[Officium]
Květná Neděle

[Ant 1]
Spravedlivý Otče, * svět tě nepoznal, já jsem tě však poznal, neboť ty jsi mě poslal. 

[Ant 1] (rubrica praedicatorum)
Oslav mě, Otče, * sám u sebe slávou, kterou jsi měl ještě než vznikl svět.

[Oratio]
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi pro lidský rod, k napodobení příkladu pokory, nechal našeho Spasitele přijmout tělo a zemřít na kříži; uděl laskavě, abychom si zasloužili projevit příklady jeho pokory ve snášení utrpení, i spoluúčastni byli na jeho vzkříšení. 
$Per eumdem

[Lectio1]
Čtení z knihy Proroka Jeremiáše
!Jer 2:12-17
12 Užasněte, nebesa, nad tím, a jeho brány, velmi se zděste, praví Hospodin,
13 neboť dvojí zlo spáchal můj národ: mne, pramen vody živé, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nemohou udržet vodu.
14 Copak je Israel otrok nebo doma narozený nevolník? Proč tedy se stal kořistí?
15 Řvali na něho lvi, vydávali ryk, ze země učinili poušť, jeho města jsou vypálena, nikdo v nich nebydlí.
16 Také obyvatelé Memfidy a Tafnesu Ti oholí lebku.
17 Nestihlo tě to proto, žes opustila Hospodina, svého Boha?

[Responsory1]
R. V den, kdy jsem tě vzýval, Hospodine, jsi řekl: Neboj se.
* Rozsoudil jsi můj případ, a osvobodil mě, Hospodine, můj Bože.
V. V den svého soužení jsem volal k tobě, neboť ty jsi mě vyslyšel.
R. Rozsoudil jsi můj případ, a osvobodil mě, Hospodine, můj Bože.

[Lectio2]
!Jer 2:18-22
18 A nyní, co tě pudí k cestě do Egypta, abys pila vodu z Nilu? Co tě nutká k cestě do Asýrie, abys pila vodu z Eufratu?
19 Tvoje špatnost tě bude stíhat a tvůj odpad tě bude trestat. Poznej a zkus, jak je to zlé a hořké, žes opustila Hospodina, svého Boha, žes přede mnou neměla bázeň – praví Hospodin zástupů.
20 Dávno jsi už zlámala své jho, roztrhla své provazy. Řeklas: Nebudu sloužit! Neboť na každém vyvýšeném pahorku a pod každým zeleným stromem ses roztáhla, nevěstko!
21 Já jsem tě přece štípil z ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou?
22 I kdyby ses umyla louhem a vypotřebovala mnoho mýdla, špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin – praví Hospodin.

[Responsory2]
R. Mí bratři se ode mě vzdálili; a mojí známí
* Jako cizinci ode mě odešli.
V. Opustili mě moji blízcí, a ti, kteří mě znali.
R. Jako cizinci ode mě odešli.

[Lectio3]
!Jer 2:29-32
29 Proč na mě žalujete? Všichni jste ode mě odpadli – praví Hospodin.
30 Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali: váš meč sežral vaše proroky jak dravý lev.
31 Jaké jste plémě! Dejte pozor na Hospodinovo slovo! Byl jsem já Izraelovi pouští anebo zemí temnot? Proč tedy říká můj lid: Odešli jsme, už k tobě nepřijdeme?
32 Zapomene panna na svou ozdobu nebo nevěsta na svůj pás? Ale od nesčíslných dnů zapomněl na mě můj národ!

[Responsory3]
R. Pohleď, Hospodine, na mě, a slyš hlasy mých protivníků;
* Opláci se snad dobro zlem? Neboť vykopali jámu mé duši.
V. Rozpomeň se, že jsem stál před tvou tváří, a přimlouval se za ně, a odvracel jsem od nich tvé rozhořčení.
R. Opláci se snad dobro zlem? Neboť vykopali jámu mé duši.
&Gloria
R. Pohleď, Hospodine, na mě, a slyš hlasy mých protivníků; * Opláci se snad dobro zlem? Neboť vykopali jámu mé duši.

[Lectio4]
Řeč svatého Lva Papeže.
!Řeč 11. o Utrpení Páně.
Nejmilejší, nastala nám vytoužená a pro celý svět žádoucí slavnost Utrpení Páně, jež nám uprostřed jásání a duchovní radosti nedovolí mlčet. Neboť i když o této slavnosti je často těžké vhodně a příznačně hovořit, nezáleží na úvaze kněze, aby se v takovém tajemství božského milosrdenství zbavil povinnosti kázat věřícímu lidu. Zejména když samotný námět, přestože se jedná o věci nevyslovitelné, sám uděluje dovednost mluvit. A nelze zde říci dosti, neboť nikdy celé toto tajemství dostatečně nevypovíme, ať se řekne cokoliv. Nechť tedy lidská slabost podlehne slávě Boží a v nevysvětlitelných skutcích jeho milosrdenství sama se vždy shledá býti nerovná. Můžeme se snažit smysly, přilnout rozumem, může se nám nedostávati slov. Je však dobré, aby nám to vždy bylo málo, což také správně pociťujeme ze Vznešenosti Páně.

