[Officium]
Smrtná Neděle

[Ant 1]
Já jsem ten, * kdo vydává svědectví o sobě samém; a o mě naopak vydává svědectví ten, který mě poslal, Otec.

[Oratio]
Prosíme, všemohoucí Bože, shlédni milostivě na svou rodinu, aby tvojí dobrotivostí bylo vedeno její tělo a tvou ochranou střežena její duše.
$Per Dominum

[Lectio1]
Začátek knihy Proroka Jeremiáše
!Jer 1:1-6
1 Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území.
2 Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády,
3 ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jerusaléma do vyhnanství.
4 A stalo se slovo Hospodinovo, kterým mě oslovil:
5 Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
6 Tu jsem řekl: Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.

[Responsory1]
R. Toto jsou dny, které musíte slavit v jejich období.
* Čtrnáctého dne <i>měsíce Nisanu</i> navečer je Pascha Hospodinova; a dne patnáctého budete slavit slavnost nejvyššího Hospodina.
V. Promluvil Hospodin k Mojžíšovi a řekl: Promluv k synům israelským, a řekni jim:
R. Čtrnáctého dne <i>měsíce Nisanu</i> navečer je Pascha Hospodinova; a dne patnáctého budete slavit slavnost nejvyššího Hospodina.

[Lectio2]
!Jer 1:7-13
7 Hospodin mi pravil: Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
8 Neboj se jich, neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil – praví Hospodin.
9 Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: Hle, kladu svá slova do tvých úst.
10 Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.
11 Hospodin mě oslovil: Co vidíš, Jeremiáši? Řekl jsem: Vidím mandloňový prut.
12 Hospodin odpověděl: Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.
13 Hospodin mě oslovil podruhé: Co vidíš? Řekl jsem: Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.

[Responsory2]
R. Rozmnožili se ti, kdo mě trápí, a říkají: Nezachrání ho jeho Bůh.
* Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože!
V. Aby neříkal můj nepřítel: Zvítězil jsem nad ním.
R. Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože!

[Lectio3]
!Jer 1:14-19
14 Hospodin mi odpověděl: Od severu vyvře neštěstí na všechny obyvatele země.
15 Neboť já svolám všechny severní říše – praví Hospodin. Přijdou a každá postaví svůj trůn u vchodu do bran Jeruzaléma, kolem dokola u všech jeho hradeb i ve všech judských městech.
16 Vypořádám se s nimi soudně pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili, že obětovali kadidlo cizím bohům a klaněli se dílům svých rukou.
17 Ty však přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
18 Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
19 budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.

[Responsory3]
R. Jak dlouho se bude radovat můj nepřítel nade mnou?
* Shlédni, a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože!
V. Ti, kteří mě souží, budou jásat, pokud padnu; já však doufám v tvé milosrdenství.
R. Shlédni, a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože!
&Gloria
R. Jak dlouho se bude radovat můj nepřítel nade mnou? * Shlédni, a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože!

[Lectio4]
Řeč svatého Lva Papeže.
!Řeč 9. o Postu.
Nejmilejší, dobře víme, že ze všech křesťan­ských slavností je posvátné tajemství Velikonoc tou největší. Když se jej důstojně a vhodným způsobem účastníme, obřady a ustanovení celého tohoto času nás přetvářejí. Tyto dny, které, jak víme, obsahují ono nejvznešenější tajemství Božího milosrdenství, však vyžadují veškerou naši oddanost. Proto svatí Apoštolové pod vedením Ducha svatého v tyto dny právem nařídili posty, abychom i my, skrze tento náš podíl na kříži Kristově, mohli nésti, co On nesl, jak praví Apoštol: „Budeme-li spolu s Ním trpět, budeme spolu s Ním také oslaveni.“ (Rom. viii. 17.) Jisté a bezpečné je toto očekávání přislíbené blaženosti, budeme-li se účastnit také Utrpení Páně. (2 Kor. i. 7)

[Responsory4]
R. Bůh můh jsi ty, nevzdaluj se ode mě;
* Neboť mé soužení se blíží, a není, kdo by mi pomohl.
V. Ty však, Hospodine, nevzdaluj svou pomoc ode mě; a postarej se o mou obranu.
R. Neboť mé soužení se blíží, a není, kdo by mi pomohl.

