[Officium]
Dominica I in Quadragesima

[Ant 1]
Tehdy budeš vzývat, * a Hospodin tě vyslyší; budeš volat, a on řekne: Zde jsem.

[Ant 1] (rubrica cisterciensis)
Hle, nyní * je čas přijetí, hle, nyní nastal den spásy; v těchto dnech se tedy chovejme jako služebníci Boží, ve veliké trpělivosti, v nočním bděni, v postech, a v nepředstírané lásce.

[Oratio]
Bože, jenž Církev svou každoročním zachováváním čtyřicetidenního postu očišťuješ, uděl své rodině, aby, čeho od tebe zdrželivostí dosáhnouti se snaží, to v dobrých skutcích uplatňovala.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z druhého listu svatého Apoštola Pavla Korinťanům
!2 Kor 6:1-10
1 Jako Boží spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo!
2 Bůh přece říká: 'V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.' Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“!
3 Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena naše služba,
4 ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech,
5 v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech;
6 čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem svatým, upřímnou láskou,
7 slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně;
8 za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví;
9 že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle ‒ žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme;
10 prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

[Responsory1]
R. Hle, nyní je ten čas příhodný, nyní nastal den spásy; svěřme se společně ve veliké trpělivosti a mnohých postech;
* Pomocí zbraní spravedlnosti a moci Boží.
V. Ve všem se projevujme jako služebníci Boží, ve veliké trpělivosti, v mnohých postech.
R. Pomocí zbraní spravedlnosti a moci Boží.

[Lectio2]
!2 Kor 6:11-16
11 Korinťané, mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán.
12 Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo.
13 Odplaťte mi stejným ‒ jako k synům mluvím ‒ otevřte dokořán srdce i vy.
14 Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti s nepravostí? Jaké společenství světla se tmou?
15 Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím?
16 Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl: 'Budu přebývat a chodit mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.'

[Responsory2]
R. Ve všem se projevujme jako služebníci Boží, ve veliké trpělivosti;
* Aby nemohla být kárána naše služba.
V. Hle, nyní je ten čas příhodný, nyní nastal den spásy; svěřme se společně ve veliké trpělivosti.
R. Aby nemohla být kárána naše služba.

[Lectio3]
!2 Kor 7:4-9
4 Mám k vám plnou důvěru, velmi si na vás zakládám. Jsem plný útěchy, i při svém soužení překypuji radostí.
5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nedostalo se nám žádné úlevy, ale ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti.
6 Ale Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy tím, že přišel Titus.
7 A nejen tím, že přišel, ale i potěšením, které vy sami jste mu poskytli. Mohl nám totiž vypravovat, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s jakou horlivostí se mě držíte. To mou radost ještě zvětšilo.
8 Tím listem jsem vás ovšem zarmoutil, ale nemrzí mě to. I kdyby mě to mrzelo ‒ vidím totiž, že vás ten list, třebas jen nakrátko, zarmoutil ‒
9 teď se však z toho raduji. Ne proto, že vám to způsobilo zármutek, ale proto, že vás ten zármutek přivedl ke změně smýšlení.

[Responsory3]
R. V postu a slzách se budou modlit kněží, a říkat:
* Ušetři, Hospodine, ušetři svůj lid; a nevydávej své dědictví zkáze.
V. Mezi předsíní a oltářem budou plakat kněží, a říkat:
R. Ušetři, Hospodine, ušetři svůj lid; a nevydávej své dědictví zkáze.
&Gloria
R. Ušetři, Hospodine, ušetři svůj lid; a nevydávej své dědictví zkáze.

[Lectio4]
Řeč svatého Lva Papeže.
!Řeč 4. o Postu.
Nejmilovanější, budu vám kázat o nejposvátnějším a největším postu. Nemohu použít příhodnějšího úvodu než slova Apoštola, která k němu promluvil Kristus. Řeknu tedy, co čteme v Písmu: „Hle, nyní jest čas příhodný, hle, nyní jest den spásy.“ I když nikdy nemohou přijít časy, které by nebyly plné božských darů a vždy je nám dán přístup k milosrdenství Božímu skrze jeho milost, nyní je však třeba, aby se mysli všech s ještě větší snahou vydaly vstříc duchovním věcem a oživily se větší důvěrou, právě když se Pán vrací a zve nás ke všem zbožným povinnostem, v onen den, kdy jsme byli spaseni; abychom s očištěným tělem i duší slavili tajemství nade všechna ostatní, tajemství utrpení Páně.