[Responsory4]
R. Obklíčil mé cesty nepřítel, stavěl mi úklady jako lev ve skrytosti, naplnil a opil mě hořkostí; odvedli do jezera smrti můj život, a postavili proti mě kamen.
* Viz, Hospodine, jejich nepravosti; a rozsuď případ mé duše, obránče mého života!
V. Stal jsem se k posměchu veškerému svému lidu, jejich popěvkem po celý den.
R. Viz, Hospodine, jejich nepravosti; a rozsuď případ mé duše, obránče mého života!

[Lectio5]
Praví totiž Prorok: „Hledejte Hospodina a budete posíleni, ustavičně hledejte jeho tvář.“ (Ps. civ. 4) Nikdo by si neměl myslet, že vše, co bude hledat, také nalezne, avšak nikdy nesmí přestat hledat ten, kdo zrovna nenalézá. Co však mezi veškerými skutky Božími, nad nimiž umdlévá obdivná snaha člověka, tak velmi potěší i překoná kontemplaci naší mysli, jako Utrpení Spasitelovo? On totiž, aby vysvobodil lidský rod ze smrtonosných pout hříchu, skryl před zuřícím ďáblem moc své vznešenosti a zároveň s tím překonal slabost naší poníženosti. Kdyby tedy krutý a pyšný nepřítel mohl znáti úradek Božího milosrdenství, duše Židů by spíše mírnil laskavostí, nežli by se je snažil podněcovat k nespravedlivé nenávisti. Nepřišel by tak o službu všech svých lidských zajatců, zatímco se snažil zničit svobodu toho, který mu nic nedlužil.

[Responsory5]
R. Zachraň mě, Bože, neboť vstoupily vody až do mé duše; neodvracej svou tvář ode mě;
* Protože se soužím, vyslyš mě, Hospodine, můj Bože.
V. Pohleď na mou duši a vysvoboď ji; pro mé nepřátele mě vysvoboď.
R. Protože se soužím, vyslyš mě, Hospodine, můj Bože.

[Lectio6]
Zradila jej totiž jeho zloba. Přinesl trest Synu Božímu, který se však obrátil v lék pro všechny syny člověka. Prolil krev spravedlivou, která smířila svět a poté se stala cenou i nápojem. Pán přijal to, co si zvolil dle záměru své vlastní vůle. Vydal se nehodným rukám běsnícího davu, které, ačkoliv se dále propadaly do svého hříchu, posloužily také Spasiteli. I uprostřed svých vrahů měl Pán tak laskavý soucit, že ještě z kříže prosil Otce, aby jej nepomstil, ale žádal, aby jim odpustil.	

[Responsory6]
R. Nebuď mi, Hospodine, cizincem; šetři mě ve zlý den; nechť se zastydí všichni, kdo mě pronásledují;
* Ale nevydávej mě pohaně.
V. Ať se zastydí všichni moji nepřátelé, kteří usilují o můj život.
R. Ale nevydávej mě pohaně.
&Gloria
R. Nebuď mi, Hospodine, cizincem; šetři mě ve zlý den; nechť se zastydí všichni, kdo mě pronásledují; * Ale nevydávej mě pohaně.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše.
!Mat. 21:1-9
Za onoho času, když se blížil Ježíš k Jerusalému, a přišel do Bethfage při hoře Olivetské, tehdy poslal dva učedníky a řekl jim.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Ambrože Biskupa.
!Kniha 9. na Lukášovo Evangelium.
Krásně Pán, když opustil Židy, aby přebýval v srdcích pohanských Národů, vystoupil až do Chrámu. Tento chrám je totiž ten pravý chrám, v němž se Pán uctívá ne podle litery zákona, ale v duchu. Toto je chrám Boží, založení na víře mnohých, nikoliv na stavbě z kamenů.  Pán opouští ty, kteří jej nenávidí, a zvolil si ty, kteří je budou milovat. A proto přichází k hoře Olivetské, aby svou vznešenou mocí zasadil nové olivy, jejichž matkou je město, které je nahoře, Jerusalém.	 Na této hoře jest tento nebeský rolník, aby všichni byli zasazeni v domě Božím, a každý mohl říct: „Já jsem však jako plodonosná oliva v domě Páně.“ (Ps. li. 10.)

[Responsory7]
R. Hospodin je se mnou jako silný válečník; proto mě pronásledovali, a nedokázali to pochopit; Hospodine, ty zkoumáš ledví i srdce;
* Tobě jsem odhalil svůj případ.
V. Viděl jsi, Hospodine, jejich nepravosti proti mě; rozsuď můj soud.
R. Tobě jsem odhalil svůj případ.

