[Officium]
čtvrtku ve čtvrtém týdnu doby Svatopostní

[Lectio1]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Lukáš 7:11-16
Za onoho času šel Ježíš do města, které se jmenuje Naim: a šli s ním jeho učedníci i veliký zástup. A ostatní.
_
Homilie svatého Ambrože Biskupa.
!Kniha 5. koment. na 7. kap. Lukáše.
I toto místo v Písmu přetéká k dvojí milosti: zaprvé v tom, abychom uvěřili, že Boží milosrdenství rychle obrátí nářek matky a vdovy, především takové, která je zničena nemocí a poté i smrtí svého jediného syna. A díky váženosti této vdovy se na pohřeb sejde zástup lidí, aby ji utěšili. Zadruhé tak, aby bylo znát, že tato vdova, obklopená zástupem lidí, je více, než jen žena, která si svými slzami byla hodna vyprosit vzkříšení svého jediného dospívajícího syna. Takto i svatá Církev volá mladší lid od přepychu vedoucího k pohřbu a povýšenosti vedoucí do hrobu zpět k životu v rozjímání a slzách nad sebou samými, neboť zakazuje oplakávat toho, kdo musí vstát z mrtvých.

[Lectio2]
Tohoto mrtvého nesly k hrobu na marách čtyři  elementy tohoto světa. Měl však naději ve vzkříšení, neboť jej nesly na dřevě. To by nám sice dříve nijak neprospělo, ale poté, co se Ježíš dřeva dotknul, počalo nám prospívati k životu, aby se tím ukázalo, že spása lidu je znovu nalezena skrze dřevo kříže. Když tito hrozní nosiči mar, kteří již hmotné tělo člověka stíhali smrtelným proudem přirozenosti, uslyšeli Boží slovo, zastavili se. Není to snad tak, jako bychom leželi na nějakých marách, tedy posledním nástroji požívaném při pohřbu, mrtvi a bez ducha, když nás spaluje oheň nevázané žádostivosti, zalévá mrazivé bahno chlad­nosti, lenivým zvykem pozemského těla otupuje se síla ducha, nebo určitým pokleskem pak náš duch, zbaven čistého světla, špatně živí naši mysl? Toto jsou ti čtyři naši hrozní nosiči mar.

[Lectio3]
Avšak třebaže poslední hodina smrti zcela zničila naději na život, a těla zesnulých již leží blízko hrobu, přece na slovo Boží již mrtvá těla vstávají: hlas se vrací, syn je vrácen matce, je povolán zpět z hrobu a vyrván z hrobky. Co je však tvůj hrob, ne-li špatné mravy? Tvým hrobem je nevěra; tvou hrobkou je hrdlo. Neboť jejich hrdlo je otevřený hrob, odkud vycházejí mrtvá slova. (Ps. v. ii) Z této hrobky tě vysvobozuje Kristus; z tohoto hrobu povstaneš, budeš-li slyšet slovo Boží. A je-li hřích tak těžký, že jej sám nemůžeš obmýt slzami pokání, ať pro tebe pláče matka Církev, která jako vdova-matka přimlouvá se za jednotlivé jako za jediné syny. Neboť soucítí jakýmsi duchovním bolem mateřské přirozenosti, když vidí své děti hnány smrtícími neřestmi k smrti.

[Ant 2]
Ježíš šel * do města, které se jmenuje Naim; a hle, vynášeli zrovna zemřelého jediného syna jeho matky.

[Oratio 2]
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože; aby ty, které kárají dobrovolné posty, samotná pak svatá oddanost rozradostní; abychom po zmírnění pozemských citů, snáze přijímali ty nebeské.
$Per Dominum

[Ant 3]
Veliký Prorok * povstal mezi námi, a také proto, že Bůh navštívil svůj lid.

[Oratio 3]
Svého lidu, Bože, učiteli a vůdče; hříchy, kterými je napadán, vyžeň; aby se tobě vždy líbil, a ve tvé ochraně byl bezpečný.
$Per Dominum
