[Officium]
Dominica in Quinquagesima

[Ant 1]
Otec naší víry, * mocný Abrahám, obětoval celopal na oltáři namísto svého syna.

[Oratio]
Prosby naše, prosíme, Pane, milostivě vyslyš: a nás, pout hříchů zproštěné, ode všeho protivenství ochraň.
$Per Dominum

[Lectio1]
Čtení z knihy Genesis
!Gen 12:1-6
1 I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 
2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! 
3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ 
4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. 
5 Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.
6 Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

[Responsory1]
R. Promluvil Hospodin k Abramovi, a řekl mu: Vyjdi ze své země, ze své rodiny, a odejdi do země, kterou ti ukážu;
* A udělám z tebe velký národ.
V. Velmi tobě požehnám, a zvelebím tvé jméno, a budeš požehnaný.
R. A udělám z tebe velký národ.

[Lectio2]
!Gen 12:7-13
7 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. 
8 Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. 
9 Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu. 
10 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. 
11 Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. 
12 Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou. 
13 Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“

[Responsory2]
R. Když stál Abrahám u dubu v Mamre, uviděl tři muže přicházet po cestě;
* Tři uviděl, a jednomu se klaněl.
V. Hle Sára, tvá manželka, ti porodí syna, a dáš mu jméno Isák.
R. Tři uviděl, a jednomu se klaněl.

[Lectio3]
!Gen 12:14-19
14 Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.
15 Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna 
16 a ten kvůli ní prokázal Abramovi  dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. 
17 Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. 
18 Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?
19 Proč jsi říkal: ‚To je má sestra?‘ Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“

[Responsory3]
R. Hospodin zkoušel Abraháma, a řekl mu:
* Vezmi svého syna, kterého miluješ, Isáka, a nabídni jej tam jako oběť na jedné z hor, kterou ti určím.
V. Když jej Hospodin zavolal, odpověděl: Zde jsem, a řekl mu Hospodin:
R. Vezmi svého syna, kterého miluješ, Isáka, a nabídni jej tam jako oběť na jedné z hor, kterou ti určím.
&Gloria
R. Vezmi svého syna, kterého miluješ, Isáka, a nabídni jej tam jako oběť na jedné z hor, kterou ti určím.

[Lectio4]
Z knihy svatého Ambrože Biskupa o Praotci Abrahamovi.
!Kniha 1, Kapitola 2.
Abrahám byl vskutku velký muž, známý pro mnoho svých vynikajících ctností, jemuž se nedokázala vyrovnat filosofie ani ve svých nejlepších výrocích. Cokoliv tedy ona vymyslela, bylo menší, než co tento muž skutečně znamenal. A prostá víra v pravdu je větší než lež ctižádostivé výmluvnosti. Zamysleme se tedy nad tím, jaká byla  oddanost tohoto muže. Na prvním místě je tedy tato ctnost oddanosti, která je základem všech ostatních. Právem ji Bůh po Abrahámovi žádal jako první, když řekl: „Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva, a z domu svého otce.“ Stačilo by říci „ze své země.“ Bylo však třeba opustit příbuzenstvo i otcovský dům.

[Responsory4]
R. Anděl Páně zavolal Abraháma a řekl:
* Nevztahuj svou ruku na chlapce, protože <i>vím, že</i> se bojíš Hospodina.
V. A když vztáhl ruku, aby obětoval syna, hle, Anděl Páně z nebe zvolal a řekl:
R. Nevztahuj svou ruku na chlapce, protože <i>vím, že</i> se bojíš Hospodina.

[Lectio5]
A proto Bůh dodal i to další, aby vyzkoušel jeho lásku; aby se snad Abrahám nevydal na cestu příliš zbrkle, nebo dokonce nevymyslel nějaký podvod, jak by se vyhnul nebeským příkazům. Avšak stejně jako se hromadila přikázání, aby se něco nevytratilo, tak byly také nabízeny odměny, aby snad Abrahám nezoufal. Je pokoušen jako silný, pobízen jako věrný, nazván pak spravedlivým. Proto tedy po zásluze odešel, jak mu řekl Pán. A šel s ním i Lot. Už sedm bájných řeckých mudrců považovalo větu „Následuj Boha“ za něco velikého. Abrahám to však vykonal ještě předtím, než to tito mudrcové řekli, a tím je předešel. Následoval Boha a vyšel ze své země.

