[Officium]
neděle II. doby Svatopostní

[Ant 1]
To, co jste právě viděli, * nikomu nevyprávějte, dokud z mrtvých nevstane Syn člověka.

[Oratio]
Bože, jenž vidíš, že jsme veškeré síly zbaveni, opatruj nás vnitř i zevně, abychom byli ode všech protivenství chráněni na těle a od zvrácených myšlenek očištěni na duši.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z knihy Genesis
!Gen 27:1-10
1 Když Isák zestárl a oči mu zeslábly, že neviděl, zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ Ozval se: „Tady jsem!“
2 Isák řekl: „Podívej se, už jsem starý, nevím, kdy umřu.
3 Nuže, vezmi své zbraně, toulec a luk, a vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu.
4 Udělej mi chutné jídlo, které mám rád, přines mi ho, ať se najím, abych ti požehnal, dříve než umřu.“
5 Rebeka zaslechla, jak Isák mluvil ke svému synu Ezauovi. Když vyšel do polí ulovit zvěřinu svému otci,
6 řekla svému synu Jakubovi: „Slyšela jsem tvého otce mluvit s tvým bratrem Ezauem. Řekl mu:
7 ‚Přines mi zvěřinu a připrav mi z ní pochoutku. Po jídle ti požehnám před Hospodinem, než zemřu.’
8 Synu, poslyš, co ti teď řeknu.
9 Jdi ke stádu a přines mi dvě pěkná kůzlata; připravím je pro tvého otce jako pochoutku, kterou má rád.
10 Podáš je svému otci k jídlu a on ti před svou smrtí požehná.“

[Responsory1]
R. Vezmi své zbraně, toulec a luk, a přines něco z toho, co jsi ulovil, abych pojedl,
* A má duše ti požehná.
V. Až z lovu něco přineseš, přihotov mi z toho jídlo, abych pojedl.
R. A má duše ti požehná.

[Lectio2]
!Gen 27:11-20
11 Jakub matce namítl: „Vždyť můj bratr Ezau je chlupatý, a já jsem hladký!
12 Co když mě otec ohmatá? Pak budu v jeho očích jako podvodník a uvedu na sebe spíše kletbu než požehnání.“
13 Ale matka mu řekla: „Tvé prokletí padne na mě, chlapče. Poslechni a přines mi je.“
14 Šel tedy, vybral je a přinesl matce. Ona z nich připravila pochoutku, kterou měl otec rád.
15 Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla u sebe doma, a oblékla do nich svého mladšího syna Jakuba.
16 Na ruce i na hladký krk navlékla mu kozlečí kožky.
17 Pak dala svému synu Jakubovi do rukou připravené chutné jídlo a chléb.
18 Jakub přišel k svému otci a řekl: „Otče!“ Ozval se: „Poslouchám, kdo jsi, můj synu?“
19 Jakub odpověděl svému otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozenec. Udělal jsem, cos mi poručil. Vstaň, posaď se a jez, co jsem ulovil, a požehnej mi.“
20 Ale Isák odpověděl svému synu: „Jak jsi to mohl tak rychle najít, můj synu?“ A on: „Hospodin, tvůj Bůh, dal, že mi to vběhlo do cesty.“

[Responsory2]
R. Hle, vůně mého syna je jako vůně bohatého pole, jemuž požehnal Hospodin; Bůh tě rozmnoží jako písek v moři.
* A daruje ti požehnání rosy nebeské.
V. Bůh všemohoucí ti však požehná, a rozmnoží tě.
R. A daruje ti požehnání rosy nebeské.

[Lectio3]
!Gen 27:21-29
21 Isák řekl Jakubovi: „Pojď přece blíž, abych tě ohmatal, zda jsi můj syn Ezau, nebo ne.“
22 Jakub přistoupil k svému otci Isákovi, ten ho ohmatal a řekl: „Hlas je hlas Jakubův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.“
23 Nepoznal ho, neboť jeho ruce byly jako ruce jeho bratra Ezaua chlupaté, a požehnal mu.
24 Znovu řekl: „Ty jsi skutečně můj syn Ezau?“ Odpověděl: „Ano!“
25 Isák pravil: „Podej mi to tedy, ať se najím z úlovku svého synaBůh všemohoucí ti však požehná, a rozmnoží tě to a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.
26 Potom mu řekl jeho otec Isák: „Pojď sem, můj synu, a polib mě!“
27 Když přistoupil a políbil ho, pocítil vůni jeho šatů a požehnal mu: „Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, kterému požehnal Hospodin.
28 Ať ti dá Hospodin rosu nebes, úrodnost země, hojnost obilí a moštu.
29 Ať ti slouží národy, klanějí se ti kmeny, buď pánem svých bratří, ať se ti klanějí synové tvé matky. Kdo tě proklíná, ať je proklet, kdo ti žehná, ať je požehnán!“

[Responsory3]
R. Dá tobě Bůh hojnost rosy nebeské i pohatství země; sloužit ti budou kmeny i národy.
* Budiž pánem svých bratrů.
V. A klanět se před tebou budou synové tvé matky.
R. Budiž pánem svých bratrů.
&Gloria
R. Budiž pánem svých bratrů.

