[Officium]
neděle III. doby Svatopostní

[Ant 1]
Řekl však otec * svým služebníkům: Rychle přineste slavnostní oděv a oblečte jej, a dejte na jeho ruku prsten, a obuv na jeho nohy.

[Lectio1]
Čtení z knihy Genesis
!Gen 37:2-10
2 Sedmnáctiletý Josef byl pastýřem ovcí spolu se svými bratry. Byl to mladý chlapec, pásl se syny Bilhy a Zilpy, manželek svého otce, a prozradil na ně otci zlé věci.
3 Israel miloval Josefa víc než všechny své syny, protože se mu narodil ve stáři. Dal mu zhotovit vzácné barevné roucho.
4 Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než ostatní bratry, nenáviděli ho a nechtěli s ním ani laskavě promluvit.
5 Jednou měl Josef sen. Když jej vyprávěl svým bratrům, jejich nenávist k němu ještě vzrostla.
6 Řekl jim: „Poslechněte si, co se mi zdálo.
7 Vázali jsme na poli snopy. Najednou se můj snop zvedl a postavil a vaše snopy ho obklopily a poklonily se mému snopu.“
8 Bratři mu řekli: „To chceš být naším králem a vládnout nám?“ A ještě víc ho nenáviděli kvůli jeho snům a kvůli jeho řečem.
9 Pak se mu zdál další sen a zase jej vypravoval bratrům: „Zase se mi zdál sen. Viděl jsem slunce a měsíc a jedenáct hvězd, jak se mi klaní.“
10 Vyprávěl to otci i bratrům, ale jeho otec ho okřikl: „Co je tohle za sen?! To snad máme jít, já, tvoje matka a tvoji bratři, a poklonit se ti až k zemi?!“

[Responsory1]
R. Když viděli Josefa zdaleka, říkali si bratři navzájem: Hle, přichází snílek.
* Pojďme, zabijeme ho, abychom viděli, jak mu pomohou ty jeho sny.
V. A když uviděli Josefa jeho bratři, že jej otec miluje ze všech bratrů nejvíce, nenáviděli jej, ani mu nedokázali říct laskavého, a proto tedy říkali:
R. Pojďme, zabijeme ho, abychom viděli, jak mu pomohou ty jeho sny.

[Lectio2]
!Gen 37:11-20
11 Bratři se na něj velmi rozhněvali, ale otec tu věc uchovával pečlivě v paměti.
12 Jednou se bratři vydali pást otcova stáda do Šekemu.
13 Israel řekl Josefovi: „Jak víš, tvoji bratři pasou v Šekemu. Chci, abys šel za nimi.“ Josef řekl: „Půjdu.“
14 Otec mu přikázal: „Jdi a zjisti, jak se daří tvým bratrům i stádům, a přijď mi to povědět.“ Poslal ho k nim z údolí Chebron a Josef šel do Šekemu.
15 Kdosi ho potkal, jak bloudí po planině, a zeptal se ho: „Co hledáš?“
16 „Hledám své bratry,“ odpověděl. „Pověz mi prosím, kde pasou.“
17 „Odešli odtud,“ řekl mu ten muž. „Slyšel jsem, jak si řekli, že půjdou dál do Dotanu.“ Josef se tedy vydal za svými bratry a našel je v Dotanu.
18 Uviděli ho z dálky, a ještě než k nim došel, smluvili se, že ho zabijí.
19 Řekli si mezi sebou: „Tamhle přichází ten snílek.
20 Pojďme, zabijeme ho a hodíme do nějaké cisterny. Řekneme, že ho sežrala dravá zvěř. Pak uvidíme, co bude s jeho sny.“

[Responsory2]
R. Juda řekl svým bratřím: Hle, procházejí Ismaelité, pojďme, prodáme jej, aby se neposkvrnily naše ruce.
* Je totiž naše tělo, náš bratr.
V. Co nám totiž pomůže, když zabijeme svého bratra a skryjeme jeho krev? Bude lepší, když jej prodáme.
R. Je totiž naše tělo, náš bratr.

