[Officium]
5. Neděle po Zjevení Páně

[Oratio]
Rodinu svou, prosíme, Pane, ustavičnou dobrotivostí opatruj, aby, když v jediné naději spoléhá na milost nebeskou, tvou záštitou vždy chráněna byla. 
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek prvního listu svatého Apoštola Pavla Timotejovi
!1 Tim 1:1-4
1 Pavel, apoštol Krista Ježíše z rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje,
2 Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.
3 Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v Efesu a důrazně poučil jisté lidi, že si nemají začínat s nějakým jiným učením
4 a že se nemají zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, protože takové věci dávají spíše podnět k rozepřím, než aby to bylo na prospěch Božího plánu spásy, založenému na víře.

[Lectio2]
!1 Tim 1:5-11
5 Cíl tohoto nařízení je láska, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry.
6 Někteří se z této cesty uchýlili a dali se do prázdného řečnění;
7 chtějí být učiteli zákona, a zatím vůbec nerozumějí tomu, co říkají a o čem se s takovou jistotou vyslovují.
8 Víme ovšem že zákon je dobrý, když ho někdo náležitě používá,
9 když totiž ví, že zákon byl ustanoven ne proti spravedlivým, ale proti lidem špatným a nepoddajným, proti bezbožníkům a hříšníkům, proti bohaprázdným a světákům, proti těm, kdo vztahují ruce na otce a na matku, proti vrahům,
10 smilníkům, lidem zvráceným, otrokářům, lhářům, křivopřísežníkům a proti všemu, co odporuje zdravému učení,
11 které je shodné s Evangeliem o slávě blaženého Boha, jenž mi ho svěřil.

[Lectio3]
!1 Tim 1:12-16
12 Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby,
13 ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře.
14 Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.
15 Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě.
16 Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina Biskupa.
!O Výrocích Apoštolů Řeč 8.
Lidské je to slovo, avšak zaslouží si, aby bylo přijato všemi, totiž že Kristus Ježíš přišel na tento svět spasit hříšníky. Pohleďme do Evangelia: „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“ Kdyby byl člověk nezahynul, Syn člověka by nepřišel. Proto tedy člověk opravdu zahynul a přišel Bůh a člověk a byl opravdu shledán člověkem. Člověk zahynul ze své svobodné vůle, Bůh a člověk přišel ze své osvobozující milosti.

[Lectio5]
Ptáš se, co pro zlo znamená svobodná vůle? Vzpomeň si na člověka, který hřeší. Ptáš se, jak nám může pomoci Bůh a člověk? Pohleď na jeho osvobozující milost. Nikde jinde se tak jasně neukazuje, jak mnoho dokáže lidská vůle uchvácená pýchou, co udělá bez pomoci Boží: zlo se nemohlo nikde jinde více a jasněji projevit, než v prvním člověku. První člověk tedy zahynul a kde by byl, kdyby nepřišel druhý člověk? Oba, první i druhý, totiž byli člověkem, a proto tedy i to lidské slovo v úvodu.

[Lectio6]
A nikde jinde se neukazuje dobrota milosti a velkorysost všemo­houcnosti Boží, než v člověku, který se stal prostředníkem mezi Bohem a člověkem, v člověku Kristu Ježíši. Co tedy ještě dodat, bratři moji? Říkám to, abych vás vzdělával v Katolické víře, nebo abyste získali pokoj Katolické víry. Dobře víme, že prostřed­ník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus, nakolik byl člověkem, byl stejné přirozenosti, jako jsme my. Naše tělo nemá jinou přirozenost než jeho tělo, ani naše duše nemá jinou přirozenost než jeho duše. Kristus přijal tuto přirozenost, neboť usoudil, že má býti zachráněna.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 13:24-30
Za onoho času řekl Ježíš zástupům toto podobenství: „Nebeské království bylo učiněno podob­ným člověku, který zasel dobré semeno na své pole.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Kniha Otázek na Evangelia v Matoušovi, kapitola 11. svazek 4.
Když se Představení Církve stali poněkud nedbalými, nebo když Apoštolové přijali spánek smrti, přišel ďábel a zasel místo nich ty, které Pán popisuje jako špatné syny. Avšak je třeba se ptát, má na mysli bludaře, nebo jen špatně žijící Katolíky? Jako špatní synové totiž mohou být označeni i bludaři, neboť jsou zrozeni ze stejného sémě Evangelia a z Kristova jména, avšak pro své špatné názory se obrátili k falešnému učení.

[Lectio8]
Avšak když Pán o některých mluvil jako o těch, kteří jsou zaseti mezi pšenici, zdá se, jako by mluvil o těch, kteří jsou v jednom společenství. Ve skutečnosti totiž Pán tím polem samotným nemyslel Církev, nýbrž tento svět. Potom správně pochopíme, že bludaři jsou vmíseni mezi dobré v tomto světě, ne však ve společenství jedné Církve či jedné víry, nýbrž ve společenství jediného jména Křesťanů. Avšak ty, kteří jsou ti špatní ve stejné víře, bychom mohli považovat spíše za plevy než za koukol. Neboť plevy mají také stejný původ s obilím i společný kořen.

[Lectio9]
Stejně tak v jedné síti, kam se chytí špatné i dobré ryby, není překvapením, že nalezneme i špatné Katolíky. Něco jiného je totiž moře, které spíše znamená tento svět, něco jiného pak síť, která, jak se zdá, znázorňuje pak společenství jedné víry nebo jedné Církve. Mezi bludaři a špatnými Katolíky je ten rozdíl, že bludaři věří ve špatné věci, zatímco špatní Katolíci sice ve správné, podle své víry však nežijí.
&teDeum

[Ant 2]
Pane, * nezasel-li jsi dobrého semene na svém poli? Odkud se tedy vzal koukol? A on jim pravil: Člověk nepřítel to učinil. 

[Ant 3]
Seberte * nejprve koukol a svažte jej do snopků ke spálení; pšenici však shromážděte do mé stodoly, praví Pán.