[Responsory4]
R. Napravme v lepší to, co jsme v neznalosti zhřešili; aby nás náhle nepřekvapil dne smrti, kdy budeme hledat prostor k pokání, ale nalézti nedokážeme.
* Pohleď, Hospodine, a smiluj se, neboť jsme zhřešili proti tobě.
V. Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, a pro čest svého jména, Hospodine, nás vysvoboď.
R. Pohleď, Hospodine, a smiluj se, neboť jsme zhřešili proti tobě.

[Lectio5]
Tak velikému tajemství slušela se zajisté tak neustávající díkůvzdání a tak nepřetržitá úcta, abychom před tváří Páně zůstali takoví, jakými se sluší nás při samotném Velikonočním svátku shledati. Protože však takovou sílu mají jen málokteří, a zatímco slabost těla se staví na odpor přísnějšímu dodržování postu, a skrze různá působení nás od něj odvádějí i starosti tohoto života, naše nábožná srdce se nevyhnutelně zašpiní od prachu světa; ve své veliké spásonosné touze Bůh ustanovil, že k obnovení čistoty mysli nás uzdraví čtyřicetidenní cvičení, ve kterých zbožné skutky vykoupí viny z jiných období, a čistý půst je zcela zničí.	

[Responsory5]
R. Ať bezbožník opustí svou cestu, a muž nepravý své smýšlení, a nevrátí se k Hospodinu, a on se nad ním smiluje;
* Neboť on je dobrotivý a milosrdný, a výtečný proti špatnosti, Hospodin, náš Bůh.
V. Hospodin nechce smrt hříšníka, nýbrž aby se obrátil a žil.
R. Neboť on je dobrotivý a milosrdný, a výtečný proti špatnosti, Hospodin, náš Bůh.

[Lectio6]
Vstupujeme tedy, nejmilovanější, v tajemné dny, posvátně ustanovené k očištění duše i těla. Mějme vždy na mysli poslušnost Apoštolským přikázáním, která nás očišťují od každé poskvrny těla i ducha, aby v soubojích obou podstat, které nás mají napravit, pak duch, který je ustanoven pod vedením Božím a svému tělu má být vůdcem, obdržel důstojnost Jeho panování, abychom nikomu nedávali důvod k pohoršení a nebyli jsme zodpovědní za viny těch, kteří mluví proti nám. Po zásluze totiž sklízíme pokárání od nevěřících a náš hřích dá sílu zlým jazykům k nactiutrhání našeho náboženství, pokud se chování těch, kteří se postí, neshoduje s dokonalou zdrženlivostí. Celý náš půst nespočívá jen ve zdrženlivosti v jídle. Abychom se plodně zříkali pokrmu, musí se i naše mysl zříci nepravosti.

[Responsory6]
R. Rajské brány nám otevírá tento postní čas; přijměme jej s modlitbami a prosbami;
* Abychom v den vzkříšení oslaveni byli spolu s Pánem.
V. Ve všem se projevujme jako služebníci Boží ve veliké trpělivosti.
R. Abychom v den vzkříšení oslaveni byli spolu s Pánem.
&Gloria
R. Abychom v den vzkříšení oslaveni byli spolu s Pánem.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 4:1-11
Za onoho času, byl Ježíš veden na poušť Duchem svatým, aby byl pokoušen od ďábla. A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, poté vyhladověl. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 16. na Evangelia.
Někteří lidé stále pochybují o tom, jaký duch vyvedl Ježíše na poušť, a to kvůli následujícím slovům: „Vzal jej ďábel do svatého města,“ a opět: „Vzal jej na velmi vysokou horu.“ Avšak opravdu a bez jakékoliv výhrady se všeobecně přijímá a věří, že na poušť jej odvedl Duch svatý. Totiž jeho Duch jej měl odvést tam, kde jej zlý duch nalezne, aby jej pak mohl pokoušet. Avšak hle, když se říká, že ďábel vzal Boha a člověka na vysokou horu nebo do svatého města, mysl se zdráhá tomu uvěřit, lidské uši se bojí to uslyšet. Poznáme však, že to nejsou věci neuvěřitelné, pokud vezmeme v úvahu i další skutečnosti.

[Responsory7]
R. Roztrhněte svá srdce, a ne pouze své šaty; a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu;
* Neboť on je dobrotivý a milosrdný.
V. Ať bezbožník opustí svou cestu, a muž nepravý své smýšlení, a nevrátí se k Hospodinu, a on se nad ním smiluje.
R. Neboť on je dobrotivý a milosrdný.