[Lectio5]
Nejmilejší, neexistuje nikdo, komu by období, ve kterém žije, mohlo zabránit v účasti na této slávě, stejně jako v čase míru a pokoje scházejí příležitosti prokázat odvahu. Apoštol totiž předpovídá: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou trpět pronásledování.“ (2 Tim. iii. 12.) Proto zde vždy budou přítomny strasti pronásledování, dokud bude existovat život ve zbožnosti. Pán totiž ve svém povzbuzení řekl: „Kdo nepřijme svůj kříž a nebude mne následovat, není mne hoden.“ (Matth. x. 38.) Nesmíme pochybovat o tom, že tato slova se týkají nejen učedníků Kristových, ale i všech věřících a celé Církve, která jim ke spáse těch, kteří na tomto světě zrovna žili, vždy pozorně naslouchala.

[Responsory5]
R. V tebe jsem vržen z lůna, z lůna své matky ty jsi můj Bůh; nevzdaluj se ode mne:
* Neboť mé soužení se blíží, a není, kdo by mi pomohl.
V. Zachraň mne ze lví tlamy a od rohů jednorožců mou poníženost.
R. Neboť mé soužení se blíží, a není, kdo by mi pomohl.

[Lectio6]
Tak jako celé její tělo má zbožně žít, má také v každém období i nést svůj kříž. Nést jej má po zásluze úplně každý, neboť každému se jej dostane podle jeho schopností a sil. Jedno je pronásledování, ale více je důvodů k boji. Větší nebezpečí tkví ve lstivém a skrytém nepříteli, než ve zjevném nepřátelském bojovníku. (vii. 1.) Job, poučen střídáním všelikého dobra a zla tohoto světa, se zbožně a pravdivě táže: „Není snad pokušení podstata života člověka na zemi?“ Neboť věrná duše není napadána pouze tělesnými bolestmi a tresty, ale také, i když jsou údy zdravé, může ji sužovat těžká nemoc, pokud je oslabena tělesnou žádostivostí. Neboť zatímco tělo touží proti duchu a duch pak touží proti tělu, (Gal. iv. 7) ochrana kříže Kristova posiluje naši rozumnou mysl. Ona pak nesvolí k lákadlům škodlivých žádostí, neboť bude upevněna hřeby zdrženlivosti a bázní Boží. (Ps. cxviii. 120.)

[Responsory6]
R. Přiblížilo se mé soužení, Hospodine, a není, kdo by mi pomohli; chtějí probodnout mé ruce i nohy; vysvoboď mě ze lví tlamy!
* Abych mohl vyprávět o tvém jménu svým bratřím.
V. Vysvoboď od meče můj život, Bože, a od psích zubů mou jedinou duši.
R. Abych mohl vyprávět o tvém jménu svým bratřím.
&Gloria
R. Přiblížilo se mé soužení, Hospodine, a není, kdo by mi pomohli; chtějí probodnout mé ruce i nohy; vysvoboď mě ze lví tlamy, * Abych mohl vyprávět o tvém jménu svým bratřím.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Jan 8:46-59
Za onoho času pravil Ježíš zástupům Židů: „Kdo z vás mě usvědčí ze hříchu? Pokud vám však říkám pravdu, proč mi nevěříte?“ A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 18. na Evangelia.
Představte si, nejdražší bratři, laskavost Boží. Přišel odpustit hříchy a ptal se: „Kdo z vás mne usvědčí ze hříchu?“ Neopovrhl tím, aby nám rozumem dokázal, že není hříšník. On, který z božské moci dokázal ospravedlňovat hříš­níky. Velmi hrozné je však to, co dodává: „Kdo je z Boha, slovo Boží slyší. Proto vy je neslyšíte, protože z Boha nejste.“ Pokud tedy slovo Boží slyší ten, kdo je z Boha, a jeho slovo neslyší žádný, kdo z Něj není, ptejme se tedy každý z nás, zda vnímáme slovo Boží sluchem svého srdce, a hned uvidíme, odkud jsme. Sama Pravda nám přikazuje toužit po nebeské vlasti, potlačovat tělesné žádosti, odmítnout světskou slávu, nežádat věci cizí a své vlastní rozdat.

[Responsory7]
R. Po celý den jsem chodil zarmoucený, Hospodine, neboť má duše je naplněna soužením:
* A násilí mi činili ti, kdo usilovali o mou duši.
V. Moji přátelé i bližní se přiblížili a postavili se proti mně; a ti, kteří byli při mně, zdaleka stáli.
R. A násilí mi činili ti, kdo usilovali o mou duši.

