[Officium]
11. Neděle po Svatém Duchu

[Ant 1]
Zapřísahám tě, Hospodine, * dobře pamatuj, prosím, jak jsem před tebou kráčel v pravdě a s neposkvrněným srdcem, a konal jsem to, co je před tebou chvályhodné.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Vyslyšel jsi, Pane, * modlitbu svého služebníka, abych mohl vystavět chrám tvému jménu.

[Oratio]
Všemohoucí věčný Bože, jenž ve své hojné laskavosti předháníš zásluhy prosících i přání; vylej nad námi své milosrdenství, a odpusť, čeho se svědomí bojí, i přidej, čeho se modlitba neodváží.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z druhé knihy královské
!2 Král 20:1-3
1 V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.“ 
2 se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil:
3 „Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích.“ A Chizkijáš se dal do velikého pláče.

[Lectio2]
!2 Král 20:4-7
4 Isajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo:
5 „Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu.
6 Přidám k tvým dnům patnáct let. Vytrhnu tebe i toto město ze spárů asyrského krále. Budu štítem tomuto městu kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku.“ 
7 Isajáš poručil: „Vezměte suché fíky.“ Vzali a přiložili na vřed a zůstal naživu.

[Lectio3]
!2 Král 20:8-11
8 Chizkijáš se otázal Isajáše: „Co bude znamením, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vstoupím do Hospodinova domu?“
9 Isajáš mu odpověděl: „Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin splní slovo, jež promluvil: Má stín postoupit o deset stupňů nebo se má o deset stupňů vrátit?“
10 Chizkijáš řekl: „Snadněji se stín o deset stupňů nachýlí, než aby se vrátil o deset stupňů nazpět.“
11 Prorok Isajáš tedy volal k Hospodinu. A on vrátil stín na stupních, po nichž sestoupil, na stupních Achazových, o deset stupňů nazpět.

[Lectio4]
Z Výkladu svatého Jeronýma Kněze na Isajáše Proroka.
!Kniha 11 na Isajášovu kapitolu 38.
Aby se srdce Chizkijášovo nevyvyšovalo po těch neuvěřitelných vojenských úspěších a vítězství nad dobyvateli, navštívil Hospodin jeho tělo nemocí, a uslyšel, že umírá, aby se obrátil k Hospodinu a zkusil změnit jeho rozhodnutí. O tom čteme totiž i u Proroka Jonáše, a v hrozbách proti Davidovi: když se mluví o věcech budoucích, avšak nesplní se to, není tomu tak proto, že by Bůh změnil své rozhodnutí, ale je to výzva lidskému rodu, aby si jej všiml. Hospodin je totiž urážen každou zlobou. A Chizkijáš obrátil svou tvář ke zdi, neboť nemohl jít do chrámu. Obrátil ji tedy ke zdi chrámu, podél níž vystavěl Šalamoun královský palác; a konečně ke zdi i proto, aby to nevypadalo, že chce okolo stojícím ukazovat své slzy

[Lectio5]
Když uslyšel, že umírá, neprosil o život a mnohá léta, avšak ponechal vše na Božím úradku, ať se stane, co Bůh chce. Věděl totiž, že Bohu se u Šalamouna zalíbilo, že nežádal mnoho let svého života; ale měl v úmyslu jít za Hospodinem, vyprávěl mu o svých skutcích, jak před ním kráčel v pravdě a v dokonalosti srdce. Šťastné svědomí, které si v časech pokušení může vzpomenout na své dobré skutky. Blahoslavení jsou totiž čistí srdcem, neboť takoví uvidí Boha (Matouš 5, 8). A jak se jinde píše: Kdo se může chlubit, že má čisté srdce? (Přísloví 20,9) Vyřeší to tedy takto: o dokonalosti jeho srdce může nyní vypovědět, že ničil modly, otevřel brány chrámu, rozbil na kousky měděného hada, a učinil i další věci, jak připomíná Písmo.

[Lectio6]
Dal se pak do velkého pláče, neboť viděl, že zaslíbení Hospodinovo, které dal Davidovi, nebude splněno. V té době totiž Chizkijáš neměl děti; neboť když po jeho smrti začal Manasses vládnout v Judsku, bylo mu dvanáct let; z čehož je zřejmé, že po třetím roce přislíbeného života zplodil Manassa. Veškerý tento pláč byl tedy proto, neboť zoufal nad tím, že Kristus se nenarodí z jeho rodu. Jiní tvrdí, že i svatí muži se velmi děsí smrti, neboť neznají výsledek soudu a rozhodnutí Boží, kam se po smrti dostanou.	

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Marka.
!Marek 7:31-37
Za onoho času, když Ježíš vyšel z končin tyrských, přišel přes Sidon k moři galilejskému, do končin dekapolských. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 10. na 1. knihu Ezechiele.
Pročpak se stalo, že Bůh a Stvořitel všeho, když chtěl uzdravit hluchoněmého, vložil mu do uší své prsty, a svou slinou se dotkl jeho jazyka? Copak značí prsty Spasitelovy, ne-li dary svatého Ducha? A proto, když na jiném místě vyháněl zlého ducha, řekl: „Pokud však prstem Božím vyháním zlé duchy, zajisté k vám již přišlo království Boží.“ O této věci i jiný Evangelista píše, že Pán řekl: „Pokud já v Duchu Božím vyháním zlé duchy, přišlo k vám již království Boží.“ Z obou těchto míst tedy vyplývá, že prstem Božím se označuje Duch. Když tedy Pán vložil prsty do uší, znamená to, že skrze dary Ducha svatého otevřel mysl hluchého k poslušnosti.

[Lectio8]
Co však znamená, když se svou slinou dotkl jeho jazyka? Slina z úst Spasitelových pro nás znamená přijatou moudrost z božských výroků. Slina totiž z hlavy doputuje do úst. Když se tedy tak veliká moudrost, jakou je Pán, dotkne našeho jazyka, vytvoří na něm brzy slova kázání. Pán pohlédl k nebi a povzdechl si. Ne snad, že by mu bylo zapotřebí toho povzdechu, neboť dostal, oč žádal. Avšak naučil nás tím, abychom vzdychali k tomu, který vládne nebesům, aby naše uši byly otevřeny darem Ducha svatého, a také aby náš jazyk byl rozvázán slinou z úst Spasitelových, tedy znalostí božských výroků, ke slovům kázání.

[Lectio9]
Pán mu pak řekl: „Efatha,“ tedy „otevři se.“ A hned se mu otevřely uši a pouta jeho jazyka se uvolnila. V této záležitosti stojí za zmínku, že Pán vyřkl slovo „otevři se,“ neboť jeho uši byly zavřené. Avšak komu byly uši srdce otevřené k poslušnosti, bezpochyby se mu pak rozvážou i pouta jazyka, aby dobré věci, které sám učinil, mohl sdělit ostatním, aby je také konali. Proto se správně dodává: „A mluvil správně.“ Správně tedy mluví ten, který nejdříve z poslušnosti vykonal to, co pak slovy dále sděluje ostatním, aby to také konali.
&teDeum

[Ant 2]
Když procházel Pán * končinami Tyru, hluchým dával slyšet, i němým mluvit.

[Ant 2] (rubrica cisterciensis)
Čím více jim bránil, * tím více to rozhlašovali; a o to více jej obdivovali a říkali: Dobře vše učinil, i hluchým dával slyšet, i němým mluvit.

[Ant 3]
Dobře vše učinil: * i hluchým dával slyšet, i němým mluvit.
