[Officium]
Kapitola 7. z listu Římanům
(sed rubrica 1955 aut rubrica 196 aut rubrica altovadensis)
dne 4. ledna

[Lectio1]
De Epístola ad Romános
!Rom 7:1-3
1 Víte přece dobře, bratři ‒ vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon ‒ že zákon má nad člověkem moc jen tak dlouho, dokud člověk žije.
2 Tak je vdaná žena zákonem poutána k mužovi jen po tu dobu, dokud on je naživu. Když však muž umře, je uvolněna od zákona, který ji k mužovi vázal.
3 Proto, když by za života svého muže chtěla patřit jinému muži, budou jí říkat cizoložnice. Když jí však muž umře, ten zákon ji už neváže. Není už tedy cizoložnicí, oddá-li se jinému muži.

[Lectio2]
!Rom 7:4-6
4 Tak i vy jste pro Zákon mrtvi, moji bratři, a to skrze Kristovo tělo. Proto teď náležíte jinému, tomu, který vstal z mrtvých, abychom přinášeli ovoce Bohu.
5 Dokud jsme totiž byli tělesní, projevovaly se v nás hříšné vášně probuzené Zákonem, takže jsme přinášeli ovoce pro smrt.
6 Nyní však jsme Zákona zproštěni, protože jsme mrtvi pro Zákon, kterým jsme byli vázáni. Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.

[Lectio3]
!Rom 7:7-9
7 Co tedy řekneme? Je Zákon totožný s hříchem? Naprosto ne! Kdyby však nebylo Zákona, nebyl bych poznal, co to je hřích. Nevěděl bych, co je to žádostivost, kdyby Zákon nebyl řekl: 'Nepožádáš!'
8 Právě přikázání sloužilo hříchu za podnět a probudilo ve mně všecky možné žádosti. Vždyť kde není zákon, tam je hřích mrtev.
9 Kdysi jsem žil bez Zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil.
