[Officium]
Neděle Devítník

[Ant 1]
Řekl Hospodin * Adamovi: ze stromu, který je uprostřed zahrady, nesmíš jíst; jakmile z něj pojíš, zajisté zemřeš.

[Oratio]
Prosby lidu svého, prosíme, Pane, milostivě vyslyš, abychom my, kteří spravedlivě za hříchy své trpíme, pro slávu jména tvého milosrdně vysvobozeni byli. 
$Per Dominum.

[Invit]
Postavme se před tvář Hospodinovu; * A v žalmech mu zajásejme.

[Lectio1]
Čtení z knihy Genesis
!Gen 1:1-8
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a duch Boží vanul nad vodami.
3 Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty.
5 Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro den první.
6 Potom Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“
7 Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. A stalo se tak. 
8 Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro den druhý.

[Responsory1]
R. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, a stvořil v nich člověka,
* Ku svému obrazu a podobě.
V. Vytvořil tedy Bůh člověka z bláta země, a vdechl v jeho tvář dech života.
R. Ku svému obrazu a podobě.

[Lectio2]
!Gen 1:9-19
9 Potom Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré.
11 Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!“ A stalo se tak.
12 Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré.
13 Nastal večer, nastalo jitro den třetí.
14 Potom Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať označují údobí, dny a roky.
15 Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!“ A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy.
17 Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem,
18 vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré.
19 Nastal večer, nastalo jitro den čtvrtý.

[Responsory2]
R. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, a Duch Boží se vznášel nad vodami;
* A uviděl Bůh vše, co učinil, a bylo to velmi dobré.
V. Dokončena tedy byla nebesa i země, a vše, co je zdobí.
R. A uviděl Bůh vše, co učinil, a bylo to velmi dobré.

[Lectio3]
!Gen 1:20-26
20 Potom Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“
21 Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré.
22 Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“
23 Nastal večer, nastalo jitro den pátý.
24 Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak.
25 Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré.
26 Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“

[Responsory3]
R. Vytvořil Hospodin člověka z bláta země,
* A vdechl v jeho tvář dech života, a člověk se stal živou duší.
V. Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi, a utvořil na nich člověka.
R. A vdechl v jeho tvář dech života, a člověk se stal živou duší.
&Gloria
R. A vdechl v jeho tvář dech života, a člověk se stal živou duší.

[Lectio4]
Z knihy „Příručka“ svatého Augustína Biskupa.
!Kapitoly 25, 26. a 27. svazku 3.
Pán člověku pohrozil trestem smrti, pokud zhřeší. Tak jej sice vybavil svobodnou vůli, ale vládu nad ním si ponechal, aby jej odradil od věčné smrti. A umístil jej do radosti ráje jako do stínu života, odkud by akorát vystoupil na lepší místo, kdyby ovšem zachoval spravedlivý řád. Odsud byl člověk po svém hříchu vyhnán, spolu s celým svým pokolením, do nějž hříchem jakoby do samého kořene zasel zkázu, a takto je spoutal trestem smrti a zavržení. A to do té míry, aby kterýkoliv potomek z něho a zavržené ženy, kvůli níž zhřešil, a jíž byl udělen podobný trest za neposlušnost, který se narodí z tělesné žádostivosti, s sebou táhl dědičný hřích, který jej skrze různé hříchy a bolesti potáhne až k poslednímu nekončícímu trestu spolu s padlými anděly, jeho svůdci, otrokáři a společníky.

[Responsory4]
R. Vzal Hospodin člověka, a postavil jej do zahrady rajských potěšení;
* Aby ji zaplnil a pečoval o ni.
V. Vysázel tedy Hospodin Bůh zahradu rajských potěšení na počátku, a postavil do ní člověka, kterého utvořil.
R. Aby ji zaplnil a pečoval o ni.

