[Officium]
Dominica in Sexagesima

[Ant 1]
Řekl Hospodin * Noemovi: Konec všeho živého nadešel; postav si archu z vylehčeného dřeva, aby se veškeré potomstvo zachránilo v ní.

[Oratio]
Bože, jenž vidíš, že na žádný svůj skutek nespoléháme, popřej milostivě, abychom přispěním Učitele národů byli chráněni proti všemu protivenství. 
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z knihy Genesis
!Gen 5:31; 6:1-4
31 Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta. 
1 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
2 jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 
3 Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ 
4 Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi obři, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

[Responsory1]
R. Řekl Hospodin Noemovi: Konec všeho živého nadešel; země je naplněna jejich nepravostí,
* A já je zničím i se zemí.
V. Postav si archu z vylehčeného dřeva, a udělej v ní kajuty.
R. A já je zničím i se zemí.

[Lectio2]
!Gen 6:5-8
5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. 
6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 
7 Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
8 Ale Noe našel u Hospodina milost.

[Responsory2]
R. Noe byl muž spravedlivý a dokonalý, a kráčel s Bohem. 
* A dělal vše, co mu Bůh přikázal.
V. Postavil si archu, aby zachránil veškeré potomstvo.
R. A dělal vše, co mu Bůh přikázal.

[Lectio3]
!Gen 6:9-15
9 Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. 
10 A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
11 Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
12 Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. 
13 I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem; země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. 
14 Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. 
15 A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.

[Responsory3]
R. Čtyřicet dnů a nocí byla otevřena nebesa, a od každého živého tvora vstoupil <i>pár</i> do archy.
* A Hospodin zavřel vstup zvenku.
V. V onen den nastoupil do archy Noe i jeho synové, a jeho manželka i manželky jeho synů.
R. A Hospodin zavřel vstup zvenku.
&Gloria
R. A Hospodin zavřel vstup zvenku.

[Lectio4]
Z knihy svatého Ambrože, biskupa, O Noemovi a arše
!Kap. 4. kolem prostředku.
Máš tedy, že Hospodin se rozhněval: neboť ačkoli uvažoval, tedy věděl, že člověk, postavený v krajině země, nesouc tělo, nemůže být bez hříchu, (neboť země je jakoby místem pokušení a tělo svodem porušenosti), přece jen, ač měli mysl schopnou rozumu a sílu duše vlitou do těla, bez jakéhokoli rozvážení se vrhli do pádu, z něhož se nechtěli navrátit. Vždyť Bůh neuvažuje jako lidé, aby mu nastal nějaký nový úsudek, ani se nerozhněvává jako proměnlivý: ale toto se čte proto, aby byla vyjádřena trpkost našich hříchů, jež si zasloužila božskou urážku; jako by vina tak vzrostla, že i Bůh, který se od přirozenosti žádným hněvem ani nenávistí ani jakýmkoli utrpením nepohybuje, byl vyprovokován, aby se zdál rozzloben.

[Responsory4]
R. Noe vystavěl oltář Hospodinu a přinesl na něm celopal; a Hospodin ucítil vůni libou a požehnal mu řka:
* Ploďte a množte se, a naplňte zemi.
V. Hle, já ustanovím svou smlouvu s vámi i s vaším potomstvem po vás.
R. Ploďte a množte se, a naplňte zemi.

[Lectio5]
Hrozil dále, že vyhladí člověka. Od člověka, praví, až po dobytek a od plazů až po ptactvo vyhladím. Čím se provinila nerozumná stvoření? Avšak poněvadž byla stvořena pro člověka, tedy když byl vyhlazen ten, pro něhož byla stvořena, bylo logické, aby i ona byla vyhlazena, protože nebylo toho, kdo by jich užíval. Ve vyšším smyslu se však ukazuje toto: že člověk je mysl, jež je schopna rozumu. Člověk je totiž definován jako tvor živý, smrtelný, rozumný. Je-li tedy zničen principální prvek, zaniká i veškerý smysl: protože nezůstalo nic, co by vedlo ke spáse, když selhala ctnost, základ spásy.

[Responsory5]
R. Položím svou duhu do oblak nebeských, řekl Hospodin Noemovi:
* A rozpomenu se na svou smlouvu, kterou jsem s tebou uzavřel.
V. A kdykoli přikryji nebesa oblaky, ukáže se má duha v oblacích.
R. A rozpomenu se na svou smlouvu, kterou jsem s tebou uzavřel.

[Lectio6]
K odsouzení pak ostatních a k vyjádření božské zbožnosti se říká, že Noe nalezl u Boha milost. Zároveň se ukazuje, že spravedlivého člověka nezastíní urážka jiných, když je on sám uchován jako semeno pro celé lidské pokolení. Ten, jenž je chválen ne urozeností rodu, nýbrž zásluhou spravedlnosti a dokonalosti. Vždyť rod osvědčených mužů je pokolení ctnosti: neboť jako rod lidí jsou lidé, tak rod duší jsou ctnosti. Rodiny lidí se totiž zdobí leskem rodu, duše však jsou oslavovány milostí leskem ctnosti.