[Lectio8]
Nechť tedy přemýšlí každý z vás, zda tomuto hlasu Božímu je v jeho srdci dopřáno sluchu, a potvrzuje tím tedy, že je od Boha. Je totiž mnoho takových, kteří se neobtěžují naslouchat Božím přikázáním ani tělesnýma ušima. A jsou mnozí takoví, kteří je sice tělesným sluchem vnímají, ale netouží po nich svou myslí. A jsou mnozí, kteří rádi slovo Boží poslouchají, dokonce natolik, že pohne jejich srdce i k slzám, avšak po čase slz se opět navracejí k nepravosti. Tito ve skutečnosti slovo Boží neslyší, když jim ani nestojí za to, aby je konali i skutky. Nejdražší bratři, vybavte si svůj život před očima své mysli, dobře uvažte a střezte se toho, co zaznělo z úst Pravdy: „A proto vy je neslyšíte, protože nejste z Boha.“	

[Responsory8]
R. Neodvracej svou tvář od svého služebníka, Hospodine;
* Neboť se soužím, rychle mě vyslyš.
V. Pohleď na mou duši, a vysvoboď ji; kvůli mým nepřátelům mě zachraň.
R. Neboť se soužím, rychle mě vyslyš.

[Lectio9]
Avšak toto, co o zavržených říká Pravda, již ti zavržení sami o sobě dávají najevo svými zlými skutky. Neboť Písmo dále praví: „Odpověděli Židé a řekli jemu: ‚Neříkáme tedy správně, že ty jsi Samaritán a jsi posedlý zlým duchem?‘“ Poslechněme si tedy, co na tyto urážky Pán odpověděl: „Nejsem posedlý zlým duchem, nýbrž ctím svého Otce. Avšak vy mne zneuctíváte.“ Poněvadž totiž Samaritán se vykládá jako strážce, a on je vpravdě strážcem, o němž praví Žalmista (cxxviii. 2): Nebude-li Pán střežit město, nadarmo bdí ti, kdo je střeží; a jemuž se skrze Isaiáše (xxi. 11) říká: Strážce, co z noci? strážce, co z noci? — Pán nechtěl odpovědět: Nejsem Samaritán; nýbrž řekl: Nemám zlého ducha. Byly mu totiž přičteny dvě věci: jednu popřel, druhou mlčením potvrdil.

[Responsory9]
R. Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím pramen slz, abych mohl plakat dnem i nocí? neboť můj blízký bratr mne podvedl,
* A každý přítel proti mně lstivě vystoupil.
V. Nechť jsou jejich cesty temné a kluzké, a Anděl Páně ať je pronásleduje.
R. A každý přítel proti mně lstivě vystoupil.
&Gloria
R. Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím pramen slz, abych plakal dnem i nocí? neboť bratr blízký mne podvedl, a každý přítel proti mně lstivě vystoupil.

[Ant Laudes]
Pohleď, Pane, * na mé soužení, neboť můj nepřítel se povyšuje.
V soužení * jsem vzýval Hospodina, a on mě vyslyšel v hojnosti.
Rozsoudil jsi, Hospodine, * záležitost mé duše, obránče mého života, Hospodine, můj Bože.
Lide můj, * co jsem ti učinil, a čím jsem ti snad byl obtížným? Odpověz mi.
Oplácí se snad * dobro zlem? Neboť vykopali jámu pro mou duši.

[Capitulum Laudes]
!Židům 9:11-12
v. Bratři, Kristus přišel jako velekněz budoucích dober; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, tedy nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do Svatyně, a nikoliv krví kozlů a telat, ale svou vlastní krví nám získal věčné vykoupení.
$Deo gratias

[Ant 2]
Řekl Ježíš * zástupům Židů, a velekněžím: Kdo je z Boha, slovo Boží slyší; proto vy jej neslyšíte, protože nejste z Boha.

[Ant Prima]
Já nejsem posedlý zlým duchem, * ale ctím svého Otce, praví Pán.

[Ant Tertia]
Já svou vlastní slávu * nehledám, avšak je někdo, kdo ji hledá, a bude soudit.

[Ant Sexta]
Amen, Amen, pravím vám, * pokud někdo zachovává mé slovo, nezakusí smrt navěky.

[Capitulum Sexta]
!Židům 9:13-14
v. Jestliže tedy pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť neposkvrněnou, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit živému Bohu?
$Deo gratias

[Ant Nona]
Židé přinesli kameny, * aby ukamenovali Ježíše; Ježíš se však ukryl, a odešel z chrámu.

[Capitulum Nona]
!Židům 9:15
v. A proto je on prostředníkem nové Smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví v Kristu Ježíši, našem Pánu.
$Deo gratias

[Ant 3]
Abrahám, váš otec, * zajásal, když uviděl můj den: uviděl, a zaradoval se.
