[Officium]
Feria V in Octava Ascensionis

[Officium] (rubrica 196 aut rubrica 1955)
Feria V post Ascensionem

[Lectio1]
Čtení z listu svatého Apoštola Pavla Efesanům
!Ef 4:1-8
1 Zapřísahám vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali:
2 buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce
3 a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
4 Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.
5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.
6 Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.
7 Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát.
8 Proto se praví: 'Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.'

[Lectio2]
!Eph 4:9-14
9 Když však vystoupil, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem.
10 Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.
11 Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele,
12 aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky,
13 dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost.
14 Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame.

[Lectio3]
!Eph 4:15-21
15 Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava.
16 Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.
17 Říkám vám a zapřísahám vás ve (jménu) Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné.
18 Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce.
19 Jsou totiž otupělí, a tak se oddávají prostopášnosti a hovějí vší možné nečistotě a chamtivosti.
20 Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili!
21 Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina Biskupa.
!Řeč 3. o Nanebevstoupení Páně.
Nejdražší, všechny zázraky, které Pán Ježíš Kristus pro naši slabost na tomto světě vykonal, jsou nám ku prospěchu; neboť on, když lidskou přirozenost vynesl ke hvězdám, nám tím ukázal, že svým věřícím může otevřít nebesa; a když vítěze nad smrtí vynesl do nebeské říše, ostatním vítězům ukázal, kam jej mají následovat. Nanebevstoupení Páně tedy bylo potvrzením katolické víry, aby­chom pevně uvěřili v tento budoucí zázračný dar, jehož účinky jsme pocítili již v přítomné době; a každý věřící, když je již pocítil, se skrze to, o čem poznal, že mu bylo dáno, naučí doufat v to, co mu bylo slíbeno; a minulou i přítomnou laskavost svého Boha bude mít před očima jako připomínku věcí budoucích.

[Lectio5]
Do nebeské výsosti je tedy vyzdviženo pozemské tělo; kosti do těsného hrobu jen chvilku předtím uzavřené jsou přineseny až k zástupům Andělů; do klína nesmrtelnosti se přelévá smrtelná přirozenost; a proto nám svědčí i posvátné dějiny Apoštolských čtení: „Když toto pronesl,“ praví, „byl vzat z očí těm, kteří na něj hleděli.“ (Skutky i. 9.) Když posloucháš řeč o Nanebevzatém, všimni si spolupráce vojska nebeského; neboť dnešní slavnost nám otevírá tajemství člověka i Boha. V jedné a též osobě poznej božskou moc v tom, který vyzdvihuje do nebe, a lidskou podstatu v tom, který je na nebe již vyzdvižen.

[Lectio6]
Proto je třeba všemožně zavrhovat jedy Východního bludu, který v bezbožné novotě opovážlivě tvrdí, že Syn Boží a Syn člověka jsou jedné přirozenosti. Neboť v jednom i druhém případě — kdo by řekl, že byl pouze člověkem, popře slávu Stvořitele; a kdo by řekl, že byl pouze Bohem, popře milosrdenství Vykupitele. Takovým způsobem nemůže Arián snadno zachovat evangelní pravdu, když o Synu Božím čteme jednou, že je rovný, jindy že je menší. Neboť kdo by smrtelným klamem uvěřil, že náš Spasitel je jediné přirozenosti, bude nucen tvrdit, že ukřižován byl buď jen člověk, anebo jen Bůh. Ale tak tomu není. Smrt totiž nemohl ani samotný Bůh zakusit, ani samotný člověk přemoci.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Marka.
!Marek 16:14-20
Za onoho času, když bylo u stolu jedenáct učedníků, zjevil se jim Ježíš a káral je za jejich nevěru a tvrdost srdce; neboť nevěřili těm, kteří jej uviděli zmrtvýchvstalého. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 29. na Evangelia.
O této slávě Ježíšova Nanebevstoupení řekl také Abakuk: „Slunce vyšlo a měsíc se postavil na své místo.“ Kdo by totiž mohl být označen za Slunce, ne-li Pán, a kdopak jako měsíc, ne-li Církev? Dokud totiž nevystoupil Pán na nebesa, jeho svatá Církev se všelikým způsobem obávala protivenství světa; avšak po jeho Nanebevstoupení byla posílena, a otevřeně kázala to, čemu ve skrytosti uvěřila. Vyšlo tedy slunce a měsíc se postavil na své místo; neboť když Pán zamířil na nebesa, jeho svatá Církev povstala v moci kázání.

[Lectio8]
Proto hlasem této Církve Šalamoun prohlásil: „Hle, on přichází, přeskakuje hory, přenáší se přes pahorky.“ Zvážil totiž vyvrcholení všech takových skutků a řekl: „Hle, on přichází, přeskakuje hory.“ Totiž tím, že přišel pro naši spásu, udělal, jak bych tak řekl, několik skoků. Chtěli byste, nejdražší bratři, poznat tyto jeho skoky? Z nebes přišel do lůna matky, z matčina lůna do jesliček, z jesliček přišel na kříž, z kříže do hrobu a z hrobu se vrátil zpět na nebesa. Hle, aby nás přiměla, abychom za ní běželi, Pravda zjevená v těle pro nás učinila několik skoků; neboť zajásal Pán jako rek, který se do běhu dává, abychom mu my mohli ze srdce říct: „Táhni nás za sebou, poběžíme ve vůni tvých mastí.“

[Lectio9]
Proto, nejdražší bratři, se sluší, abychom jej srdcem následovali tam, kam věříme, že ve svém těle vystoupil. Vyhýbejme se pozemským tužbám; nic ať nás už netěší dole na zemi, když máme Otce v nebesích. A toto bychom měli důkladně zvážit: neboť Pán, který jako laskavý vystoupil na nebe, se jako hrozný vrátí; a cokoliv nám v mírnosti přikázal, pak po nás bude v přísnosti požadovat. Nikdo tedy nesmí podceňovat čas pokání, který nám byl dán, nikdo nesmí zanedbat péči o svou duši, dokud je to ještě něco platné; neboť náš Spasitel přijde jako přísný soudce teprve poté, co nám před svým soudem prokáže velikou trpělivost.
&teDeum
