[Officium]
10. Neděle po Svatém Duchu

[Ant 1]
Joas činil * to, co je správné před Hospodinem, po všechny dny, kdy ho učil kněz Jójada.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Pomazali Šalamouna * kněz Sádok a Prorok Nátan na krále, v Gihonu; a vyšli a radostně pronesli: Ať žije král Šalamoun.

[Oratio]
Bože, jenž svou všemohoucnost nejvíce ukazuješ, když se milosrdně slitováváš; rozmnož nad námi své milosrdenství; abys nás, když běžíme k tvým zaslíbením, učinil účastnými dober nebeských.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z druhé knihy královské
!2 Král 9:29-34
29 V jedenáctém roce  Jórama, syna Achabova, se stal Achazjáš králem nad Judou. 
30 Než přijel Jehú do Jizreelu, Jezábel   uslyšela. Namalovala si oči líčidlem, okrášlila si hlavu a vyhlížela z okna.
31 Když Jehú vstoupil do brány, zvolala: „Je  v pořádku, Zimrí, vrahu svého pána?“ 
32 Pozdvihl tvář k oknu a zvolal: „Kdo je se mnou? Kdo?“ Dva tři dvořané na něho vyhlédli.
33 Poručil: „Shoďte ji!“ A shodili ji . Její krev vystříkla na stěnu a na koně. Ti ji ušlapali. 
34 Pak  vstoupil, jedl a pil. Nařídil: „Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji. Je to dcera královská.“

[Lectio2]
!2 Král 9:35-37; 10:1-3
35 Šli tedy, aby ji pohřbili, ale nenašli z ní nic než lebku, nohy a ruce.
36 Vrátili se a oznámili mu to. Tu řekl: „To je to Hospodinovo slovo, které vyhlásil skrze svého služebníka Elijáše Tišbejského: ‚Na dílu  v Jizreelu budou psi žrát tělo Jezábely.‘ 
37 A Jezábelina mrtvola bude na dílu  v Jizreelu jako hnůj na poli, takže  neřekne: Toto je Jezábel.“
1 Achab měl v Samaří sedmdesát synů. Jehú napsal dopisy a poslal  do Samaří, k velitelům Jizreelu, starším a vychovatelům  Achabových:
2 „Hned, jak vám dojde tento dopis – máte syny svého pána, máte i vozbu a koně, opevněné město a zbroj –,
3 vyhlédněte si ze synů svého pána někoho, kdo je dobrý a vhodný, a dosaďte  na trůn jeho otce a bojujte za dům svého pána.“

[Lectio3]
!2 Král 10:4-7
4 Oni se však převelice báli a řekli: „Hle, neobstáli před ním ani dva králové, jak obstojíme my?“
5 Správce domu a správce města i starší a vychovatelé vzkázali tedy Jehúovi: „Jsme tvými služebníky a uděláme všechno, co nám poručíš. Za krále nedosadíme nikoho, udělej, co uznáš za dobré.“
6 Napsal jim druhý dopis: „Jste-li se mnou a chcete-li mě poslouchat, vezměte hlavy všech synů svého pána a přijďte ke mně zítra v tuto dobu do Jizreelu!“ Králových synů bylo sedmdesát, byli u významných  města a ti je vychovávali.
7 Jakmile jim dopis došel, chopili se králových synů, všech sedmdesát pobili, jejich hlavy složili do košů a poslali  do Jizreelu.

[Lectio4]
Řeč svatého Jana Zlatoústého.
!Homilie 25 na Epištolu Římanům.
Nemysleme si, že máme jako omluvu, když si k nějakému zločinu najdeme komplice. Tím se nám totiž naopak zvýší trest. Právě proto byl had potrestán více než žena, stejně jako žena více než muž, a Jezabel dostala větší trest než Achab, který zločinně uchvátil vinici. Ona totiž zosnovala celý tento plán a dala tím králi příležitost k selhání. Proto také ty, budeš-li ostatním příčinou k zavržení, budeš trpět mnohem více než ti, kteří se tebou nechali svést. To, že zhřešíme, totiž k zavržení nevede tolik, jako když ke hříchu svedeme ostatní.