[Lectio4]
Řeč svatého Augustina Biskupa proti lži.
!Kapitola 10, svazek 4.
To, co Jákob na popud matky učinil, jak by se zdálo, že oklamal svého otce, vlastně nebyl klam, ale tajemství Písma, pokud se na to podíváme důkladně a věrně. Pokud bychom řekli, že toto je lživý přístup, pak také všechna podobenství a postavy všech možných významných událostí, které se ovšem nemají brát doslovně, ale hledat v nich jiné významy, bychom také museli označit jako lži, což  rozhodně nesmíme učinit. Neboť kdo takto přemýšlí, může do tak mnohých podobných obrazných vyprávění zanést tuto pomluvu, takže i to, co nazýváme metaforou, tedy když se význam nějakého slova přenese z toho původního na jiný, by mohlo být nazváno lží.

[Responsory4]
R. Když vyšel Jakub ze své země, uzřel slávu Boží, a řekl: Jak hrozné je toto místo!
* Není to nic jiného než dům Boží, a brána nebeská.
V. Zajisté je Bůh na tomto místě, a já jsem to nevěděl.
R. Není to nic jiného než dům Boží, a brána nebeská.

[Lectio5]
To ovšem znamená, že kdykoliv se takové věci říkají, jsou považovány za lež, neboť ten, kdo je poslouchá, z nich nepochopí, co opravdu znamenají, ale věří, že znamenají něco, co není pravda. Lépe to pochopíme na příkladech. Podívejme se na to, co udělal Jákob. Opravdu si zakryl ruce kozlími kožkami. Pokud hledáme pravděpodobnou příčinu, předpokládáme klam: udělal to přece, aby se zdálo, že je někým jiným. Poukažme však na skutečný důvod a význam toho, co udělal. Kozlí kožky značí hříchy, a ten, kdo si je oblékl, Kristus, chtěl dát najevo, že nenese hříchy své, ale cizí.

[Responsory5]
R. Pokud můj Pán Bůh bude se mnou na této cestě, po které kráčím, a bude mě chránit, a dá mi chléb k jídlu, a oděv, kterým se mohu zakrýt, a povolá mě zpět ve zdraví;
* Bude mi Hospodin útočištěm, a oním kamenem na znamení.
V. Vstal tedy ráno Jakub, vzal kamen, který měl pod hlavou, a vztyčil jej jako sloup, vylil na něj olej, a řekl:
R. Bude mi Hospodin útočištěm, a oním kamenem na znamení.

[Lectio6]
Pravdivý význam tedy v žádném případě nemůže být nazván lží, a to jak ve skutcích, tak ani ve slovech. Neboť když mu otec řekl: „Kdo jsi ty, synu?,“ od odpověděl: „Jsem Esau, tvůj prvorozený.“ Pokud snad tento text zmiňuje ona dvojčata, Esaua a Jákoba, zdálo by se to jako lež. Když se však zaměříme na význam, ve kterém byla tato slova a tyto události zapsány, máme zde Jákoba chápat jako Krista ve svém těle, což jest jeho Církev. A on, když o této věci mluví a praví: „Až uvidíte Abrahama, Isáka a Jakoba i všechny Proroky v království Božím, vy pak budete vyhnaní ven.“ A dále: „Přijdou od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v království Božím.“ A také: „Hle, jsou poslední, kteří byli prvními, a jsou první, kteří byli posledními.“ (Lukáš xiii. 28-30.) Tak totiž svým způsobem mladší bratr odňal prvorozenství staršího a přenesl je na sebe.

[Responsory6]
R. Hospodin mi bude Bohem, a onen kamen, který jsem vztyčil jako sloup, se bude nazývat domem Božím; a ze všeho, co mi dáš;
* Budu tobě obětovat jako desátky a smírné oběti.
V. Pokud se bezpečně vrátím do domu svého otce;
R. Budu tobě obětovat jako desátky a smírné oběti.
&Gloria
R. Budu tobě obětovat jako desátky a smírné oběti.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 17:1-9
Za onoho času, vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba, a Jana, jeho bratra, a vyvedl je vzhůru na vysokou horu. A byl před nimi proměněn. A ostatní.
_
Homilie svatého Lva Papeže.
!Z Homilie o Proměnění Páně.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vystoupil s nimi na velmi vysokou horu a ukázal jim jasnost své slávy. Neboť oni sice chápali, že v něm přebývá Boží vznešenost, avšak moc jeho těla, které skrývalo božství, už neznali. A proto osobně a výslovně slíbil některým učedníkům, kteří právě stáli okolo, že neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka přicházet do svého království, tedy do přejasných říší, a že lidské přirozenosti bylo dáno duchovně přijmout tuto říši. Toto Pán chtěl zjevně ukázat těmto třem mužům. Neboť na toto nepopsatelné a nedosažitelné zjevení jeho Božství, jež je lidem čistého srdce uchováno do života věčného, by nemohli žádným způsobem pohledět a vidět je ti, kteří jsou ještě uvězněni ve smrtelném těle,

