[Officium]
soboty v Pašijovám týdnu

[Lectio1]
Čtení svatého Evangelia podle Jana. 
!Jan 12:10-36
Za onoho času přemýšleli velekněží, že by zabili i Lazara, neboť mnozí kvůli němu odešli od Židů a uvěřili v Ježíše. A ostatní.
_
Homilie svatého Augustina Biskupa.
!Pojednání 50. na Janovo Evang.
Když viděli Lazara, že opravdu vstal z mrtvých, neboť takový Pánův zázrak se natolik rozšířil mezi lidmi a tolik svědků jej roznášelo, že ani nemohli ututlat, co se stalo, ani to popřít. Pohleďte, na co tedy přišli. Velekněží totiž přemýšleli, že by zabili i Lazara. Jak hloupá to myšlenka, jak slepá jejich zběsilost! Kristus Pán, který dokázal vzkřísit mrtvého, by snad nedokázal vzkřísit zabitého? Kdybyste přinesli smrt Lazarovu, odnesli byste tím moc Páně? Pokud se vám zdá, že mrtvý je něco jiného, než zabitý, pohleďte: Pán dokázal oboje. Vzkřísil mrtvého Lazara i sebe sama zabitého.

[Lectio2]
Druhý den se pak shromáždil veliký zástup lidí, který přišel do Jerusaléma na svátky. Když uslyšeli, že tam přišel Ježíš, vzali palmové ratolesti, šli mu naproti a volali: „Hosanna, požehnaný jenž přichází ve jménu Páně, Král Israele.“ Palmové ratolesti jsou chvály, a znamenají vítězství; neboť Pán měl smrt smrtí přemoci a trofejí kříže triumfovati nad ďáblem, knížetem smrti. Volání pak prosících jest Hosanna, jak někteří praví, kteří znají jazyk hebrejský, spíše vyjadřující cit než označující nějakou věc, jako jsou v jazyce latinském, jimž říkají citoslovce: jako když při bolesti říkáme, ach; anebo když se radujeme, pravíme, hurá.

[Lectio3]
Tyto chvály mu zástup volal: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, Král Israele. Jaká duševní muka muselo židovským vládcům způsobit, když slyšeli, jak veliký zástup lidí provolává Krista svým Králem? Avšak co pro Pána znamenalo být Králem Israele? Jak veliká pocta pro Krále celého vesmíru bylo státi se pouhým králem lidí? Kristus nebyl takovým králem israelským, který vybírá daně nebo vládne ozbrojenému vojsku a viditelně poráží své nepřátele. On byl Králem israelským, který vládne myslím, který bude vládnout navěky, který přivede do nebeského království ty, kteří věří, doufají a milují. 

[Ant 2]
Oslav mě, Otče, * sám u sebe slávou, kterou jsi měl ještě než vznikl svět.

[Oratio 2]
Ať prospívá, prosíme, Pane, lid tobě zasvěcený, jat citem zbožné oddanosti; aby svatými skutky vzděláván, jakou vznešeností byl tobě milejší, tím mocnějšími dary byl posilován.
$Per Dominum