[Lectio3]
!Gen 37:21-28
21 Když to slyšel Ruben, chtěl ho před nimi ochránit. Řekl: „Rozhodně ho nezabíjejme!“
22 A navrhl: „Neprolévejte krev. Hoďte ho do této cisterny v pustině, ale nedopouštějte se na něm násilí!“ Chtěl ho z jejich rukou vysvobodit a vrátit jeho otci.
23 Když Josef přišel ke svým bratrům, svlékli mu šaty, právě to vzácné barevné roucho, které měl na sobě.
24 Chopili se ho a hodili ho do cisterny. Cisterna byla prázdná, nebyla v ní voda.
25 Pak se posadili k jídlu. Tu vidí karavanu Ismaelitů, jak přichází z Gileadu. Jejich velbloudi nesli dragantovou gumu, balzám a vonnou pryskyřici. Vezli to do Egypta.
26 Juda řekl bratrům: „Jaký užitek budeme mít z toho, že svého bratra zabijeme, i když zahladíme stopy po jeho krvi?
27 Prodejme ho raději Ismaelitům – tak na něj nemusíme vztáhnout ruku, vždyť je to náš tělesný bratr.“ Bratři ho poslechli.
28 Když kolem přecházeli obchodníci z Midjanu, bratři vytáhli Josefa z cisterny, prodali Ismaelitům za dvacet stříbrných a ti ho odvedli do Egypta.

[Responsory3]
R. Vytáhli Josefa z jámy, a prodali jej Ismaelitovi za dvacet stříbrných.
* A Ruben se vrátil ke studni, a když jej nemohl najít, roztrhl svá roucha s pláčem, a řekl: * Chlapec není k nalezení, a já, kam půjdu?
V. A oni zabarvili Josefovu tuniku krví kozla, poslali jednoho, aby ji přinesl otci, a řekl mu: Pohleď, je-li to tunika tvého syna, či ne.
R. A Ruben se vrátil ke studni, a když jej nemohl najít, roztrhl svá roucha s pláčem, a řekl: 
&Gloria
R. Chlapec není k nalezení, a já, kam půjdu?

[Responsory3] (rubrica 1960 aut rubrica monastica)
R. Vytáhli Josefa z jámy, a prodali jej Ismaelitovi za dvacet stříbrných.
* A Ruben se vrátil ke studni, a když jej nemohl najít, roztrhl svá roucha s pláčem, a řekl: Chlapec není k nalezení, a já, kam půjdu?
V. A oni zabarvili Josefovu tuniku krví kozla, poslali jednoho, aby ji přinesl otci, a řekl mu: Pohleď, je-li to tunika tvého syna, či ne.
R. A Ruben se vrátil ke studni, a když jej nemohl najít, roztrhl svá roucha s pláčem, a řekl: Chlapec není k nalezení, a já, kam půjdu?

[Lectio4]
Z knihy svatého Ambrože Biskupa o svatém Josefovi.
!Kapitola 1.
Vzorem toho, jak máme žít, jsou pro někoho životy svatých. Takže si popořadě rozeberme tuto posloupnost Písma, abychom ji lépe pochopili. Zatímco ve čtení poznáváme Abra­háma, Isáka s Jákobem a ostatní spravedlivé, jakoby se tak jejich ctnostmi otevírala jakási cesta nevinnosti, abychom je i my mohli napodobovat a svými kroky následovat. Často jsem o nich pojednával a dnes přichází na řadu příběh svatého Josefa, v němž se sice objevuje mnoho různých ctností, především však zazářila jeho slavná ctnost zdrženlivosti. Je tedy správné, že když jste v Abrahámovi poznali neúnavnou oddanost víry, v Isákovi čistotu upřímné mysli, a v Jákobovi jedinečnou trpělivost ducha i v nesnázích. Od všech těchto ctností nyní obraťte svou pozornost k jednotlivým jejich dru­hům.

[Responsory4]
R. Když Jakub uviděl Josefovy šaty, roztrhl svůj šat s pláčem a řekl:
* Hrozná šelma sežrala mého syna Josefa.
V. Vzali totiž jeho bratři jeho tuniku, poslali ji k otci; a když ji otec poznal, řekl:
R. Hrozná šelma sežrala mého syna Josefa.

[Lectio5]
Nechť nám tedy svatý Josef poslouží jako příklad čistoty. V jeho chování i v jeho skutcích se zračí zdrženlivost, a projasňuje je i určitý její průvodce, lesk milosti. Proto jej i jeho rodiče milovali více než ostatní své syny. Avšak tato skutečnost se stala předmětem závisti, což nemůžeme jen tak v tichosti přejít. Odtud totiž vychází počátek celého příběhu. Musíme také poznat, že dokonalého muže nepohání nenávist v touze po pomstě vlastní bolesti, ani neoplácí zlé zlým. Proto i David praví: „Oplatil-li jsem těm, kteří mi opláceli zlé, <i>ať padnu, jak jsem si zasloužil, bezmocně rukou svých nepřátel.“</i> (Ps. vii. 5.)

