[Officium]
Neděle v Oktávu Nanebevstoupení

[Officium] (rubrica 196 aut rubrica 1955)
Neděle po Nanebevstoupení

[Ant 1]
Až přijde * Utěšitel, kterého vám sešlu, co Ducha pravdy, který z Otce vychází, on bude vydávat svědectví o mě, alleluja.

[Oratio]
Všemohoucí, věčný Bože; učiň, abychom tobě vždy oddaně podřizovali svou vůli, a zároveň tvé Vznešenosti sloužili s upřímným srdcem. 
$Per Dominum

[Commemoratio]
!Připomínka Oktávu Nanebevstoupení Páně
@Tempora/Pasc5-4:Oratio
(sed rubrica cisterciensis)
@TemporaCist/Pasc5-4:Oratio

[Lectio1]
Začátek prvního listu svatého Apoštola Jana
!1 Jan 1:1-5
1 O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám.
2 Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám.
3 Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem.
4 Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.
5 To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není.

[Lectio2]
!Jan 1:6-10
6 Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou.
7 Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu.
8 Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.
9 Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý.
10 Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

[Lectio3]
!1 John 2:1-6
1 Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého.
2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
3 Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání.
4 Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho příkázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda.
5 Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu.
6 Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina Biskupa.
!Řeč 2. o Nanebevstoupení Páně.
Spasitel náš, nejmilovanější bratři, vystoupil na nebesa, netrapme se však zde na zemi. Tam ať je mysl, a zde budeme zatím přebývat. Vystupme mezitím s Kristem do nebe alespoň ve svém srdci, a až přijde jeho přislíbený den, budeme jej následovat i s tělem. Musíme však vědět, bratři, že s Kristem na nebe nevystoupila pýcha, chamtivost či přepych. Žádná z našich neřestí nepřišla do nebe spolu s naším lékařem. A proto, pokud toužíme jít do nebe za svým lékařem, musíme zde zanechat všechny své neřesti i hříchy. Všechny naše neřesti nás utlačují jako nějaké okovy a sítěmi našich hříchů se nás snaží svázat. A proto s Boží pomocí, podle toho, co říká Žalmista, „Rozlámejme jejich pouta,“ (ii. 3) abychom s jistotou mohli říci Pánu: „Rozlámal jsi moje pouta, tobě přinesu oběť chvály.“ (cxv. 16, 17.)

[Lectio5]
Zmrtvýchvstání Páně je naše naděje. Nanebevstoupení Páně je pak naše oslavení. Dnes slavíme slavnost Nanebevstoupení. Pokud tedy chceme slavit Nanebevstoupení Páně správně, věrně, oddaně, svatě a zbožně, vystupme na nebe spolu s ním a pozdvihněme i svá srdce. Pokud pozdvihneme svá srdce, nesmíme se však povyšovat, ani podle svých zásluh, jako by snad byly naše. Vzhůru totiž musíme svá srdce povznést k Pánu. Pokud totiž srdce pozdvihneme, ale ne k Pánu, to se nazývá pýchou. Srdce pozdvižené k Pánu se však nazývá útočištěm. Vizte, bratři, veliký zázrak. Vznešený je Bůh. Povýšíš-li se, odejde od tebe. Ovšem ponížíš-li se, sestoupí k tobě. Proč tomu tak je? Neboť trůní na výsostech, na ponížené shlíží a povýšené z dálky pozná. (Ps. cxxxvii. 6.) Na ponížené však shlíží z blízka, aby je pozdvihl. Povýšené, tedy pyšné, již z dálky pozná, aby je potlačil.

[Lectio6_]
Kristus totiž vstal z mrtvých, aby nám dal naději, že vstane člověk, které zemřel; ujišťuje nás, abychom ve smrti neztráceli naději, a svůj život nepovažovali smrtí za ukončený. Starali jsme se o duši samotnou, on nám však svým zmrtvýchvstáním dal důvěru ve zmrtvýchvstání těla. Věř tedy, abys byl očištěn. Prvně je třeba, abys uvěřil, aby sis pak skrze víru zasloužil pohlédnout na Boha. Chceš tedy vidět Boha? Slyš jej: „Blahoslavení čistí srdcem; neboť oni uvidí Boha.“ (Mat. v. 8.) Nejprve tedy mysli na očištění srdce, a cokoliv v něm vidíš, co by se nelíbilo Bohu, odstraň.