[Lectio8]
Zajisté je ďábel počátkem a hlavou všech nepravostí a údy této hlavy jsou všichni zlovol­níci. Nebyl snad ďáblovým údem Pilát? Nebyli snad ďáblovi údové Židé, kteří pronásledovali Krista, a vojáci, kteří jej ukřižovali? Co je tedy divného na tom, že Pán dovolil, aby jej na horu vedl ten, jehož údy jej poté ukřižovaly? Není tedy nehodné našeho Spasitele, že chtěl být pokoušen na své cestě na smrt. Bylo totiž spravedlivé, aby naše pokušení ve svých pokušeních přemohl, jakož i přišel naši smrt svou smrtí přemoci.

[Responsory8]
R. Nalámej hladovému svůj chléb, a lidi v nedostatku a bez domova přiveď do svého domu.
* Tehdy se rozjasní jako den tvé světlo, a tvá spravedlnost tě bude předcházet.
V. Když uvidíš nahého, obleč jej, a svým tělem nepohrdej.
R. Tehdy se rozjasní jako den tvé světlo, a tvá spravedlnost tě bude předcházet.

[Lectio9]
Je však důležité vědět, že k pokušení dochází třemi způsoby: skrze našeptávání, zálibu a souhlas. A my, když jsme pokoušeni, často sklouzneme do zalíbení či dokonce souhlasu s hříchem, neboť jsme v tělesném hříchu zrozeni, takže v sobě samých nosíme také příčinu, proč těmito boji procházíme. Avšak Bůh, jenž se vtělil do panenského lůna, přišel na svět bez hříchu a žádný protimluv v sobě samém  nesnesl. Mohl být tedy pokoušen skrze našeptávání, avšak zalíbení v hříchu nedokázalo proniknout jeho mysl. Také proto se všechno to ďábelské pokoušení odehrávalo jen vně, nikoliv uvnitř.	

[Responsory9]
R. Svým Andělům o tobě přikázal, aby tě střežili na všech tvých cestách;
* Na rukou tě ponesou, abys snad nezranil svou nohu o kámen.
V. Kráčet budeš po zmiji i basilišku, a pošlapeš lva i draka.
R. Na rukou tě ponesou, abys snad nezranil svou nohu o kámen.
&Gloria
R. Na rukou tě ponesou, abys snad nezranil svou nohu o kámen.

[Ant Laudes]
Srdce čisté * stvoř ve mně, Bože, a upřímného ducha obnov v mém nitru
Ó, Hospodine, * zachraň mne; ó Hospodine, dej mi dobrý život.
Tak ti budu dobrořečit * ve svém životě, Hospodine; a ve tvém jménu pozvednu své ruce.
V duchu pokory * a s duší zkroušenou nás, Hospodine, přijmi; a tak se stane, že naše oběť bude tebou dnes přijatá, a zalíbí se ti, Pane Bože.
Chvalte Boha, * nebesa nebes, a všechny vody.

[Capitulum Laudes]
!2 Kor 6:1-2
v. Bratři, povzbuzujeme vás, abyste nepřijímali milost Boží nadarmo. Řekl totiž: „V čase vhodném jsem tě vyslyšel, a v den spásy jsem ti pomohl.“
$Deo gratias

[Ant 2]
Ježíš byl vyveden * na poušť Duchem <i>svatým</i>, aby byl pokoušen od ďábla. A když se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, dostal poté hlad.

[Ant Prima]
Ježíš pak, * když se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, dostal poté hlad.

[Ant Tertia]
Tehdy jej vzal * ďábel do svatého města, a postavil jej na vrcholek chrámu, a řekl mu: jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů.

[Ant Tertia] (rubrica cisterciensis)
V duchu pokory * a se srdcem zkroušeným nechť jsme přijati tebou, Pane, a tak děj se dnes obět, abys ji dnes přijal, a zalíbila se ti, Pane Bože.

[Ant Sexta]
Nejen chlebem * živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.

[Ant Sexta] (rubrica cisterciensis)
Pánu * svému Bohu se budeš klanět, a pouze jemu samotnému sloužit.

[Capitulum Sexta]
!2 Kor 6:2-3
v. Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena naše služba.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Pánu Bohu svému * se budeš klanět, a jemu samému sloužit.

[Ant Nona] (rubrica cisterciensis)
Odstup, Satane, * nebudeš pokoušet Pána svého Boha.

[Capitulum Nona]
!2 Kor 6:9-10
v. Jsme sice káráni, ale strach nemáme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.
$Deo gratias

[Ant 3_]
Hle, nyní * je čas přijetí, hle, nyní nastal den spásy; v těchto dnech se tedy chovejme jako služebníci Boží, ve veliké trpělivosti, v nočním bděni, v postech, a v nepředstírané lásce.

[Ant 3C]
Pokušitel od něj odešel, * a přistoupili Andělé, a sloužili mu.
