[Officium]
4. Neděle po Zjevení Páně

[Oratio]
Bože, jenž víš, že my, tak velkým nebezpečím vystaveni, nemůžeme pro lidskou křehkost sami obstáti, uděl nám zdraví duše a těla, abychom to, co pro hříchy své zakoušíme, překonali tvou pomocí. 
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek listu svatého Apoštola Pavla Filipanům
!Fil 1:1-7
1 Pavel a Timotej, služebníci Krista Ježíše, všem věřícím křesťanům spolu s představenými a jáhny ve Filipech.
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
3 Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu
4 a vždy ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny.
5 Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování Evangelia.
6 Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše.
7 Je to jen správné, když o vás všech takto smýšlím. Vždyť vás nosím v srdci, protože vy máte účast v milosti mi svěřené, ať už ve vězení, anebo když hájím a utvrzuji Evangelium.

[Lectio2]
!Fil 1:8-14
8 Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše.
9 A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek,
10 abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův,
11 s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.
12 Chci vám však, bratři, podat zprávu, že to, co se stalo se mnou, obrátilo se spíše k prospěchu Evangelia.
13 Rozneslo se to po celém prétoriu a mezi všemi ostatními, že jsem v poutech pro Krista.
14 I většině bratří moje okovy dodaly sebevědomí ve víře, takže mluví Boží slovo s větší odvahou a bez bázně.

[Lectio3]
!Fil 1:15-18
15 Někteří z nich sice hlásají Krista ze závisti a hádavosti, ale jiní zase z dobrých pohnutek.
16 Jedni hlásají Krista z lásky, protože vědí, že jsem určen k obraně evangelia,
17 jiní však z hádavé ctižádostivosti, ne z čistého úmyslu. Myslí, že se mi tím moje okovy stanou ještě těžší.
18 Ale co na tom záleží? Hlavně, že se hlásá všemi možnými způsoby Kristus: ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít radost i dále.

[Lectio4]
Z knihy Morálií svatého Řehoře Papeže.
!Kniha 4. Kapitola 30.
Sytíme tělo pokrmy, aby neumdlévalo slabostí. Sužujeme je však také posty, aby nás plný žaludek neutlačoval. Dopřáváme tělu pohyb, aby pro pasivní zahálčivost neodumřelo, pak je zase rychle uložíme k odpočinku, aby přemírou pohybu nezahynulo. Oblékáme své tělo oděvy, aby je nezahubila zima, pak potřebné oblečení zase odložíme, aby náš horko nespálilo. Ovšem copak ve všech těchto rozličných příležitostech děláme jiného, nežli že sloužíme porušitelnosti, tedy aby v různých situacích naše tělo vydrželo, neboť nás sužuje úzkost z nejisté proměnlivosti?

[Lectio5]
Proto Pavel správně říká: „Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti, ne dobrovolně, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví porušení a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“ Tvorstvo je tedy nedobrovolně vydáno marnos­ti, neboť člověk, když dobrovolně opustil stav vrozené neměnnosti, byl spravedlivě stižen břemenem smrtelnosti, a proto nedobrovolně slouží své nestálé porušitelnosti. Avšak toto stvoření bude vysvobozeno z otroctví porušitelnosti až tehdy, když bude vzkříšením jako neporušené vyzdviženo do slávy synů Božích.

[Lectio6]
Zde jsou tedy vyvolení podrobeni soužením, neboť je ještě utlačuje trest porušitelnosti: až však svlékneme porušitelné tělo, uvolníme i tato pouta soužení, která nás nyní svazují. Toužíme sice již po tom, abychom byli přivedeni před Boha, ale ještě nám v tom brání břemeno smrtelného těla. Právem nás tedy Pavel nazývá vězni, neboť vytoužená cesta k Bohu pro nás ještě není otevřena.	A proto správně Pavel, v touze po věčnosti, avšak ještě zatížen svou porušitelností, v žaláři volá: Toužím se rozplynout a být s Kristem. (Fil. 1, 23). Rozplynutí tedy nehledá, a nepochybně ani sám sebe neshledává spoutaným.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 8:23-27
Za onoho času nastoupil Ježíš na loďku a jeho učedníci jej následovali. A hle, veliké vlnobití stalo se na moři, takže loďka byla zmítána vlnami. On však spal. A ostatní.
_
Homilie svatého Jeronýma Kněze.
!Kniha 1. Komentáře na 8. Kapitolu Matouše.
Páté znamení učinil Pán, když nastoupil na loďku do Kafar­naum a poručil větrům i moři. Šesté, když v krajině gerasenské dal zlým duchům moc nad stádem vepřů. Sedmé pak, když vešel do svého města a uzdravil druhého ochrnutého na lůžku. První ochrnutý byl totiž služebník Setníkův.

[Lectio8]
Pán tedy spal. A učedníci přišli k němu, vzbudili jej a říkali: „Pane, zachraň nás.“ O tomto typu znamení čteme v knize Jonášově, kde zatímco ostatní jsou zmítáni nebezpečím, on sám je v bezpečí a spí. A pak jej vzbudí a on příkazem a tajemstvím svého utrpení vysvobodí ty, kteří jej vzbudili. Tehdy tedy Pán vstane a poručí větrům i moři. Z tohoto místa poznáváme, že všechno stvoření poslouchá Stvořitele. Když je tedy pokárá či když jim přikazuje, oni jej poslechnou. Nestalo se tak tedy podle omylu bludařů, kteří všechno považují za živé, ale Vznešeností Stvořitele, kterou musejí poslechnout i věci, které jsou pro nás neživé.

[Lectio9]
Tomu se však lidé velmi podivili a pravili: „Kdopak to je, že jej poslouchají větry i moře?“ Učedníci se nedivili, nýbrž námořníci a ostatní, kdo byli na lodi. Kdyby snad někdo chtěl oponovat a tvrdil, že ti, kdo se podivovali, byli právě učedníci, odpovíme mu, že právem byli nazváni pouhými lidmi a ne učedníky ti, kteří ještě nepoznali moc Spasitelovu.	
&teDeum

[Ant 2]
Když Ježíš nastoupil * na loď, hle moře se vzbouřilo, a jeho učedníci jej probudili se slovy: Pane, zachraň nás, hyneme.

[Ant 3]
Pane, zachraň nás, * hyneme; rozkaž, Pane, a zjednej klid!
