[Officium]
Ad Romános, cap. 4

[Lectio1]
Čtení z Epištoly svatého Apoštola Pavla Římanům
!Řím 4:1-8
1 Jak to tedy řekneme? Čeho dosáhl Abrahám, náš tělesný praotec?
2 Kdyby totiž Abrahám dosáhl ospravedlnění na základě toho, co vykonal, měl by se proč chlubit, ale ne před Bohem.
3 Vždyť co říká Písmo? 'Abrahám Bohu uvěřil, a bylo mu to uznáno za spravedlnost.'
4 Kdo pracuje, tomu se přece mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.
5 Kdo nekoná (skutky Zákona), ale věří tomu, který ospravedlňuje hříšníka, tomu se ta víra uznává za spravedlnost.
6 Tak už David blahoslaví člověka, kterému Bůh ‒ nezávisle na skutcích ‒ přičítá něco za spravedlnost:
7 'Blaze těm, kterým jsou špatnosti odpuštěny a jejich hříchy jsou přikryty.
8 Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.'

[Lectio2]
!Řím 4:9-12
9 Nuže, vztahuje se toto blahoslavenství jenom na židy, či také na pohany? Pravíme totiž: 'Abrahámovi byla víra uznána za spravedlnost.'
10 Za jakých okolností se mu toho dostalo? Byl už tehdy obřezán, či ještě neobřezán? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před obřízkou!
11 A to znamení, totiž obřízku, přijal jako potvrzení toho, že byl ospravedlněn na základě víry, a to ještě v době před obřízkou. Tak měl být otcem všech, kdo věří, ačkoli jsou neobřezáni, aby i jim to bylo uznáno za spravedlnost.
12 Ale on se měl stát otcem i těch obřezaných, kteří nejenže jsou obřezáni, ale také jdou ve stopách té víry, kterou měl náš otec Abrahám už v době před obřízkou.

[Lectio3]
!Řím 4:13-17
13 Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry.
14 Kdyby se však dědici měli stát jen ti, kdo mají Zákon, víra by neměla cenu a zaslíbení by nebylo k ničemu.
15 Zákon totiž svolává jen hněv; kde však není žádný zákon, není ani přestoupení.
16 A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem ‒
17 jak stojí v Písmu: 'Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' ‒ před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není.
