[Officium]
Neděle 3. po Svatém Duchu, v Oktávu Nejsv. Srdce Páně

[Versum 1]
V. Památku svých podivuhodných skutků ustanovil slitovný Hospodin.
R. Pokrm dal těm, kdo se jej bojí.

[Ant 1]
Poznali všichni, * z Danu až k Beeršebě, že věrný Samuel byl prorok Hospodinův.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Zvítězil David * nad Filištínem jen prakem a kamenem, ve jménu Páně.

[Commemoratio]
!Připomínka Oktávu Nejsvětějšího Srdce Páně
@Tempora/Pent02-5:Oratio

[Lectio1]
Čtení z první knihy Samuelovy
!1 Sam 9:18-21
18 Saul přistoupil k Samuelovi v městské bráně a řekl: „Pověz mi, prosím, kde je tady dům vidoucího.“
19 Samuel Saulovi odpověděl: „Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na výšinu. Dnes budete jíst se mnou. Ráno tě propustím a oznámím ti všechno, co máš na srdci.
20 Co se týče oslic, které se ti ztratily před třemi dny, nevěnuj jim už pozornost, protože se našly. Ke komu se upíná touha celého Israele? Copak ne na tebe a celý dům tvého otce?“
21 Saul odpověděl: „Nejsem snad Benjaminovec — z nejmenšího kmene Israele? A není snad můj rod nejmenší ze všech rodů v kmeni Benjamin? Proč mi říkáš tato slova?“

[Lectio2]
!1 Sam 9:22-25
22 Samuel vzal Saula a jeho mládence, přivedl je do místnosti a přidělil jim místo v čele pozvaných. Bylo jich tam zhruba třicet mužů.
23 Samuel řekl kuchaři: „Podávej podíl, který jsem ti dal, o kterém jsem ti řekl: ‚Ponech ho u sebe.‘“
24 Kuchař vzal kýtu i to, co bylo na ní, a položil to před Saula. Samuel řekl: „Pohleď, toto zbylo. Polož to před sebe a jez, protože je to pro tebe uchováno na předem stanovenou dobu, kdy řeknu: ‚Pozval jsem lid.‘“ Toho dne jedl Saul se Samuelem.
25 Sestoupili z výšiny do města a rozprostřeli Saulovi lože na střeše a on se uložil k spánku.

[Lectio3]
!1 Sam 9:26-27;10:1
26 Když vyšla jitřenka, zavolal Samuel na Saula na střeše: „Vstaň, chci tě propustit.“ Saul vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven.
27 Sestupovali k okraji města. Samuel řekl Saulovi: „Řekni mládenci, ať od nás odejde.“ A on odešel. „Ty se teď zastav, oznámím ti Boží slovo.“
1 Samuel vzal nádobku s olejem, vylil mu ho na hlavu, políbil ho a řekl: „Nepomazal tě snad Hospodin za vévodu nad svým lidem, Izraelem? Budeš vládnout nad Hospodinovým lidem a zachráníš ho z rukou jeho okolních nepřátel. Toto ti bude znamením, že tě Hospodin pomazal za vévodu nad svým dědictvím:

[Lectio4]
!From the Encyclical Letter of Pope Pius XI
Among the various devotions paid to the Sacred Heart, the one foremost in importance and interest is assuredly the Act of Consecration, whereby we give to the divine Heart of Jesus both ourselves and all that is ours; in recognition of the truth that all we have cometh unto us out of the infinite charity of the eternal Deity. But it is expedient that any attempt of ours at self-consecration be accompanied with the purpose of making expiation (otherwise called reparation) to the most Sacred Heart of Jesus. In consecration the predominant intention may be said to be the purpose to repay (as it were) the love of the Creator by the love of us his creatures. But since Love Uncreate is passed over by human forgetfulness, and dishonoured by the sins of mankind, we should endeavour to repair such outrages; and the performance of this duty is ordinarily known as reparation.

