[Officium]
9. Neděle po Svatém Duchu

[Ant 1]
Když uchvacoval Hospodin * Eliáše ve vichru do nebe, Elizeus volal: Otče můj, vůz Israele a jeho vozataj!

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Zapřísahám tě, Pane, * odejmi nepravost svého služebníka, neboť jsem jednal nemoudře.

[Oratio]
Otevři uši svého milosrdenství, Pane, prosbám pokorně prosících; a abys prosebníkům mohl vyplnit jejich touhy, učiň, ať žádají o to, co se tobě líbí.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začíná druhá kniha královská
!2 Král 1:1-4
1 Po Achabově smrti odpadl Moáb od Israele. 
2 Achazjáš propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl. Vyslal posly a řekl jim: „Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyváznu živ.“ 
3 Tu promluvil anděl Hospodinův k Elijášovi Tišbejskému: „Vstaň  vyjdi vstříc poslům samařského krále a pověz jim: Což není Bůh v Israeli,  se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu? 
4 Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.“

[Lectio2]
!2 Král 1:4-6
4 A Elijáš šel.
5 Když se poslové vrátili , zeptal se jich: „Jak to, že se vracíte?“
6 Odvětili mu: „Jakýsi muž nám vyšel vstříc a řekl nám: ‚Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, a vyřiďte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Israeli,  se obracíš s dotazem na Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.‘“

[Lectio3]
!2 Král 1:7-10
7 Otázal se jich: „Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?“
8 Oni mu řekli: „Byl to muž v chlupatém  a bedra měl opásaná koženým pásem.“ Tu řekl: „To byl Elijáš Tišbejský.“ 
9 Poslal pro něho velitele s padesáti  Ten k němu vystoupil, a hle,  seděl na vrcholu hory. Promluvil k němu: „Muži Boží, král rozkazuje: ‚Sestup!‘“ 
10 Elijáš veliteli  padesáti odpověděl: „Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!“ I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina Biskupa.
!Řeč 201 během roku.
Nejdražší bratři, v čteních, která si v této době čteme, jsem vás často povzbuzoval, abychom nenásledovali literu židovského zákona, která zabíjí, ale spolehli se na ducha, který oživuje. Tak nám totiž praví Apoštol: „Litera zabíjí, duch však oživuje.“ Pokud tedy něco takového chceme pochopit, pochopme také, že v liteře samotné spočívá pouze malé, či skoro žádné ponaučení z božských čtení. Všechno to, co čteme, totiž slouží jako vzor a předobraz věcí budoucích. To, co bylo v Židech předznamenáno, v nás darem Boží milosti bylo dokončeno.

[Lectio5]
Svatý Prorok Eliáš byl předobrazem Pána a Spasitele. Totiž stejně jako Prorok Eliáš trpěl pronásledování od Židů, tak i pravý Eliáš, náš Pán, byl od těchtýž Židů odsuzován a opovrhován. Eliáš opustil svůj lid; a Kristus opustil židovskou synagogu. Eliáš odešel do pouště, Kristus odešel do světa. Eliáš v poušti byl občerstvován jídlem, které mu přinášeli havrani, Kristus v poušti tohoto světa je zase občerstvován vírou pohanských Národů.

[Lectio6]
Tito havrani, kteří svatému Proroku Eliášovi na příkaz Hospodinův sloužili, jsou předobrazem lidu pohanských Národů; proto o pohanské Církvi se také říká: „Jsem černá, a přece půvabná, dcery Jerusalémské“ (Pís. 1, 4). Proč je Církev černá a přesto půvabná? Černá je svou přirozeností, půvabná skrze milost. Proč černá? „Hle, počat jsem byl v nepravostech, a v hříších mě zrodila má matka (Ž. 50, 5).“ A proč půvabná? „Pokrop mne yzopem a budu očištěn, obmyj mne a budu nad sníh vybělen (Ž. 50, 7).“

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Lukáš 19:41-17
Za onoho času, když se Ježíš blížil k Jerusalému, uviděl město a zaplakal nad ním se slovy: „Kdybys bylo poznalo i ty, a to právě v tento svůj den, co je ti k pokoji! Ale nyní je to skryto před tvýma očima.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 39. na Evangelia.
Tuto zkázu města, kterou nám Pán se slzami v očích popisuje, a která nastala za římských císařů Vespasiána a Tita, zná velmi dobře každý, kdo si někdy přečetl dějiny této doby. Pán také jasně mluví o římských vládcích, neboť praví: „Neboť na tebe přijdou dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí náspem.“ A dokonce Pán dodává ještě toto: „Nezanechají v tobě kamen na kameni.“ Dokonce zmiňuje i  vysídlení tohoto města; neboť zatímco nyní na tom místě, kde za branami, mimo město, byl Pán ukřižován, bylo opět vystavěno, předtím byl tento Jerusalém, jak Pán praví, zcela zničen.

[Lectio8]
A k tomu, čím se město provinilo, že si za trest zasloužilo takovou zkázu, Pán dodává: „Neboť jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ Stvořitel všech lidí je totiž ráčil skrze tajemství svého Vtělení navštívit; avšak to město si již nepamatuje jeho strach ani lásku. Proto také Prorok Jeremiáš, když kárá lidské srdce, a používá na své svědectví příklad ptáků, praví: „I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, avšak můj lid nechce znáti zákona Hospodinova.“ 	

[Lectio9]
Oplakal tedy nejdříve Spasitel zkázu proradného města, o které město samotné nemělo ani tušení. Správně mu Pán v slzách říká: „Kdybys to bylo poznalo i ty,“ poslyš, a budeš plakat; avšak nyní, protože nevíš, co tě brzo potká, jásáš. Proto Pán také dodává: „A právě v tento svůj den bys poznalo to, co je ti k pokoji.“ Přes­tože se tedy město Jerusalém oddalo tělesným potěšením a blížící se zkázu ani nepostřehlo, ve svůj čas opravdu mělo to, co mu mohlo býti k pokoji. 	
&teDeum

[Ant 2]
Když se Pán přiblížil * k Jerusalému, uviděl město a zaplakal nad ním, a řekl: Kdybys jen ty znalo, že přijdou na tebe dni, kdy tě budou obléhat, a utlačovat ze všech stran, a srazí tě k zemi; protože jsi nepoznalo čas svého navštívení, alleluja.

[Ant 3]
Je totiž psáno: * Můj dům je dům modlitby pro všechny národy; vy jste z něj však udělali peleš lotrovskou; a byl každý den v chrámě a vyučoval.