[Responsory5]
R. Když Josef vstoupil do země egyptské, uslyšel jazyk, který neznal; a sloužil prací svých rukou;
* A jeho jazyk mezi vladaři pronášel moudré řeči.
V. Ponižovali v okovech jeho nohy; meč probodl jeho duši, dokud se nesplnilo jeho slovo.
R. A jeho jazyk mezi vladaři pronášel moudré řeči.

[Lectio6]
Čím by si však zasloužil Josef být považován za lepšího, pokud by zraňující zraňoval a milující miloval? Tak to totiž dělají všichni. Obdivuhodné však je, pokud miluješ svého nepřítele. To učí Spasitel. Právem je tedy hoden obdivu, kdo tak činil ještě před Evangeliem, když ušetřil toho, kdo jej zranil, odpustil těm, kdo na něj zaútočili, byl prodán, ale neodplatil nespravedlnost. To jsme sice všichni poznali z Evangelia, ale zachovávat to nedokážeme. Uvědomme si tedy, že i Svatí znali závist, abychom dokázali napodobit jejich trpělivost, a poznali, že oni nebyli lepší od přirozenosti, ale díky své kázni. Oni nebyli bez hříchu, ale káli se. Takže pokud závist spalovala i Svaté, oč více si musíme dávat pozor, aby nevzplála u nás hříšníků?

[Responsory6]
R. Pamatuj na mě, až ti bude dobře;
* A navrhni faraonovi, aby mě vyvedl z tohoto žaláře. * Neboť pokradnu jsem byl unesen, a zde jsem byl nevinně uvězněn.
V. Ještě tři dny projdou, po nichž se faraon rozpomene na tvou službu, a navrátí tě na původní místo; tehdy si na mě vzpomeň.
R. A navrhni faraonovi, aby mě vyvedl z tohoto žaláře..
&Gloria
R. Neboť pokradnu jsem byl unesen, a zde jsem byl nevinně uvězněn.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše. 
!Lukáš 11:14-28
Za onoho času vyháněl Ježíš zlého ducha a postižený byl němý. A když zlého ducha vyhnal, němý začal mluvit a zástupy se velmi podivily. A ostatní.
_
Homilie ctihodného Bédy Kněze.
!Kniha 4. kap. 48. na 11. kap. Lukáše.
Matouš ve svém Evangeliu píše, že onen muž posedlý zlým duchem nebyl jen němý, ale i slepý. Píše, že jej Pán uzdravil, takže mluvil i viděl. Tři znamení najednou jsou tedy vykonána u jednoho člověka: slepý vidí, němý hovoří, posedlý zlým duchem je osvobozen. Tehdy se skutečně stalo to, co se každý den naplňuje při obracení na víru: nejprve je vyhnán zlý duch, člověk uzří světlo víry, a poté ústa dříve mlčící jsou ku chvále Boží uvolněna. Někteří ze Židů však říkali: „Pomocí Belzebuba, knížete zlých duchů, vyhání zlé duchy.“ Nepomlouvali však lidé z davu, ale Fariseové a Zákoníci, jak svědčí i další Evangelisté.

[Responsory7]
R. Právem tak trpíme, neboť jsme zhřešili proti svému bratru, viděli úzkosti jeho duše, když se nás doprošoval, ale my jsme jej nevyslechli.
* Proto na nás přišly útrapy.
V. Řekl Ruben svým bratřím: Neříkal jsem vám snad, abyste nehřešili proti chlapci, ale vy jste mě neposlechli?
R. Proto na nás přišly útrapy.

[Lectio8]
Zatímco tedy zástupy, které se zdály býti méně vzdělané, se nad skutky Páně vždy podivovaly, Zákoníci a Fariseové je nechtěli popřít, avšak přestože je nechtěli popřít, velmi se namáhali, aby je pokřiveným výkladem zvrátili, jako by se nejednalo o dílo božské, ale nečistého ducha. Jiní Pána pokoušeli a chtěli od něj dostat znamení. Buď si přáli, aby jako Eliáš seslal oheň s nebe, (4 Král. i. 10,) nebo jako Samuel (4 Král. i. 10) v parném létě burácel hromy, metal blesky a seslal déšť. Jako by nemohli i tyto zázraky pomlouvat a říkat, že se tak stalo z různých skrytých pochodů v ovzduší. Ale ty, jenž pomlouváš věci, které jsi na vlastní oči viděl, v ruce držel, vlastními smysly pocítil, co bys pak dělal se znamením poslaným z nebe? Zajisté bys odpověděl, že i kouzelníci v Egyptě učinili mnohá nebeská znamení. (Ex. vii., viii.)