[Responsory6]
R. Sám při sobě jsem přísahal, praví Hospodin, že již více nepřivedu vody potopy na zemi; na svou smlouvu budu pamatovat,
* Abych nezahubil vodami potopy každé tělo.
V. Svou duhu položím do oblak, a bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
R. Abych nezahubil vodami potopy každé tělo.
&Gloria
R. Abych nezahubil vodami potopy každé tělo.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Luk. 8:4-15
Za onoho času, když se však vytvořil zástup veliký a z měst pospíchali lidé za Ježíšem, řekl v podobenství: „Vyšel rozsévač, aby rozséval svou setbu.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 15. na Evangelia.
Nejdražší bratři, čtení svatého Evangelia, které jsme právě slyšeli, nepotřebuje vysvětlení, ale spíše povzbuzení. Vysvětlení nám poskytla sama Pravda, kterou si lidská slabost nesmí dovolit zpochybňovat. Avšak na jednu věc si v tomto Pánově výkladu musíme dávat dobrý pozor: že kdybychom vám pouze my řekli, že semeno zde znamená slovo, pole svět, ptáci démony a trní bohatství, možná nám to vaše mysl zcela neuvěří a bude pochybovat. Proto i sám Pán ráčil vlastními ústy vyložit, co říkal, abyste dokázali hledat význam věcí i tam, kde to vlastními ústy vysvětlit nechtěl.

[Responsory7]
R. Požehnal Bůh Noemovi a jeho synům, a řekl jim:
* Ploďte a množte se, a naplňte zemi.
V. Hle, já ustanovím svou smlouvu s vámi i s vaším potomstvem po vás.
R. Ploďte a množte se, a naplňte zemi.

[Lectio8]
Při výkladu svých slov nám hned na začátku sdělil, že mluví v obrazech. Tím nás také utvrdil v tom, aby vám naše křehkost jeho slovy otevírala tyto obrazy. Kdo by mi totiž kdy uvěřil, pokud bych chtěl trní vyložit jako bohatství? Natož když trní píchá, ale bohatství je příjemné? A přece je bohatství trním, neboť svými bodavými myšlenkami zraňuje mysl. A když nás dovede až ke hříchu, naše mysl krvácí jako po utržené ráně. Pán je na tomto místě, jak svědčí jiný Evangelista, (Matth. xiii. 22) nikdy nenazývá bohatstvím, nýbrž falešným bohatstvím.

[Responsory8]
R. Hle, já ustanovím svou smlouvu s vámi i s vaším potomstvem po vás. 
* A už nikdy nenastane potopa, který by zničila celou zemi.
V. Svou duhu položím do oblak, a bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.
R. A už nikdy nenastane potopa, který by zničila celou zemi.

[Lectio9]
Falešné je totiž proto, že s námi nikdy dlouho nezůstane. Je falešné, neboť nezahání chamtivost naší mysli. Pouze takové bohatství je pravé, které nás činí bohatými na ctnosti. Nejdražší bratři, pokud toužíte býti bohatí, milujte pravé bohatství. Pokud hledáte vrchol pravé úcty, směřujte k nebeskému království. Pokud máte rádi slávu a pocty, spěchejte zapsat se k onomu nejvyššímu andělskému dvoru. Slova Páně, která sluchem uslyšíte, uchovejte v mysli. Slovo Boží je totiž pokrm mysli; a stejně jako nemocný žaludek odmítne přijatý pokrm, tak i přijaté slovo v nemocném žaludku paměti není uchováno. Avšak kdokoliv nemůže v sobě udržet pokrm, je ohrožen na životě.

[Responsory9]
R. Když se kolem Ježíše shromáždil veliký zástup, a lidé z okolních měst k němu pospíchali, řekl jim v podobenství:
* Rozsévač vyšel rozsévat své semeno.
V. A zatímco rozséval, část setby padla do dobré země, a vynesla stonásobnou úrodu.
R. Rozsévač vyšel rozsévat své semeno.
&Gloria
R. Rozsévač vyšel rozsévat své semeno.

[Ant Laudes]
Pro své veliké slitování * smiluj se nade mnou, Bože.
Pokud mi Hospodin * bude spasitelem, nebudu se bát, co by mi mohl udělat člověk.
Ve skrytosti * jsem volal při rozbřesku: Bože, Bože můj, k tobě hned ráno bdím.
Chvalozpěv zapějme * Hospodinu našemu Bohu.
Na výsostech * chvalte Boha.
(sed rubrica tridentina aut rubrica monastica)
S činely a ve sboru, * strunami a varhanami, chvalte Boha.

[Capitulum Laudes] (nisi rubrica praedicatorum)
!2 Kor 11:19-20
v. Bratři, vy přece ve své rozumnosti ochotně snášíte nerozumné. Necháváte si líbit, když vás někdo zotročuje, když vás vysává, když vás obírá, když se k vám chová povýšeně, když vás bitím do tváře umlčuje.
$Deo gratias

[Ant 2]
Když se veliký dav * shromáždil kolem Ježíše, a ze měst k němu spěchali, řekl v podobenství: Vyšel rozsévač, aby zasel své semeno.

[Ant Prima]
Sémě padlo * na dobrou půdu, a přineslo úrodu v utrpení.

[Ant Tertia]
Kdo slovo Boží * zachovávají srdcem dokonalým a bezvadným, přinesou plody v utrpení.

[Ant Sexta]
Sémě padlo * na dobrou půdu, a přineslo úrodu, některé stonásobný, některé šedesátinásobný.

[Capitulum Sexta] (nisi rubrica praedicatorum)
!2 Cor 11:25
v. Třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Pokud, bratři, opravdu * toužíte býti bohatí, milujte pravá bohatství.

[Capitulum Nona] (nisi rubrica praedicatorum)
!2 Cor 12:9
v. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc.
$Deo gratias

[Ant 3]
Vám je dáno * poznat tajemství království Božího, jiným zůstanou pouze podobenství, řekl Ježíš svým učedníkům.