[Lectio5]
Takto skrze jednoho člověka přišel na svět hřích, a skrze hřích smrt. A tak hřích vešel do všech lidí, a v něm všichni zhřešili. (Řím. 5,12) Světem na tomto místě nazval Apoštol veškerý lidský rod. Tak se totiž věci měly. Zavržená masa celého lidského rodu ležela ve špatnostech, spíše se v nich převalovala, a vrhala se ze špatnosti do špatnosti. A spolu s tou částí andělů, kteří zhřešili, trpěla zasloužený trest za podlou zradu.

[Responsory5]
R. Pravil Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému.
* Učiňme mu pomocnici jemu podobnou.
V. Adam totiž neměl pomocnici sobě podobnou, řekl tedy Bůh:
R. Učiňme mu pomocnici jemu podobnou.

[Lectio6]
Spravedlivý Boží hněv totiž náleží všem, kdo v slepé a nezřízené žádostivosti svobodně činí zlo, kdo neradi trpí jakékoliv veřejné a zjevné tresty. Stvořitel však zajisté nepřestane poskytovat své dobro, a to ani dávat padlým andělům život a životní sílu (bez které by zahynuli), ani utvářet nové zárodky lidí, i když se rodí ze zkaženého a zavrženého výhonku, vdechovat jim život, utvářet jejich údy podle období jejich věku, obohacovat jejich smysly různými rozlehlými místy a končinami, dávat jim obživu. Usoudil totiž, že je lepší na zlo odpovídati dobrem, než vůbec existenci zla neumožnit.

[Responsory6]
R. Seslal Hospodin pevný spánek na Adama, a vzal jedno z jeho žeber; † A zabudoval žebro, které vzal Hospodin z Adama, v ženu, a přivedl ji k Adamovi, aby viděl, jak ji nazve. 
* A on jí dal jméno Mužena, neboť z muže byla vzata.
V. A když usnul, vzal jedno z jeho žeber, a zaplnil místo masem.
R. A zabudoval žebro, které vzal Hospodin z Adama, v ženu, a přivedl ji k Adamovi, aby viděl, jak ji nazve.
&Gloria
R. A on jí dal jméno Mužena, neboť z muže byla vzata.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Matouše. 
!Mat. 20:1-16
Za onoho času řekl Ježíš učedníkům svým toto podobenství: Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za ranního rozbřesku najmout dělníky pro svou vinici. A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 19. na Evangelia.
Praví se zde, že nebeské království je podobné hospodáři, který najímá dělníky, aby obdělávali jeho vinici. Kdo by však odpovídal tomuto hospodáři více než náš Stvořitel, jenž vládne těm, které stvořil, a nad svými vyvolenými má na tomto světě stejnou moc, jako pán domu na svými služebníky? Pán má vinici, totiž všeobecnou Církev, jež od spravedlivého Ábela až po posledního vyvoleného, který se narodí na konci časů, urodí tolik svatých, kolik jich jako výhonky ponese.

[Responsory7]
R. Vysázel tedy Hospodin Bůh zahradu rajských potěšení na počátku,
* A postavil do ní člověka, kterého utvořil.
V. A vyvedl Hospodin Bůh ze země všechny stromy krásné na pohled a sladké chuti; a také strom života uprostřed rajské zahrady.
R. A postavil do ní člověka, kterého utvořil.

[Lectio8]
Tento hospodář tedy přivádí dělníky na svou vinici ráno, o třetí, šesté, deváté a jedenácté hodině denní. Neboť od počátku tohoto světa až do jeho konce nepřestane posílat hlasatele svému pokolení věrných, aby je vzdělávali. Jitro světa totiž bylo od Adama po Noema, hodina třetí od Noema po Abraháma, šestá zase od Abraháma až k Mojžíšovi, devátá pak od Mojžíše až do příchodu Páně. Jedenáctá hodina je nyní, od příchodu Páně až do konce světa. V té byli jako hlasatelé posláni Apoštolové, kteří obdrželi plnou mzdu, i když přišli pozdě.