[Responsory7]
R. Řekl Anděl Jakubovi:
* Propusť mě, již se rozednívá. On mu odpověděl: Nepropustím tě, dokud mi nepožehnáš. A on mu hned na místě požehnal.
V. Když Jakub vstal, hle nějaký muž s ním bojoval až do rána; a když viděl, že jej nemůže přemoci, řekl mu:
R. Propusť mě, již se rozednívá. On mu odpověděl: Nepropustím tě, dokud mi nepožehnáš. A on mu hned na místě požehnal.

[Lectio8]
ani by nemohli uslyšet slova Otcova: „Toto je můj milovaný Syn, v něm našel jsem zalíbení, toho poslouchejte.“ Neslyšeli však jasně: „Toto je můj Syn, jemuž je dáno ze mě a se mnou býti bez času?“ Neboť ani Otec nebyl dříve než Syn, ani Syn dříve než Otec. Toto je můj Syn, kterého ode mne nedělí Božství, neodděluje moc, neodlišuje věčnost. Toto je můj Syn, ne adoptivní, ale vlastní. Není jinde stvořený, avšak ze mě zrozený. Není z jiné přirozenosti pouze učiněn mně podobným, avšak narozen z mého bytí mně rovný.

[Responsory8]
R. Viděl jsem Hospodina tváří v tvář;
* A život mi byl zachován.
V. A řekl mi: Už se nebudeš nazývat Jakub <i>(úskočný)</i>, ale tvé jméno bude Israel <i>(jako princ bojoval s Bohem)</i>.
R. A život mi byl zachován.

[Lectio9]
Toto je můj Syn, skrze nějž bylo vše stvořeno, a bez něj nebylo stvořeno nic; (Jan i. 3) a on všechno, co já činím, činí podobně; a cokoliv konám, on nerozdílně se mnou a zcela stejně koná. (v. 19) Toto je můj Syn, který onu rovnost, kterou se mnou sdílí, ani neukořistil jako zloděj, ani násilím nepojal, avšak zůstává v podobě mé slávy, aby k napravení lidského rodu vykonal společné usnesení, a nezměnitelné Božství sklonil až k podobě služebníka. (Fil, ii. 6, 7.) Tohoto mého Syna, v němž jsem mezi všemi nalezl velké zalíbení, a jenž mne svým kázáním zjevuje ostatním, mne svou pokorou oslavuje, tedy bez váhání poslouchejte. Neboť právě on je pravda a život, (Jan xiv. 6,) on je má síla i moudrost. (1 Kor. i. 24.)

[Responsory9]
R. Když Jakub uslyšel, že Esau vytáhl proti němu, oddělil své syny a manželky, a řekl: Pokud Esau pobije jednu skupinu, zachrání se druhá.
* Vysvoboď mě, Hospodine, neboť jsi mi řekl: * Rozmnožím tvé potomstvo jako hvězdy nebeské, jako písek v moři, jež pro nesmírné množství nelze spočítat.
V. Hospodine, jenž jsi mi řekl: Navrať se do své rodné země; Hospodine, jenž mě paseš od mého mládí.
R. Vysvoboď mě, Hospodine, neboť jsi mi řekl: 
&Gloria
R. Rozmnožím tvé potomstvo jako hvězdy nebeské, jako písek v moři, jež pro nesmírné množství nelze spočítat.

[Ant Laudes]
Pane, * rty mé otevři, a má ústa budou zvěstovat tvou chválu.
Hospodinova pravice * mocně zasáhla; Hospodinova pravice mě pozvedla.
Stal se * mým pomocníkem, mým Bohem.
Zpívejme chvalozpěv * tří chlapců, jejž zpívali v ohnivé peci, když dobrořečili Hospodinu.
Ustanovil je * navždy, a na věky věkův; rozkaz vydal, a ten nepomine.

[Capitulum Laudes]
!1 Thess 4:1
v. Bratři, prosíme vás a napomínáme v Pánu Ježíši: cokoliv jste se od nás naučili, jak máte žít, a líbit se Bohu, abyste tak i žili, a vynikali v tom ještě více.
$Deo gratias

[Ant 2]
Vzal Ježíš * své učedníky, vystoupil na horu, a byl před nimi proměněn.

[Ant Prima]
Pane, * je dobré, že jsme zde; chceš-li, postavíme tu tři stany, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden.

[Ant Sexta]
Postavme zde * tři stany, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden.

[Capitulum Sexta]
!1 Thess 4:3-4
v. Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství, naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti.
$Deo gratias

[Capitulum Nona]
!1 Thess 4:7
v. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení, v Kristu Ježíši našem Pánu.
$Deo gratias
