[Officium]
Dominica IV in Quadragesima

[Ant 1]
Nikdo * tě neodsoudil, ženo? Nikdo, Pane; Ani já tě neodsuzuji. od nynějška však už nehřeš.

[Oratio]
Popřej, prosíme, všemohoucí Bože, abychom, když po zásluze za své počínání trpíme, útěchou tvé milosti pookřáli. 
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z knihy Exodus
!Exod 3:1-6
1 Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu.
2 Tu se mu zjevil Hospodin v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
3 Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“
4 Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“
5 Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“
6 A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Isákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.

[Responsory1]
R. Promluvil Hospodin k Mojžíšovi, a řekl: Sestup do Egypta, a řekni Faraonovi:
* Aby propustil můj lid; zatvrzelé je srdce Faraonovo; nechce propustit můj lidi, pouze pod mocnou rukou.
V. Nářek synů israelských došel až ke mně, viděl jsem jejich trápení; avšak jdi, posílám tě k Faraonovi;
R. Aby propustil můj lid; zatvrzelé je srdce Faraonovo; nechce propustit můj lidi, pouze pod mocnou rukou.

[Lectio2]
!Exod 3:7-10
7 Hospodin mu řekl: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti.
8 Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem, do míst Kanaánců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebusitů.
9 Nyní křik synů Israele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují.
10 Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Israele, vyvedl z Egypta.“

[Responsory2]
R. Stanul Mojžíš před Faraonem, a řekl: Toto praví Hospodin:
* Propusť můj lid, aby mi mohl obětovat na poušti.
V. Hospodin Bůh Hebrejů mě k tobě poslal, řka:
R. Propusť můj lid, aby mi mohl obětovat na poušti.

[Lectio3]
!Exod 3:11-15
11 Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Israele z Egypta?“
12 Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám: Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“
13 Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Israele a řeknu jim: `Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: `Jaké je jeho jméno?' – co jim mám říci?“
14 Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Israele: `Ten, který jest, posílá mě k vám.“
15 A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Israele: `Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Isákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.

[Responsory3]
R. Zpívejme Hospodinu; slavně se zaskvěl, když koně i jezdce shodil do moře;
* Pomocníkem a ochráncem se mi stal Hospodin k záchraně.
V. Hospodin je jako bojovník, Všemohoucí je jeho jméno.
R. Pomocníkem a ochráncem se mi stal Hospodin k záchraně.
&Gloria
R. Pomocníkem a ochráncem se mi stal Hospodin k záchraně.

[Lectio4]
Řeč svatého Basila Velikého.
!Homilie 1. o Postu.
Víme, že Mojžíš se postil, když vystupoval na horu. Ani by se jinak neodvážil vystoupit na oblakem zahalený vrchol a vstoupit do temnoty, kdyby nebyl chráněn postem. Postil se, když přijímal přikázání napsaná prstem Božím na tabulky. Také na vrcholku hory byl půst rádcem vyneseného zákona, zatímco dole hrdlo přivedlo lid k modloslužbě a poskvrnilo jej. Je psáno: „lid se posadil, aby jedl a pil, pak vstal, aby se bavil.“ (Ex. xxxii. 6.) Čtyřicet dnů v útrapách a vytrvalosti se Boží služebník neustále postil a modlil, avšak pouze jediné opilství lidu to vše obrátilo vniveč. Zatímco půst získal tyto tabulky prstem Božím napsané, opilství je zničilo. Prorok totiž uznal, že lid opilý vínem není hoden přijmout zákon od přesvatého Boha.

[Responsory4]
R. V moři jsou tvé cesty, a tvé stezky v hlubokých vodách.
* Vedl jsi jako ovce svůj lid rukou Mojžíše a Árona.
V. Převedl jsi je Rudým mořem, a převezl je přes nesmírné vody.
R. Vedl jsi jako ovce svůj lid rukou Mojžíše a Árona.