[Lectio8]
A tato hora možná značí Krista. Kdo jiný totiž dokáže přinést takové plody olivovníků, které se neohýbají pod hojností plodů, ale duchovní plností plodných pohanských Národů? Je to sám Pán, skrze nějž stoupáme a k němuž stoupáme. On je brána, on je cesta, která se otevírá, a on ji otevírá. Na tuto bránu tlučou příchozí a uctívají ji ti, kteří jí prošli. Byl tedy ve vesnici a bylo tam přivázané oslátko s oslicí. Nemohli býti odvázáni jinak než na příkaz Páně. Odvázala je ruka Apoštolů. Kdo koná jaké skutky a jaký žije život, obdrží i takovou milost. Buď takový i ty, abys dokázal osvobozovat spoutané.

[Responsory8]
R. Řekli si bezbožníci, když nepřemýšleli správně: Obkličme spravedlivého, neboť se staví proti našim skutkům; sliboval, že zná Boha, nazývá se Božím Synem, a chlubí se, že má Boha za otce.
* Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé; a jestli je opravdu Syn Boží, vysvobodí jej Bůh z našich rukou; odsuďme ho k té nejpotupnější smrti.
V. Za bezvýznamné nás považoval, a vyhýbá se našim cestám jako nečistým; a čeká ho konec spravedlivých.
R. Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé; a jestli je opravdu Syn Boží, vysvobodí jej Bůh z našich rukou; odsuďme ho k té nejpotupnější smrti.

[Lectio9]
Nyní uvažme, kdo byli ti, kteří usvědčeni z omylu vyhnáni byli z ráje, a jsou opět uvázáni ve vesnici. A uvidíš, že i když je smrt vyhnala, život je opět povolal. A proto u Matouše čteme o oslici i o oslátku. Neboť stejně jako ve dvou lidech obě pohlaví byla vyhnána, tak ve dvou zvířatech obě pohlaví jsou opět povolána. Tam tedy v matce, oslici, je předznamenána chybující Eva, zde je však v oslátku vyjádřen veškerý lid pohanských Národů. A proto Pán seděl na oslátku. A příhodně na takovém, na němž ještě nikdo neseděl. (Lukáš xix. 30) Neboť nikdo nepovolal do Církve žádný pohanský Národ, až Kristus. Proto Evangelista Marek uvádí: (xi. 2) „Na kterém ještě žádný člověk neseděl.“

[Responsory9]
R. Obklíčili mě prolhaní muži; bez příčiny mě napadli důtkami;
* Avšak ty, Hospodine obránče, pomsti mě!
V. Neboť soužení je blízko, a není, kdo by mi pomohl.
R. Avšak ty, Hospodine obránče, pomsti mě!
&Gloria
R. Obklíčili mě prolhaní muži; bez příčiny mě napadli důtkami; * Avšak ty, Hospodine obránče, pomsti mě!

[Ant Laudes]
Pán Bůh * je mým pomocníkem; a proto nebudu zklamán.
Těsně mě obklíčili; * a ve jménu Páně budu v nich pomstěn.
Suď můj případ; * braň mě, neboť jsi mocný, Pane.
S Anděly * a chlapci jsme byli shledáni věrnými, a zvítěziteli nad smrtí voláme: Hosanna na výsostech!
Ať jsou zmateni ti, * kdo mě pronásledují, avšak ať nejsem zmaten já, můj Bože.

[Capitulum Laudes]
!Filipanům 2:5-7
v. Bratři: Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl i Kristus Ježíš: on, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí, i vzhledem byl jako každý jiný člověk.
$Deo gratias

[Ant 2]
Velký zástup, * který se sešel na sváteční den, volal k Pánu: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově; Hosanna na výsostech! 

[Ant Prima]
Židovští chlapci * s olivovými ratolestmi, vycházeli vstříc Pánu, volali a říkali: Hosanna na výsostech!

[Ant Tertia]
Židovští chlapci * prostírali své oděvy na cestu, a volali, pravíce: Hosanna Synu Davidovu; požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově.

[Ant Sexta]
Tobě jsem odhalil * svůj případ, obránče mého života, Pane, můj Bože.

[Capitulum Sexta]
!Filipanům 2:8-9
v. Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Budu vzývat * tvé jméno, Pane; neodvracej svou tvář od mého nářku.

[Capitulum Nona]
!Filipanům 2:10-11
v. Takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
$Deo gratias

[Ant 3]
Je totiž psáno: * Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce stáda. Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje; tam mě uvidíte, pravil Pán.

[Ant 3] (rubrica praedicatorum)
Počaly * všechny zástupy odcházejících s radostí chválit Boha hlasem velikým za všechny mocné divy, které viděly, a říkaly: Požehnaný, jenž přichází jako Král ve jménu Páně, pokoj v nebi a sláva na výsostech.
