

[Lectio9]
A řekl mu Ježíš: „Hleď, abys o tom nikomu neříkal.“ A opravdu, čemu by pomohlo, aby se ještě slovem chlubil tím, co ukazovalo jeho tělo? „Ale jdi a ukaž se knězi.“ Ke knězi jej poslal z dvou různých důvodů. Za prvé z pokory, aby tím ukázal úctu kněžím. Zákon totiž přikazoval, aby ti, kteří byli očištěni od lepry, přinesli dary kněžím. Za druhé, aby kněží, až uvidí očištěného malomocného, buď uvěřili ve Spasitele, nebo neuvěřili. Pokud uvěří, budou spaseni. Pokud neuvěří, nebude pro ně omluvy. A zároveň, aby těm, kdo jej až příliš často nařkli z přestoupení, když se zdálo, že narušuje zákon.
&teDeum

[Ant 2_]
Když pak sestupoval * Ježíš z hory, hle, přišel jeden malomocný, klaněl se mu a řekl: Pane, chceš-li, můžeš mne očistit; a <i>Ježíš</i> natáhl ruku, dotkl se jej, a řekl: Chci, buď očištěn.

[Ant 3]
Pane, pokud chceš, * můžeš mne očistit; a Ježíš mu řekl: Chci. Buď čistý.
