[Officium]
soboty v druhém týdnu doby Svatopostní

[Lectio1]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše. 
!Luke 15:11-32
Za onoho času řekl Ježíš Farizejům a Zákoníkům toto podobenství: „Jeden muž měl dva syny. A mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi podíl dědictví, který mi náleží‘.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Ambrože Biskupa.
!Kniha 8. na 15. kapitolu Lukáše.
Vidíš, že božské dědictví je dáno těm, kdo o něj požádají. Nemysli si, že je otcova chyba, že je dal mladšímu synovi. V Božím království není žádný věk slabý ani se víra neztrácí s přibývajícími léty. Zajisté se cítil hoden, když požádal. Kéž by byl neodešel od otce, kéž by byl nepoznal těžkosti svého věku. Avšak poté, co opustil otcovský dům a odešel na cesty, pocítil nedostatek. Zajisté tedy takto prohýří své dědictví ten, kdo se vzdálí od Církve.

[Responsory1]
R. Otče, zhřešil jsem proti nebesům i proti tobě; již nejsem hoden nazývat se tvým synem.
* Najmi mě jako jednoho ze svých dělníků.
V. Kolik najatých dělníků v domě mého otce má hojnost chleba, a já zde hynu hladem! Vstanu, a půjdu k mému otci, a řeknu mu:
R. Najmi mě jako jednoho ze svých dělníků.

[Lectio2]
Mladší syn odešel do daleké země. Kam dále lze ještě dojít, než vystoupíme-li sami ze sebe? Neoddělí nás kraje, ale mravy, odloučí nás naše snahy, ne země, a jakoby pod vlivem horečky světského přepychu se odtrhneme od věcí posvátných. A kdo se oddělí od Krista, stane se vyhnancem ze své vlasti a občanem světa. Avšak my nejsme cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a rodina Boží (Eph 2,19). My, kteří jsme si byli vzdáleni, jsme nyní sblíženi v krvi Kristově. (Eph. ii. 19, 13.) Nezáviďme těm, kteří se vrátili z dalekých krajů, neboť i my jsme byli ve vzdáleném kraji, jak učí Isajáš. Takto pravil: „Těm, kteří přebývali v zemi stínu smrti, vzešlo veliké světlo.“ (ix. 2.) Ten vzdálený kraj je tedy země stínu smrti.

[Lectio3]
My však, kteří máme před sebou oživující dech Krista Pána, žijeme ve stínu Kristově. A proto Církev praví: „Po jeho stínu jsem zatoužila a usadila se v něm.“ (Pís. ii. 3.) Ovšem marnotratný syn žil v přepychu a prohýřil všechny dary přírody. Proto ty, který jsi přijal obraz Boží, ty, který máš jeho podobu, střez se, abys ji nerozumnou ošklivostí neprohýřil. Jsi dílem Božím, neříkej dřevu “jsi můj Otec”,  (Jer. ii. 27) aniž bys přijal podobu dřeva, neboť je psáno: “Stali se podobnými těm, kdo je učinili.” (Žalm cxiii. 16.)

[Ant 2]
Půjdu ke svému Otci * a řeknu mu: Otče, přijmi mě jako jednoho ze svých námezdních dělníků.

[Oratio 2]
Dej, prosíme, Pane, našim postům spasitelný účinek; aby podmaňování si těla, které jsme podstoupili, přešlo v růst našich duší.
$Per Dominum

[Ant 3]
Řekl však otec * svým služebníkům: Rychle přineste slavnostní oděv a oblečte jej, a dejte na jeho ruku prsten, a obuv na jeho nohy.

[Oratio 3]
Prosíme, všemohoucí Bože, shlédni na přání pokrných; a k naší obraně vztáhni svou mocnou pravici.
$Per Dominum
