[Officium]
pátku Suchých dnů doby Svatopostní

[Lectio1]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Jan 5:1-15
Za onoho času, byl sváteční den Židů, a Ježíš vystoupil do Jerusaléma. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 17 na Jana.
Pohleďme, na co chtěl Pán poukázat v tomto jednom ne­mocném, kterého on, když zachoval tajemství jednoty, ráčil uzdravit jako jediného z tolika trpících. Nalezl v počtu let jeho věku určitou dobu utrpení, byl totiž nemocen třicet osm let. Jak toto číslo souvisí více s nemocí než se zdravím, bude za chvilku vyloženo. Chci, abyste byli pozorní: Hospodin pomůže, abych mluvil přiměřeně, a vy abyste rozuměli dostatečně. Posvátné číslo čtyřicet je nám svěřeno jako míra dokonalosti; předpokládám, že to je vám již známo; dosvědčují to velmi často božská Písma; dobře víte, že půst byl tímto počtem posvěcen. Neboť i Mojžíš se postil čtyřicet dní, taktéž i Eliáš; a sám náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus naplnil tento počet dnů půstu. Mojžíš nám označuje Zákon, Eliáš označuje Proroky, Pán pak označuje Evangelium. Proto se na oné hoře zjevili tři muži, kde se Pán učedníkům zjevil v jasnosti své tváře i roucha: ukázal se totiž uprostřed mezi Mojžíšem a Eliášem, jako by Evangelium dosvědčoval Zákon i Proroci.

[Lectio2]
Ať tedy v Zákoně, v Prorocích, či v Evangeliu, číslo čtyřicet nám označuje půst. Veliký a obecný půst však jest zdržovati se nepravostí a nedovolených rozkoší světa, což jest půst dokonalý: Abychom odříkajíce bezbožnost a světské žádosti, žili střízlivě a spravedlivě a zbožně na tomto světě. Jakou odměnu k tomuto půstu připojuje Apoštol? Následuje a praví: Očekávajíce onu blaženou naději a zjevení slávy blaženého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista. (Titus ii. 12, 13.) Na tomto tedy světě jakoby čtyřicátnici zdrženlivosti slavíme, když dobře žijeme, když se zdržujeme nepravostí a nedovolených rozkoší: ale poněvadž tato zdrženlivost nebude bez odměny, očekáváme onu blaženou naději a zjevení slávy velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista. V té naději, když se z naděje stane věc, přijmeme odměnu denár. Neboť právě tato odměna se dává dělníkům pracujícím na vinici, podle Evangelia, jak, věřím, pamatujete: (Mat. xx. 116) není totiž třeba připomínati všecko, jako byste byli nevycvičení a nevědomí. Denár tedy, jenž má jméno od počtu deset, se vyplácí; a připojen k čtyřicítce činí padesátku: odtud s námahou slavíme dobu postní před Velikonocemi; s radostí pak, jako by byla přijata odměna, Padesát dnů doby velikonoční.

[Lectio3]
Pamatujte, že jsem již zmínil počet třiceti osmi let u onoho nemocného. Chci vyložit, proč ono číslo třicet osm náleží spíše k nemoci než ku zdraví. Tedy, jak jsem pravil, láska naplňuje Zákon. (Řím. xiii. 10;) Plnost Zákona ve všech skutcích znázorňuje číslo čtyřicet. V lásce jsou nám svěřena dvě přikázání: Miluj Pána Boha svého z celého svého srdce, z celé své duše a z celé své mysli, a Miluj svého bližního jako sebe sama. V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Mat. xxii. 37-40.) Příznačně i ona vdova vydala všechen svůj majetek, dva groše, jako dar Bohu. Příznačně také za onoho nebožáka zraněného lupiči (Lukáš x. 35) přijal hostinský dva denáry, (Marek xii. 42) aby byl uzdraven. Příznačně strávil Ježíš u Samaritánů dva dny, (Jan iv. 40,) aby je utvrdil v lásce. Toto číslo dvě se tedy používá k vyjádření něčeho dobrého a oboustranná láska se nám nejvíce líbí. Pokud tedy číslo čtyřicet značí dokonalost Zákona a Zákon je naplněn pouze ve dvou přikázání lásky, proč bychom se měli divit, že nemocí trpěl ten, komu do čtyřicítky scházely dva roky?

[Ant 2]
Anděl Páně * sestupoval z nebe, a zčeřil vodu, a jeden člověk byl uzdraven.

[Oratio 2]
Budiž, Pane, milostiv svému lidu; a když si jej činíš oddaným, dobrotivou pomocí jej milostivě obnov.
$Per Dominum

[Ant 3]
Ten, kdo mě uzdravil, * mi také přikázal: vezmi své lůžko a odejdi v míru.

[Oratio 3]
Vyslyš nás, milosrdný Bože, a myslím našim ukaž svétlo své milosti.
$Per Dominum