[Lectio5]
Proto tedy, pokud nás někdo vidí hřešit, nejen že nesmíme ke hříchu povzbuzovat ostatní, ale musíme je vytáhnout z té propasti zloby, abychom jiným nedali trest zatracení. Pamatujme tedy neustále na onen hrozný soud, ohnivou řeku, pouta, která nikdo nezpřetrhá, hluboké temnoty, skřípění zubů a jedovatého červa. Snad si řekneš: „Bůh je dobrý.“ Takže všechno toto jsou jen slova, a nebyl potrestán ani onen boháč, který pohrdal Lazarem, ani ženich neodmítl ty pošetilé panny? Tedy ti, kteří se nebojí Krista, nepůjdou do ohně připraveného pro ďábla? Tedy ty, kteří mají špinavé šaty, Pán nezavrhne a nesváže jim ruce a nohy? Služebník, který požadoval od svého spoluslužebníka sto denárů, když mu pán odpustil nesrovnatelně více, nebude předán mučitelům? A co bylo řečeno o cizoložnících, totiž že jejich červ nezemře a jejich oheň nevyhasne, není snad pravda?

[Lectio6]
Avšak nejsou toto jen plané výhrůžky z úst Božích? „Určitě,“ řekneš. Řekni mi tedy, prosím, jak se odvažuješ něco takového říci veřejně a nad sebou samým tak vynést soud? Já totiž z toho, co Bůh řekl a z toho, co učinil, mohu prokázat pravý opak. Pokud tedy nevěříš kvůli věcem budoucím, uvěř kvůli tomu, co se již stalo. Zajisté to totiž nejsou jen plané výhrůžky, neboť se to se již stalo, a Bůh to uvedl ve skutek. Kdo tedy způsobil, že celý svět byl zatopen potopou, a toto strašlivé ztroskotání a úplné zahynutí našeho pokolení nastalo? Kdo pak seslal ona hromobití a planoucí šípy na zemi Sodomských? Kdo potopil celé egyptské vojsko v moři? Kdo spálil Abironovo shromáždění? Kdo ono sedmdesátitisícové množství pro Davidův hřích ve vteřině ranou moru zahubil? Zdali to všechno a jiné věci neučinil Bůh proti nim?

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše
!Lukáš 18:9-14
Za onoho času řekl Ježíš některým lidem, kteří byli přesvědčeni, že oni sami jsou spravedliví, a jinými pohrdali, toto podobenství: „Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se pomodlili, jeden Farizej a druhý celník.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Řeč 36 o slovech Páně.
Farizej si snad řekl: „Nejsem jako mnozí lidé.“ Co to znamená ‚ostatní lidé,‘ ne-li všichni kromě něho? „Já,“ praví, „jsem spravedlivý, ostatní hříšníci. Nejsem jako ostatní lidé, nespravedliví, zloději a cizoložníci.“ A pohleď, v celníkovi, který stojí opodál, ti přišla velká příležitost k povyšování. Praví: „Jako tento celník. Já jsem jediný dobrý, on je z těch ostatních. Nejsem takový jako on pro své skutky spravedlnosti, díky nimž nejsem nečestný.“

[Lectio8]
Postím se dvakrát v týdnu, dávám desátky ze všeho, co vlastním. A oč žádal Boha? Zkoumej jeho slova a nic nenalezneš. Vešel do chrámu, aby se pomodlil, nechtěl však prosit Boha, ale pouze sám sebe pochválit. Nestačilo mu nežádat Boha, ale musel se ještě pochválit a tím urazit toho, k němuž se měl modlit. Celník však pouze stál opodál, tím se ovšem přiblížil Bohu. Poznání hříchu v jeho srdci jej od Boha vzdálilo, zbožnost jej však přiblížila. Celník tedy stál opodál, avšak Pán na něj shlédl z blízkosti.

[Lectio9]
Pán je totiž vznešený a shlíží na pokorné (pozn. Žalm 138, 6). Povýšené však, jako byl tento Farizej, zdaleka pozná. Povýšené tedy Bůh sice zdaleka pozná, avšak neodpouští jim. Ještě si poslechni o celníkově pokoře. Nestačí mu, že jen stojí opodál, ani nepozvedne oči k nebi, aby na něj Bůh shlédl, on sám má strach k němu vůbec pohlédnout, neodvážil se totiž pohledět vzhůru. Tížilo jej svědomí, naděje však tuto tíhu nadlehčovala. Poslyš tedy: „Bil se v prsa.“ Sám od sebe požadoval trest. Proto jej Pán v jeho důvěře ušetřil. „Bil se v prsa a říkal: ,Bože, buď milostiv mně hříšníkovi!'“ Pohleď, co žádal. Divíš se tedy, že mu Bůh odpustil, když on sám vše uznal?
&teDeum

[Ant 2]
Celník stál opodál, * nechtěl ani své oči pozvednout k nebi, ale bil se v prsa a říkal: Bože, milostiv buď mně, hříšníkovi.

[Ant 3]
Odešel * tento ospravedlněn do svého domu, a ten druhý ne; neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

[Ant 3] (rubrica cisterciensis)
Každý, * kdo se povyšuje, bude pokořen; a kdo se pokořuje, bude povýšen.