[Lectio6_2]
Přijít k tobě chce Bůh, slyš jej, že říká: Já a Otec přijdeme, a příbytky připravíme u Otce.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana.
!Jan 15:26-27; 16:1-4
Za onoho času řekl Ježíš svým učedníkům: „Až přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který z Otce vychází, ten vám vydá svědectví o mě.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 92. na Janovo Evangel.
Pán Ježíš po večeři před svým utrpením, když se vydával na cestu a opouštěl je z pohledu tělesné přítomnosti, zatímco duchovně je svým věrným přítomen navždy, až do skonání světa, (Mat. xxviii. 20,) pak v řeči, kterou pronesl, své učedníky povzbuzoval, aby přestáli pronásledování bezbožníků, které nazval jménem tohoto světa. Řekl však také, že z tohoto světa si vyvolil tyto své učedníky, (xv. 19) aby věděli, že milostí Boží se stali tím, čím jsou. (1 Kor. xv. 10) Avšak svými neřestmi se stali tím, čím byli předtím.

[Lectio8]
Poté výslovně označil Židy jako pronásledovatele své i jejich, aby jasně ukázal, že ti, kteří pronásledují svaté, se stali vězni zavrženíhodného volání tohoto světa. Když o nich řekl, že neznají toho, který jej poslal, (21) a nenávidí tedy Syna i Otce, (24) takže toho, který byl poslán, i toho, kdo jej poslal (xv. 24) (o všech těchto věcech jsme již mluvili jinde), došel k tomu, že řekl: „Aby se naplnilo slovo Písma, jak je psáno v jejich zákoně: ,Neboť nenáviděli mě bez příčiny.‘“

[Responsory8]
R. Pokud neodejdu, Utěšitel nebude moct přijít k vám; pokud však odejdu, pošlu vám jej.
* Když ovšem on přijde, naučí vás veškerou pravdu, alleluja.
V. Nemluví totiž sám od sebe; ale vše, co uslyší, řekne; a to, co se stane, vám oznámí.
R. Když ovšem on přijde, naučí vás veškerou pravdu, alleluja.
&Gloria
R. Když ovšem on přijde, naučí vás veškerou pravdu, alleluja.

[Lectio9]
Potom jako následující dodal větu, kterou jsme začali tuto řeč: „Až tedy přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází z Otce, ten vám vydá svědectví o mě. I vy pak vydáte svědectví, neboť jste se mnou od počátku.“ Jak se toto vztahuje k tomu, co předtím řekl: „Nyní však viděli mé skutky a přece nenáviděli mne i mého Otce; avšak aby se naplnilo slovo Písmo, jak je psáno v jejich zákoně: ,Neboť nenáviděli mě bez příčiny‘“? Není to snad proto, že až přijde Utěšitel, Duch pravdy, pak ty, kteří viděli a přece nenáviděli, přesvědčí ještě jasnějším svědectvím? Na mou duši, dokonce i některé z těch, kteří viděli a do té doby nenáviděli, Utěšitel svým zjevením obrátil k víře, která působí skrze lásku.
&teDeum

[Capitulum Laudes]
!1 Petrův 4:7-8
v. Nejmilejší, buďte moudří a bděte na modlitbách. Především se mějte navzájem vroucně rádi, protože láska přikrývá mnohé hříchy.
$Deo gratias

[Capitulum Sexta]
!1. Petrův 4:9-10
v. Buďte jeden k druhému pohostinní bez reptání. Navzájem si pomáhejte podle toho, jakou jste přijali Boží milost, jako dobří správcové rozmanité Boží milosti.
$Deo gratias

[Capitulum Nona]
!1 Petrův 4:11
v. Kdo má dar řeči, (ať si je vědom, že přednáší) slovo Boží. Kdo slouží, ať to dělá v síle, kterou udílí Bůh, aby ve všem byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
$Deo gratias

[Ant 3]
Tyto věci jsem vám řekl, * aby, až přijde jejich čas, jste se na ně rozpomněli, že jsem vám je říkal, alleluja.
