[Officium]
6. Neděle po Zjevení Páně

[Oratio]
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždy rozumné věci uvažujíce, co tobě se líbí i plnili slovy i skutky.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek listu svatého Apoštola Pavla Židům
!Žid 1:1-4
1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky.
2 V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět.
3 On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti
4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo.

[Lectio2]
!Žid 1:5-9
5 Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: 'Já mu budu otcem a on mi bude synem.'
6 A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: 'Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'
7 O andělích žalmista mluví takto: 'Užívá větrů jako svých poslů a ohnivých plamenů jako svých služebníků',
8 ale o Synovi říká: 'Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky' a 'Žezlo spravedlnosti je žezlo jeho království.
9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost; proto tě pomazal Bůh, tvůj Bůh, olejem radosti před tvými druhy.'

[Lectio3]
!Žid 1:10-14
10 A dále: 'Ty jsi, Pane, na počátku položil základy zemi a dílem tvých rukou jsou nebesa.
11 Ta pominou, ale ty zůstáváš; nebesa zetlí jak oděv,
12 jako plášť je svineš a vymění se jako šaty. Ty však (zůstáváš) stále týž a tvá léta nepřestanou.'
13 Kterému andělovi kdy řekl: 'Seď mi po pravici, dokud ti nepoložím jako podnož k nohám tvé nepřátele'?
14 Což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby sloužili těm, kdo mají jako dědictví dostat spásu?

[Lectio4]
Řeč svatého Atanáše Biskupa.
!Řeč 2. proti Ariánům.
Kdyby bludaři znali osobu, význam a dobu toho, co říkal svatý Apoštol Pavel, nikdy by se nesnažili vnímat Božství lidskýma očima, a tak nestoudně a hloupě se stavět proti Kristu. To snadno dokážeš pochopit, pokud si začátek tohoto čtení znovu a opakovaně pořádně přečteš. Apoštol totiž praví: „Mnoho­kráte a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k našim otcům skrze Proroky. V poslední době k nám však promluvil skrze svého Syna.“ (Židům 1, 1-2) A toto říká o něco později: „Když vykonal očistu našich hříchů, zasedl na výsostech po pravici Božské Velebnosti a stal se o to vznešenějším než Andělé, oč je převyšuje svou důstojností.“ (Židům 1, 3) Apoštol tedy mluví o té době, kdy k nám Bůh mluvil skrze svého Syna, že jsme byli očištěni od hříchů. Kdy k nám tedy Bůh mluvil ve svém Synu, či kdy jsme byli očištěni od hříchů, anebo kdy se narodil jako člověk, ne-li až po Prorocích, tedy v posledních dnech?

[Lectio5]
Posléze, když Apoštol dále mluví o rozsévání Božího Slova mezi lidi, a také o posledních časech; a následně připomíná, že ani v předchozích obdobích Bůh nemlčel, avšak mluvil skrze Proroky; a poté, co Proroci splnili své poslání, byl zákon hlásán Anděly, a dokonce i Syn Boží k nám sestoupil, aby zde sloužil; k tomu však musel nutně dodat: „stal se o tolik vznešenějším než Andělé,“ neboť chtěl ukázal, že Syn Boží přesahuje služebníka natolik, nakolik bylo splněno poslání a povinnost služebníka lépe, když se o ně postaral Syn Boží.	

[Lectio6]
Posláním tedy rozumí Apoštol jednou to staré, jindy to nové, a tento výraz používá velmi volně, neboť píše a mluví k Židům. Kvůli tomu tedy zcela obecně a porovnatelně neříká, které z poslání je větší a čestnější; aby si někdo tato slova nevysvětloval jakoby podle jejich druhu, a podle toho, co mají společné; ale proto jej nazval vznešenějším, aby tím ukázal rozdíl přirozenosti Syna Božího vůči věcem stvořeným. 

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 13:31-32
Za onoho času řekl Ježíš zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hořčičnému zrnu, který člověk vzal a zasel na své pole.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Jeronýma Kněze.
!Kniha 2. Komentářů na 13. kapitolu Matouše.
Království nebeské, jak káže Evangelium, je znalost písma, která vede k životu, a o které se říká v listu Židům: „Bude vám odňato království Boží, a bude dáno národu, který ponese jeho plody.“ Takto je tedy nebeské království podobné hořčičnému zrnu, které člověk vzal a zasel na své pole. Člověkem, který osévá své pole, mnozí rozumí Spasitele, který osévá duše věřících. Jiní tomu rozumí tak, že sám člověk si osévá své pole, tedy sám sebe, své srdce.

[Lectio8]
Kdo je tedy ten, kdo seje, ne-li náš rozum a duch, který vezme zrno hlásání, s láskou je zalévá vláhou víry a tak je nechá vzejít na poli svého srdce? Hlásání Evangelia je nejmenší ze všech disciplín. Na začátku vyučování, kdy ještě posluchači nemají víru v pravdu, se káže o Bohu, který se stal člověkem, o smrti Kristově a o kříži jako kameni úrazu a pohoršení. Srovnej toto učení s dogmatickou naukou Filosofů a s jejich knihami, s krásnou výřečností a dobře vystavěným projevem. A uvidíš, oč menší je semeno Evangelia oproti ostatním semenům.

[Lectio9]
Avšak když ta ostatní vyrostou, není v nich nic pronikavého, nic živoucího a nevykazují životaschopnost, ale vyroste z nich bylina, která je celá povadlá, uschlá a změklá, a květiny, které rychle uschnou a odumřou. Ovšem hlásání Evangelia, třebaže se na počátku zdá nicotné, když je pak zaseto do duše věřících nebo i do celého světa, nevzroste v drobnou bylinu, ale vyroste v takový strom, že ptactvo nebeské (pod nímž máme rozumět buď duše věřících, nebo andělské mocnosti oddané službě Bohu) přiletí a bude přebývat v jeho větvích. Větvemi rozumím strom z Evangelia, který vyrostl z hořčičného zrna, a existují různá učení, v nichž každý ze zmíněných ptáků může spočinout.
&teDeum

[Ant 2]
Podobné jest * království nebeské hořčičnému zrnu, které je nejmenší mezi všemi semeny; když však vyroste, je větší než všechny ostatní byliny.

[Ant 3]
Podobné jest * království nebeské kvasu, které žena vzala a ukryla do třech měřic mouky, dokud se vše neprokvasilo.