[Lectio5]
V jedné chvíli se onen lid, který se naučil ctíti Boha skrze ty největší Boží zázraky, kvůli svému hrdlu zcela proradně obrátil k egyptské modloslužbě. Když se podíváme na obě události, je třeba si uvědomit, že zatímco půst vede k Bohu, skrze potěšení ztrácíme spásu. Čím byl Ezau poskvrněn, že se stal služebníkem svého bratra? Nebyl to snad jediný pokrm, kterým prodal své prvorozenství? (Gen. xxv. 29-34.) Nedal pak Bůh Samuela jeho matce, když díky postu vyslyšel její modlitbu? (1 Král. (Sam.) i. 7, 19.) A co dalo nejsilnějšímu muži Samsonovi jeho neporazitelnost? Nebyl to půst, během něhož byl v lůně matky počat? Půst počal, půst živil, půst zrodil muže. Neboť Anděl přikázal matce a napomínal ji, aby se nedotýkal ničeho, co pochází z révy, aby nepil víno, ani kořalku. (Soudců xiii. 14.) Půst zrodil proroky, mocné posiluje, upevňuje a posilňuje.

[Responsory5]
R. Ty, kdož pronásledovali tvůj lid, Hospodine, jsi uvrhl do hlubiny:
* A v oblačném sloupu jsi byl jejich vůdcem.
V. Vedl jsi jako ovce svůj lid rukou Mojžíše a Árona.
R. A v oblačném sloupu jsi byl jejich vůdcem.

[Lectio6]
Půst činí zákonodárce moudrými; je nejlepší stráží duše, bezpečným druhem těla, opevněním a zbraní pro silné muže, cvičením pro zápasníky a bojovníky. Tento navíc odráží pokušení, vyzbrojuje k zbožnosti, přebývá se střízlivostí a je tvůrcem uměřenosti; ve válkách přináší statečnost, v pokoji učí klidu; nazarejce posvěcuje, kněze dovršuje. Neboť není dovoleno bez půstu přistupovat k oběti — nejen nyní v mystickém a pravém uctívání Boha, ale ani tehdy, kdy byla oběť podle Zákona přinášena v předobrazu. Díky postu obdržel Eliáš veliké vidění: neboť poté, co čtyřicetidenním postem očistil svou duši, mu v jeskyni bylo dáno, jak jen to lze pouhému člověku, uzříti Boha (3 Král. xix. seq.). Když Mojžíš znovu přijímal zákon, znovu se postil. (Ex. xxxiv. 28.) Obyvatelé Ninive, pokud by se spolu se svými zvířaty byli nepostili, nikdy by se pak nevyhnuli splnění hrozeb zničení. (Jonah iii. 71.) Na poušti také někteří padli. Nebyli to snad ti, kteří žádali maso? (Num. xi. 33.)

[Responsory6]
R. Mojžíš, služebník Boží, se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí;
* Aby si zasloužil přijmout zákon Hospodinův.
V. Mojžíš vystoupil na horu Sinaj k Hospodinu, byl tam čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.
R. Aby si zasloužil přijmout zákon Hospodinův.
&Gloria
R. Aby si zasloužil přijmout zákon Hospodinův.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Jan 6:1-15
Za onoho času odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského moře v Galileji: a následovalo jej velké množství lidí, neboť viděli znamení, která činil nad těmi, kteří byli nemocní. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 24. na Janovo Evang.
Zázraky, které konal náš Pán Ježíš Kristus, jsou totiž božské skutky, které lidskou mysl učí poznávat Boha z věcí viditelných. Bůh totiž není takové podstaty, aby se dal spatřit očima. A jeho zázraky, jimiž ovládá celý svět a provádí je na veškerém svém stvoření, se svou všudypřítomností staly tak běžnými, že se téměř nikdo neobtěžuje pohledět na tak podivuhodné a překvapivé skutky Boží třeba v každém semínku. Ve svém milosrdenství Bůh zařídil, aby se některé věci stávaly v příhodný čas, mimo obvyklý řád přírody, aby lidé uzřeli nikoliv velké, ale neobvyklé věci, a byli tím vyvedeni z míry, neboť věci, které vidí každý den, se jim staly bezcenné.

[Responsory7]
R. Rozzářila se tvář Mojžíšova, když na něj pohlédl Hospodin.
* Když starší uzřeli jas jeho tváře, v údivu dostali velký strach.
V. Když sestoupil z hory Sinaj, nesl dvě desky zákona, a nevěděl, že na jeho hlavě narostly rohy od přebývání se slovem Božím.
R. Když starší uzřeli jas jeho tváře, v údivu dostali velký strach.