[Responsory5]
R. Zavolal Anděl Páně Abraháma z nebe podruhé, a řekl: Požehnám ti,
* A rozmnožím tvé potomstvo jako hvězdy na nebi.
V. Zmocní se tvé potomstvo bran tvých nepřátel, a požehnán bude v tvém potomstvu každý kmen země.
R. A rozmnožím tvé potomstvo jako hvězdy na nebi.

[Lectio6]
Protože předtím byla jeho zemí jiná země, a sice země Chaldejská, ze které odešel Terach, otec Abrahámův, a přišel do země Cháran; a protože s sebou vzal i svého synovce Lota, i když mu bylo řečeno „opusť svou rodinu,“ zamysleme se nad tím, jestli příkaz „vyjdi ze své země,“ z této země, není spíše jakési označení pro naše tělo, ze kterého vyšel svatý Pavel, když řekl: „Náš příbytek je však v nebi.“ (Fil. iii. 20.)

[Responsory6]
R. Bože mého pána Abraháma, veď mou cestu;
* Abych se ve zdraví vrátil do domu mého pána.
V. Snažně tě prosím, Hospodine, buď milosrdný ke svému služebníku.
R. Abych se ve zdraví vrátil do domu mého pána.
&Gloria
R. Abych se ve zdraví vrátil do domu mého pána.

[Lectio7]
Čtení svatého Evangelia podle Lukáše.
!Luk. 18:31-43
Za onoho času, vzal Ježíš dvanáct učedníků, a pravil k nim: „Hle, pojďme do Jerusaléma, a naplní se vše, co bylo psáno skrze Proroky o Synu člověka.“ A ostatní.
_
Homilie svatého Řehoře Papeže.
!Homilie 2. na Evangelia.
Vykupitel náš věděl, že duše učedníků budou z jeho umučení velmi rozrušené, proto jim dlouho předtím vyprávěl jak o bolesti svého umučení, tak o slávě svého vzkříšení, aby, až jej uvidí umírat, jak bylo předpověděno, nepochybovali ani o jeho vzkříšení. Protože však učedníci ještě smýšleli tělesně a nebylo způsobu, kterým by dokázali pochopit tato tajemná slova, dochází k zázraku. Před jejich očima se slepému navrací zrak, aby ty, kteří by nepochopili slova nebeského tajemství, utvrdily ve víře nebeské skutky.

[Responsory7]
R. Přišel jsem dnes k pramenu vody, a modlil jsem se k Hospodinu, řka:
* Hospodine, Bože Abrahámův, ty jsi učinil mou touhu úspěšnou. 
V. Tedy dívka, které řeknu „Dej mi vodu ze svého džbánu, abych se napil;“ a ona řekne „Pij, pane, i tvé velbloudy napojím;“ to je ona, kterou Hospodin připravil synu mého pána.
R. Hospodine, Bože Abrahámův, ty jsi učinil mou touhu úspěšnou.

[Lectio8]
Nejdražší bratři, zázraky našeho Pána a Spasitele  tedy musíme chápat tak, že se opravdu staly, a máme tomu tak věřit. Také nám však svým významem něco naznačují. Jeho skutky sice svou mocí poukazují na něco, svým tajemstvím však mluví ještě o něčem jiném. Všimněme si také, že sice nevíme, kdo byl ten slepý v této příhodě, avšak poznali jsme, co nám toto tajemství má sdělit. Lidský rod je totiž slepý, jak vidíme na našem praotci Adamovi vyhnaném z rajských radostí.  Nepoznal jas nejvyššího světla, ale trpí v temnotách svého zavržení. Přítomností svého Spasitele je však osvícen, aby již skrze touhu spatřil radosti vnitřního světla, a dobrými skutky vykročil po cestě života.

