[Officium]
úterý v šestém týdnu po Zjevení Páně

[Lectio1]
Čtení z listu svatého Apoštola Pavla Židům
!Žid 4:1-3
1 Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále. Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat.
2 Ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako Israelitům na poušti. Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra.
3 Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to Bůh řekl: 'A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Je to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil.

[Lectio2]
!Žid 4:4-7
4V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: 'Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací';
5 tady však čteme: 'Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.'
6 Zůstává tedy možnost, že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst platila, tam nevešli, protože byli neposlušní.
7 A právě proto Bůh zase znova stanoví jakýsi 'den': 'Dnes' ‒ říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno ‒ 'až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce!'

[Lectio3]
!Žid 4:8-12
8 Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
9 Zůstává proto v platnosti onen sváteční odpočinek, vyhrazený Božímu lidu;
10 neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.
11 Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.
12 Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími.