[Lectio8]
Větším zázrakem je totiž ovládání celého světa, než nasycení pěti tisíc lidí z pěti chlebů. A přece to už nikoho nepřekvapuje. Lidé nejsou překvapeni tím, co je veliké, ale tím, co je vzácné. Kdo totiž i nyní pase celý svět, ne-li ten, který z mála zrnek vytváří setbu? Takto to tedy učinil Bůh. Pokud však dokáže z několika mála zrnek vytvořit setbu, dokáže vlastníma rukama také rozmnožit pět chlebů. Ta moc tedy byla v Kristových rukou. Těchto pět chlebů bylo jako semena, ne však zemi svěřená, ale tím, kdo zemi stvořil, rozmnožená.

[Responsory8]
R.  Hle, posílám svého Anděla, aby šel před tebou a neustále tě chránil.
* Sleduj a poslouchej můj hlas, a nepřítelem budu tvým nepřátelům, a stíhat budu ty, kdo tě trápí; a půjde před tebou můj Anděl.
V. Israeli, jestli mě budeš poslouchat, nebudeš mít své staré bohy, ani se nebudeš klanět jiným bohům; já jsem totiž Hospodin.
R. Sleduj a poslouchej můj hlas, a nepřítelem budu tvým nepřátelům, a stíhat budu ty, kdo tě trápí; a půjde před tebou můj Anděl.

[Lectio9]
Tento zázrak byl pak zjeven našim smyslům, čímž se povzbudila mysl, byl ukázán očím, čímž byl zbystřen rozum, abychom neviditelného Boha mohli obdivovat skrze viditelné skutky, a povzbuzeni k víře a očištěni vírou toužili uzřít i samotného neviditelného Boha, neboť jsme jej neviditelného skrze věci viditelné poznali. Nestačí však toto vše nahlížet pouze v Kristových zázracích. Ptejme se samých zázraků, co nám říkají o Kristu; neboť mají — pokud je pochopíme — svůj vlastní jazyk. Neboť protože sám Kristus je Slovem Božím, je i skutek Slova pro nás slovem.

[Responsory9]
R. Naslouchejte, můj lide, mému zákonu;
* Nakloňte svůj sluch slovům mých úst.
V. Otevřu své ústa v podobenstvích; budu pronášet předpoklady od počátku světa.
R. Nakloňte svůj sluch slovům mých úst.
&Gloria
R. Nakloňte svůj sluch slovům mých úst.

[Ant Laudes]
Tehdy prijmeš * oběť spravedlnosti, pokud odvrátíš, Hospodine, svou tvář od mých hříchů.
Dobré je * doufat v Hospodina, spíše než doufat v knížata.
Přijala mě * tvá pravice, Hospodine.
(sed rubrica tridentina)
Požehnej nás Bůh, * náš Bůh, požehnej nás Bůh.
(sed rubrica Monastica)
Každé ráno, * Hospodine, budu nad tebou rozjímat.
Mocný jsi, Hospodine, * vysvobodit nás z rukou silných; vysvoboď nás, náš Bože.
Králové země * a všechny národy, chvalte Boha.

[Capitulum Laudes]
!Gal 4:22-24
v. Bratři: Je psáno, že Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné. Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. V tom se skrývá ještě jiný význam.
$Deo gratias

[Ant 2]
Když Ježíš zvedl své oči, * a uviděl k sobě přicházet nesmírný zástup lidí, řekl Filipovi: „Odkud koupíme chleby, aby tito mohli jíst?“ To ovšem řekl, aby jej pokoušel, sám totiž věděl, co udělá.

[Ant Prima]
Vzal tedy * Ježíš chleby, a když vzdal díky, rozdával těm, kteří seděli.

[Ant Tertia]
Z pěti chlebů * a dvou ryb nasytil Pán pět tisíc lidí.

[Ant Sexta]
Nasytil Pán * pět tisíc lidí z pěti chlebů a dvou ryb.

[Capitulum Sexta]
!Gal 4:27
v. Raduj se neplodná, kterás nerodila, v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti. Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná, více než ta, která má muže.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Tedy tito * lidé, když viděli, jaké udělal Ježíš znamení, říkali si mezi sebou; že tento člověk je opravdu Prorok, který přišel na zem.

[Capitulum Nona]
!Gal 4:31
v. Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné; a touto svobodou nás Kristus osvobodil.
$Deo gratias

[Ant 3]
Vyšel tedy * Ježíš na horu, a tam se posadil se svými učedníky.

[Ant 3] (rubrica cisterciensis)
Když viděly zástupy * znamení, jaké udělal Ježíš, říkaly: „Vpravdě je tento člověk Prorok, který přišel na svět.“