[Responsory8]
R. Stalo se toto slovo Hospodinovo k Abramovi:
* Neboj se, Abrame; já jsem tvůj ochránce, a tvá odměna bude nesmírně veliká.
V. Já jsem totiž Hospodin, tvůj Bůh, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru.
R. Neboj se, Abrame; já jsem tvůj ochránce, a tvá odměna bude nesmírně veliká.

[Lectio9]
Za zmínku zajisté stojí, že když uslyšel, že Ježíš se blíží k Jerichu, slepec obdržel zrak. Název Jericho se totiž vykládá jako „měsíc“; měsíc totiž v posvátné mluvě označuje tělesné vady; neboť když měsíc během svého cyklu postupně ubývá, označuje to vadu naší smrtelnosti. Když tedy náš Stvořitel přichází k Jerichu, slepý dostává zrak; neboť třebaže božství přijalo porušitelnost našeho těla, lidský rod přijal světlo, které již byl ztratil. Proto tedy tím, že Bůh trpěl lidskost, byl člověk pozvednut k božským výšinám. Tento slepý tedy správně seděl u cesty, a píše se o něm, že žebral. Samotná Pravda totiž říká: Já jsem cesta. (Jan XIV, 6.)

[Responsory9]
R. Slepý sedával u cesty, a když kolem procházel Pán a on k němu zvolal, řekl mu Pán:
* Co chceš, abych ti udělal?
* Pane, ať vidím světlo.
V. Zastavil se však Ježíš, přikázal, aby ho přivedli k němu, a když se přiblížil, zeptal se ho, řka:
R. Co chceš, abych ti udělal?
&Gloria
R. Pane, ať vidím světlo.

[Ant Laudes]
Pro své veliké slitování, * Hospodine, zahlaď mou nepravost.
Bůh můj jsi ty, * a já tě vyznávám; Bůh můj jsi ty, a já tě vyvyšuji.
K tobě za úsvitu * bdím, Boře, abych viděl tvou moc.
Chvalozpěv mu zapějme, * a vyvyšujme jej navěky.
Všichni jeho Andělé, * chvalte Hospodina z nebes.

[Capitulum Laudes] (nisi rubrica praedicatorum)
!1 Kor 13:1
v. Bratři: Kdybych mluvil jazyky lidí i Andělů, lásku bych však neměl, jsem pouze jako zvučící kov nebo znějící činel.
$Deo gratias

[Ant 2]
Hle, vyjděme * do Jerusaléma, a tam se završí vše, co je psáno o Synu člověka; bude totiž vydán pohanům, a budou se mu vysmívat a plivat na něj, a poté jej zbičují, zabijí, a třetího dne vstane z mrtvých.

[Ant Prima]
Když byl * Ježíš na cestách, a přibližoval se k Jerichu, slepec k němu volal, aby si zasloužil přijmout světlo.

[Ant Tertia]
Když Pán procházel kolem, * volal k němu slepec: Smiluj se nade mnou, Synu Davidův.

[Ant Sexta]
A ti, kdo šli před ním, * jej kárali, aby mlčel; on však ještě více křičel: Smiluj se nade mnou, Synu Davidův!

[Capitulum Sexta] (nisi rubrica praedicatorum)
!1 Kor 13:8-9
v. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování.
$Deo gratias

[Ant Nona]
Slepec čím dál tím více volal, * aby jej Pán osvítil.

[Capitulum Nona] (nisi rubrica praedicatorum)
!1 Kor 13:13
v. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
$Deo gratias

[Ant 3]
Ježíš se pak zastavil, * a přikázal, aby mu slepého přivedli, a řekl mu: Co chceš, abych ti učinil? Pane, ať vidím. A Ježíš mu řekl: Pohleď, tvá víra tě zachránila. A on ihned viděl, a následoval jej, i velebil Boha.