[Responsory8]
R. Řekl Ruben svým bratřím: Neříkal jsem vám snad, abyste nehřešili proti chlapci, ale vy jste mě neposlechli?
* Běda, přichází trest za jeho krev.
V. Právem tak trpíme, neboť jsme zhřešili proti svému bratru, viděli úzkosti jeho duše, když se nás doprošoval, ale my jsme jej nevyslechli.
R. Běda, přichází trest za jeho krev.

[Lectio9]
Pán Ježíš, když viděl jejich myšlenky, jim však řekl: „Každé království uvnitř rozdělené zpust­ne a dům za domem padá.“ Neodpověděl na to, co říkali, ale na to, co si mysleli, aby je tak přiměl uvěřit v jeho moc, neboť viděl tajemství jejich srdce. Pokud však každé království uvnitř rozdělené zpustne, království Otce, Syna i Ducha Svatého pak není rozděleno. Neboť zůstává beze všech rozporů a žádný otřes je nedokáže přivést ke zkáze, ale navěky zůstane stálé. Jestliže je však satan rozdělen sám proti sobě, jak může jeho království obstát, když říkáte, že v Belzebubovi vyháním démony? Těmito slovy chtěl z jejich vlastního přiznání vysvětlit, že tím, že v něj nevěří, se zvolili setrvat v království ďábla, které takto rozdělené samo proti sobě nemůže obstát.

[Responsory9]
R. Naříkal Jakub pro své dva syny: Běda mně, rmoutím se nad ztrátou Josefa, a smuten jsem velice proto, že odvedli Benjamína kvůli pokrmu.
* Modlím se k nebeskému Králi, aby mně, převelice ztrápenému, dal je opět vidět.
V. Jakub se vrhl na zem v hořkých slzách, klaněl se, a řekl:
R. Modlím se k nebeskému Králi, aby mně, převelice ztrápenému, dal je opět vidět.
&Gloria
R. Modlím se k nebeskému Králi, aby mně, převelice ztrápenému, dal je opět vidět.

[Ant Laudes]
Učiň laskavě * ve své dobré vůli, aby byly vystavěny, Pane, zdi Jerusaléma.
Hospodin * je mým pomocníkem, nebudu se bát, co by mi mohl učinit člověk.
Přilnula má duše * k tobě, můj Bože.
(sed rubrica Tridentina dicitur)
Bůh ať se nad námi smiluje, * a požehná nám.
(sed rubrica Monastica dicitur)
Mé rty * tě budou chválit v mém životě, můj Bože.
Silou jeho moci * zapomenut byl oheň; aby tvoji služebníci osvobozeni byli nezranění.
Slunce a měsíci, * chvalte Boha; neboť povýšeno bylo jméno jeho samotného.

[Capitulum Laudes]
!Efes. 5:1-2
v. Bratři, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
$Deo gratias

[Ant 2]
Když ozbrojený silák * střeží svou předsíň, v klidu může být vše, co vlastní.

[Ant Prima]
A když Ježíš vyhnal * zlého ducha, němý promluvil, a zástupy se podivily.

[Ant Tertia]
Pokud prstem Božím * vyháním zlého ducha, zajisté k vám přišlo království Boží.

[Ant Sexta]
Kdo nesbírá se mnou, * rozptyluje, a kdo není se mnou, je proti mně.

[Capitulum Sexta]
!Efes. 5:5
v. Toho si totiž buďte dobře vědomi, že žádný smilník ani nečistý ani chamtivý, tedy modloslužebník, nemá podíl v království Kristově a Božím.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Když nečistý duch * vyjde z člověka, chodí po místech bezvodých, hledá spočinutí, ale nenalézá.

[Capitulum Nona]
!Efes. 5:8-9
v. Byli jste totiž dříve tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla: Ovoce toho světla totiž spočívá ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě.
$Deo gratias

[Ant 3]
Pozdvihla hlas * jedna žena ze zástupu, a řekla: „Blažené lůno, které tě nosilo a prsy, z kterých jsi pil.“ Avšak Ježíš jí řekl: „Spíše jsou blažení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je.“