[Lectio5]
If we are, for the aforesaid reasons, to undertake both of those practices, we must recognize that we are impelled to the duty of reparation by the most powerful motives of justice and love: of justice, in order to expiate the injury done to God by our sins, and to re-establish through penance the divine order which was violated by them; of love, in order to suffer together with Christ, (who patiently endured all possible dishonour,) so that we may offer him some solace in return for his sufferings. For it is our duty to do more than honour God by the worship of adoration, whereby we adore his infinite Majesty, or by means of prayer, when we recognize his supreme dominion over us, or by acts of thanksgiving, when we praise his infinite generosity towards us. Because we are sinners, burdened with many offences, we must also make satisfaction to the offended justice of God, because of the numberless sins, offences and negligences we have committed. Wherefore, we must add to the act of consecration, by which we offer ourselves to God, and become thereby, as it were, sacred unto God by reason of the holiness which naturally floweth from an act of consecration, as the Angelic Doctor teacheth. We must add the act of reparation, by means of which all our faults are blotted out, lest perchance the sanctity of Infinite Justice spurn our arrogant unworthiness, and look upon the gift of ourselves as something to be rejected rather than accepted.

[Lectio6]
All men are under obligation to make reparation; for our souls are disfigured as the Christian faith teacheth by original sin as a result of the pitiable fall of Adam. We are also subject to passions, whereby we are corrupted in a truly sad state, and have thus made ourselves worthy of everlasting condemnation. It is true that the proud philosophers of this world deny the aforesaid verities, and in their place do raise up again the ancient heresy of Pelagius: which taught that in human nature there is a certain innate goodness wherewith, by our own powers, we are raised up to ever higher levels of perfection; but such false theories, born of human pride, have been condemned by the Apostle in his saying that all men are by nature the children of wrath. As a matter of fact, from the very beginning of the creation of the world, mankind recognized, in one way or another, the obligation of making reparation, impelled thereto, as by a natural instinct, in an endeavour to placate God by offering public sacrifices unto him.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše
!Lukáš 15:1-5
Za onoho času přicházeli k Ježíšovi celníci a hříšníci, aby jej poslouchali. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 34 na Evangelia.
Bratři moji, ve čtení z Evan­gelia jste slyšeli, že hříšníci a celníci přistupovali k našemu Spasiteli. A on s nimi nejen mluvil, ale také jedl. Když to uviděli Fariseové, pohoršili se. Z tohoto příběhu pochopte, že pravá spravedlnost zná slitování, falešná však spravedlnost jen pohoršení. Přesto i spravedliví mívají ve zvyku pohoršovat se nad hříšníky, a to zcela po právu. Avšak něco jiného způsobuje ztělesnění pýchy a něco jiného zápal pro kázeň.

[Lectio8]
Takoví lidé se sice pohoršují se, ale nejsou pohoršeni, zoufají si, ale nejsou zoufalí, bojují proti hříchům, ale v lásce, neboť i když navenek přehánějí něčí nedostatky skrze učení, uvnitř si zachovávají sladkost lásky. V duchu totiž většinou dávají přednost těm, které kárají, považují za lepší ty, které soudí. Když však toto činí, v pokoře jsou si dobře vědomi, že i oni sami podléhají učení. 

[Lectio9]
A naopak, ti, kteří mají ve zvyku pyšnit se falešnou spravedlností, ty ani nenapadne slitovat se nad slabostí těch, které nenávidí. A tím, že sami sebe nepovažují za hříšníky, stávají se hříšníky o to horšími. Mezi takovými se našli i Fariseové, kteří odsuzovali a kritizovali Pána za to, že přijímal hříšníky, neboť pramen milosrdenství v jejich srdci již vyschl. Byli totiž nemocní. A přestože o své nemoci nevěděli, jakmile však uznají, co jsou, tedy přiznají svou nemoc, nebeský lékař je vyléčí něžnými obklady, předejde dobrým vzorem a zatlačí otok rány v jejich srdcích.
&teDeum

[Capitulum Laudes]
!1 Petrův 5:6-7
v. Milovaní, pokorně se proto skloňte pod mocnou rukou Boží, a on vás povýší, až k tomu přijde čas.'Na něj hoďte všechnu svou starost,' vždyť jemu na vás záleží.
$Deo gratias

[Ant 2]
Který člověk z vás, * když má sto ovcí; pokud jednu z nich ztratí, snad nezanechá devadesát devět na poušti, a nepůjde za tou, která se ztratila, dokud ji nenajde? Alleluja.

[Capitulum Sexta]
!1 Petrův 5:8-9
v. Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři ve světě musejí také tak trpět.
$Deo gratias

[Capitulum Nona]
!1 Petrův 5:8-9
v. Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.
$Deo gratias

[Ant 3]
Která žena, * když má deset drachem, pokud jednu drachmu ztratí, nerozsvítí snad lampu, neprohledá celý dům a nebude pilně pátrat, dokud ji nenajde?
