[Officium]
5. Neděle po Zmrtvýchvstání Páně

[Ant 1]
Zatím * jste neprosili o nic v mém jménu; proste, a dostanete, alleluja.

[Oratio]
Bože, z nějž všechno dobré vychází, uděl nám, jež tě prosíme; abychom mysleli, tebou naladěni, pouze to, co je správné, a s tvým vedením tyto věci konali.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek prvního listu svatého Apoštola Petra
!1 Petr 1:1-5
1 Petr, Apoštol Ježíše Krista, vyvoleným žijícím v rozptýlení jako cizinci v Pontu, Galacii, Kapadokii, Asii a Bitýnii,
2 které Bůh Otec si napřed vyhlédl a Duch posvětil, aby poslušně přijali víru, a byli pokropeni krví Ježíše Krista. Milost a pokoj ať se ve vás rozmáhá!
3 Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději
4 na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi;
5 protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.

[Lectio2]
!1 Petr 1:6-12
6 A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky,
7 aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti.
8 Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti;
9 až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.
10 Jak se tato spása uskuteční, to se snažili poznat a to zkoumali už proroci. Předpovídali o těch dobrodiních, kterých se mělo dostat vám.
11 Zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti poukazoval Kristův Duch, který v nich působil, protože on už předem potvrzoval, že Kristus musí trpět a pak být oslaven.
12 Dostalo se jim zjevení, že tuto službu konají ne pro sebe, ale pro vás ‒ a teď jsou vám ty pravdy zvěstovány od hlasatelů Evangelia skrze Ducha svatého poslaného z nebe. Jsou to pravdy, do kterých i Andělé touží důkladněji nahlédnout.

[Lectio3]
!1 Petr 1:13-21
13 Mějte proto ochotnou mysl, na věci se dívejte střízlivě a celou svoji naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus.
14 Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se špatným vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání.
15 Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal.
16 Stojí přece v Písmu: 'Buďte svatí, neboť já jsem svatý.'
17 Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství.
18 Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem,
19 ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.
20 On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů.
21 Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.

[Lectio4]
Ex libro sancti Ambrósii Epíscopi, de fide Resurrectiónis.
!Za polovinou
Protože Boží moudrost nemůže zemřít, a ani z mrtvých by tedy nemohla vstát, neboť ani nebyla mrtvá, přijal Bůh tělo, které může zemřít, aby, až tedy zemře to, co umírá, pak to, co bylo mrtvé, opět mohlo z mrtvých vstát. Také zmrtvýchvstání by se nemohlo stát jinak než skrze člověka. Neboť stejně jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo vzkříšení z mrtvých. (1 Kor. xv. 21.) Člověk tedy vstal z mrtvých, neboť člověk zemřel. Vzkříšen byl člověk, avšak vzkřísil jej Bůh. Předtím byl Kristus tělem člověk, teď je ale vším Bůh. Nyní tedy již nepoznáme Krista v těle, avšak díky jeho tělu jsme poznali, že byl prvním plodem těch, kteří zesnuli, (1 Kor. xv. 23) prvorozený z mrtvých. (Apoc. i. 5.)

[Lectio5]
Jeho první plod je tedy stejného druhu a přirozenosti, jako jsou i ostatní plody, z nichž se odvozují původní dary Bohu pro radostnější výsledek, on je posvátný dar za všechny a určitá oběť napravené přirozenosti. První plod těch, kteří zesnuli, je Kristus. Avšak je prvním plodem pouze těch, kteří v něm zesnuli a protože nad nimi smrt nemá moc, jakoby byli jen zajati nějakým sladkým spánkem, nebo všech mrtvých? Jako však v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu jsou všichni přivedeni zpět k životu. (1 Kor. xv. 22.) Takže stejně jako první plod smrti byl v Adamovi, tak také první plod zmrtvýchvstání v Kristu vzkřísí všechny. Avšak nikdo si nezoufej. Spravedlivý nemusí želet nad společností všech při vzkříšení, když očekává sladký plod své ctnosti. Všichni sice vstanou z mrtvých, ale každý, jak praví Apoštol, (23) v náležitém pořadí. Jeden je plod božského milosrdenství, ale různé je pořadí zásluh.