[Responsory8]
R. Hle, Adam jako jeden z nás byl obdařen poznáním dobrého a zlého.
* Střezte, aby nepojedl také ze stromu života, a nežil navěky.
V. Učinil tedy Hospodin Bůh Adamovi koženou tuniku, a oblékl jej, a řekl:
R. Střezte, aby nepojedl také ze stromu života, a nežil navěky.

[Lectio9]
Ku vzdělávání svého lidu, jakožto ku obdělávání své vinice, Pán nikdy nepřestal posílat dělníky. Neboť nejprve skrze Patriarchy, později skrze Učitele zákona a Proroky, na konci pak skrze Apoštoly, pokaždé, když kultivoval způsoby svého lidu, působil na ně skrze dělníky obdělávající vinici. Avšak kdokoliv, jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv míře se ukázal býti hlasatelem jeho dobrých skutků a ve správné víře, byl dělníkem na jeho vinici. Dělníkem tedy, který nastoupí ráno, v hodinu devátou, dvanáctou a třetí, je míněn onen pradávný lid židovský; který ve svých vyvolených od samotného počátku světa, a když se snažil Boha ctít v pravé víře, jakoby nikdy nepřestal pracovat ku prospěchu této vinice. V poslední hodině dne byli však povolány pohanské Národy, jimž bylo také řečeno: Pročpak tu stojíte celý den bez práce?

[Responsory9]
R. Kde je Ábel, tvůj bratr? řekl Hospodin Kainovi. Nevím, Hospodine, jsem snad strážcem svého bratra? A řekl mu <i>Hospodin</i>: Co jsi to učinil?
* Hle, hlas krve tvého bratra Ábela ke mně volá ze země.
V. Proklet budeš po celé zemi, jež otevřela svá ústa, aby přijala krev tvého bratra z tvé ruky.
R. Hle, hlas krve tvého bratra Ábela ke mně volá ze země.
&Gloria
R. Hle, hlas krve tvého bratra Ábela ke mně volá ze země.

[Ant Laudes]
Smiluj se * nade mnou, Bože, a od mého hříchu mě očisti, neboť jen proti tobě jsem se prohřešil.
Budu tě vyznávat, * neboť jsi mě vyslyšel.
Bože, můj Bože, * před tebou bdím už od rána, neboť se stal mým pomocníkem.
Božehnaný jsi * na nebeské obloze, a chvályhodný navěky, Bože náš.
Chvalte * Hospodina z nebes.

[Capitulum Laudes] (nisi rubrica praedicatorum)
!1 Kor 9:24
v. Bratři, nevíte snad, že ti, kdo běží na stadionu, sice všichni běží, ale pouze jeden obdrží věnec? Tak běžte, abyste jej obdrželi.
$Deo gratias

[Versum 2] (nisi rubrica cisterciensis)
V. Hospodine, stal ses naším útočištěm.
R. Od pokolení do pokolení.

[Ant 2]
Podobné jest * království nebeská člověku hospodáři, který hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.

[Ant Prima]
Když se dohodli * s dělníky na denáru za den, poslal je na svou vinici.

[Ant Tertia]
I vy běžte * na mou vinici, a co bude spravedlivé, to vám dám.

[Ant Sexta]
Proč zde stojíte * celý den bez práce? Odpověděli a řekli: Nikdo nás nenajal.

[Capitulum Sexta]
!1 Kor 9:25
v. Kdo se však chce zúčastnit nějakého závodu, zachovává ve všem zdrženlivost. Oni to dělají, aby získali věnec pomíjející, ale my věnec nepomíjející!
$Deo gratias

[Ant Nona]
Svolej dělníky, * a dej jim jejich mzdu, řekl Pán.

[Capitulum Nona]
!1 Kor 10:4-5
v. A všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
$Deo gratias

[Ant 3]
Hospodář rekl * svým dělníkům: Proč zde stojíte celý den nečinně? A oni mu v odpovědi řekli: Nikdo nás nenajal. Běžte tedy i vy na mou vinici; a co bude spravedlivé, to vám dám.
