[Officium]
soboty Suchých dnů doby Svatopostní

[Lectio1]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 17:1-9
Za onoho času, vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba, a jeho bratra Jana, a vedl je vzhůru na vysokou horu. A byl před nimi proměněn. A ostatní.
_
Homilie svatého Lva Papeže.
!Homilie o Proměnění Páně.
Nejmilejší, toto čtení z Evan­gelia, které skrze uši těla zaklepalo na dveře vnitřního sluchu naší mysli, nás povolává k odhalení velkého tajemství, čehož vnuknutím Boží milosti snáze dosáhneme, pokud obrátíme svou pozornost na to, co jsme před chvílí slyšeli. Spasitel lidského rodu Ježíš Kristus pokládá základy oné víry, jež bezbožné volá ke spravedlnosti, mrtvé zpět k životu, a vštěpuje ji svým učedníkům pravidly svého učení a konáním zázraků, aby uvěřili, že tentýž Kristus je Jednorozený Syn Boží i Syn člověka. Neboť jedno bez druhého, božství bez lidství a naopak, by nevedlo ke spáse. A bylo by stejně nebezpečné uvěřit, že Pán Ježíš Kristus byl pouze Bůh a ne člověk, či pouze člověk a ne Bůh. V oboje najednou bylo potřeba uvěřit, neboť stejně jako byl Ježíš Bůh a přebývalo v něm i pravé lidství, tak byl také člověk a přebývalo v něm i pravé božství.

[Lectio2]
Aby tedy potvrdil toto spasitelné poznání víry, ptal se Pán svých učedníků kromě názorů jiných lidí i na to, co si oni sami o něm myslí, či co cítí. Nato Apoštol Petr, skrze zjevení nejvyššího Otce překonal tělesno, přesáhl lidství a očima své mysli uviděl Syna živého Boha, a vyznal slávu Božství, neboť nehleděl na pouhou podstatu těla a krve. A pouze v této vznešenosti víry se Bohu zalíbil natolik, že byl obdarován štěstím blaženosti, a přijal posvátnou a neporušitelnou pevnost skály, na které jest založena Církev, která překonala brány pekelné i zákony smrti. A ve svazování nebo rozvazování jakých­koliv případů nebude v nebi potvrzeno nic jiného, než to, co bylo ustanoveno stolcem Petrovým.

[Lectio3]
Tato pak, nejmilejší, výše oné chválené chápavosti musela býti poučena o tajemství nižší podstaty, aby apoštolská víra, povznesená k vyznávání slávy Božství v Kristu, nepokládala přijetí naší slabosti za něco nehodného nepodléhajícího utrpení Boha a za něco mu nepřiměřeného; a aby tak v Kristu již nevěřila lidskou přirozenost býti oslavenou tak, že by nemohla býti postižena trestem ani rozloučena smrtí. A proto, když Pán pravil, že musí jíti do Jerusaléma a mnoho trpěti od starších a zákoníků i velekněží, a býti zabit a třetího dne vstáti z mrtvých: tehdy blahoslavený Petr, jenž osvícen shůry světlem planul nejžhavějším zápalem pro vyznání Syna Božího, zbožným — jak se domníval — a svobodným odporem odmítl potupu posměšků i hanbu nejkrutější smrti; avšak milosrdnou výtkou Ježíšovou napraven, byl povzbuzen k žádosti míti s ním účast i na jeho utrpení.

[Ant 2]
Vzal Ježíš * své učedníky, vystoupil na horu, a byl před nimi proměněn.

[Oratio 2]
Na svůj lid, prosíme, Pane, milostivě shlédni; a biče svého hněvu od něj laskavě odvrať.
$Per Dominum