[Lectio6]
Všimněme si, jak těžkou svatokrádeží je nevěřit ve vzkříšení mrtvých. Pokud tedy nevstaneme z mrtvých, pak Kristus zemřel zbytečně, tedy Kristus ani nevstal z mrtvých. Pokud však pro nás nevstal z mrtvých, pak nevstal z mrtvých vůbec, neboť pro to neměl důvod. Vstal v něm ale z mrtvých svět, nebesa i země. Budou tedy nová nebesa i nová země. (Apoc. xxi. 1.) Sám pro sebe z mrtvých vstávat nemusel, neboť nebyl zajatcem pout smrti. Protože i když byl jako člověk mrtev, v podsvětí samotném byl svobodný. Chceš vědět, jak svobodný? Stal jsem se jako člověk bez pomoci, mezi mrtvými svobodný. (Ps. Lxxxvii. 6.) A opravdu svobodný, neboť se dokázal vzkřísit z mrtvých (Jan x. 18), jak je psáno: Zničte tento chrám, a ve třech dnech jej znovu postavím. (Jan ii. 19) A zajisté svobodný, neboď sestoupil k ostatním, aby je vykoupil.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 16:23-30
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Amen, amen pravím vám: cokoliv budete žádat od Otce v mém jménu, dá vám to.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 102. na Janovo Evangel.
Nyní si rozebereme tato slova Páně: „Amen, amen pravím vám: cokoliv budete žádat od Otce v mém jménu, dá vám to.“ Již bylo řečeno v dřívějších částech této řeči Páně kvůli těm, kteří žádají mnohé od Otce v Kristově jménu, ale nedostávají: ve jménu Spasitelově se nemá žádat o cokoliv, co nevede ke spáse. Nejde tedy o zvuk písmen a slabik, ale o to, co samotný tento zvuk znamená. A to, co lze pod tímto zvukem správně a pravdivě  pochopit, právě to má říkat ten, kdo chce, aby jej Bůh vyslyšel a dostal, když Pán říká „v mém jménu.“

[Lectio8]
Proto tedy ten, kdo si o Kristu myslí něco, co bychom si o jediném Synu Božím myslet neměli, nežádá v jeho jménu, i když v písmenech a slabikách jméno Kristovo nezamlčí, neboť žádá pouze ve jménu toho, na nějž při prosbě myslí. Avšak ten, kdo si o Kristu myslí to, co si myslet máme, ten již žádá v jeho jménu. A dostane to, oč žádá, pokud nežádá něco v rozporu s věčnou spásou. Dostane to ale právě v čas, ve kterém to má dostat. Některé věci totiž nejsou zamítnuty, ale odloženy na správný čas. Takto je totiž třeba rozumět slovům, která Pán vyřkl: „Otec vám to dá.“ Že těmito slovy se rozumí ta dobra, která náleží jako vlastnictví těm, kteří žádají. Vyslyšeni jsou tedy všichni svatí (pozn. tedy Křesťané) sami za sebe, ne však všichni, za které prosí, ať už prosí za své přátele či nepřátele, nebo za kohokoliv jiného. Neboť nikde není psáno: „Otec to dá,“ ale „Otec vám to dá.“

[Lectio9]
Zatím, praví Pán, jste o nic nežádali v mém jménu. Proste, a bude vám dáno, aby vaše radost byla úplná.“ Úplná radost, o které zde Pán mluví, zajisté není radost tělesná, nýbrž duchovní. A až bude taková, že se k ní nebude dát již nic přidat, tehdy bude nepochybně úplná. O cokoliv se tedy žádá, co je třeba k tomu, aby se dosáhlo této radosti, o to se má žádat ve Kristově jménu, pokud chápeme božskou milost, pokud tedy opravdu žádáme o život v blaženosti. Když však žádáme o cokoliv jiného, jako bychom nežádali o nic. Ne snad, že by tato věc neexistovala, ale pokud žádáme o cokoliv jiného, ve srovnání s Božím královstvím to není nic.
&teDeum

[Capitulum Laudes]
!Jakub 1:22-24
v. Milovaní, buďte činiteli slova, a ne pouhými posluchači. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá.
$Deo gratias

[Capitulum Sexta]
!Jakub 1:25
v. Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v tom jednání najde svou blaženost.
$Deo gratias

[Capitulum Nona]
!Jakub 1:27
v. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.
$Deo gratias

[Ant 3]
Proste, a dostanete, * aby vaše radost byla dokonalá; sám Otec vás totiž miluje, neboť vy jste milovali mě, a uvěřili jste <i>ve mě</i>, alleluja.
